#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Adrenokortikální karcinom – přehled poznatků pro českou urologickou praxi


Authors: Marek Broul 1 3;  Aneta Hujová 3;  Michaela Liegertová 4;  Lucie Radovnická 5
Authors‘ workplace: Sexuologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z 1;  Urologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Nemocnice Litoměřice, o. z. 2;  Fakulta zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem 3;  Přírodovědecká fakulta UJEP v Ústí nad Labem 4;  Interní oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z 5
Published in: Ces Urol 2025; 29(2): 69-75
Category: Review article
doi: https://doi.org/10.48095/cccu2025012

Overview

Adrenokortikální karcinom (ACC) je vzácný, avšak vysoce agresivní maligní nádor kůry nadledvin, který tvoří méně než 0,2 % všech solidních tumorů. Navzdory nízké incidenci je spojen s vysokou morbiditou a mortalitou a vyžaduje mezioborový diagnostický a terapeutický přístup. Tento přehledový článek shrnuje současné poznatky o epidemiologii, etiologii, diagnostice, stagingu, léčebných strategiích a sledování pacientů s ACC se zvláštním důrazem na specifika české urologické praxe. Pozornost je věnována integraci hormonálních vyšetření, zobrazovacích metod (vč. moderních modalit jako PET/MR a nových radiofarmak) i genetických faktorů podílejících se na patogenezi ACC. Základem kurativní léčby zůstává radikální chirurgická resekce doplněná o adjuvantní léčbu mitotanem, případně o systémovou chemoterapii u pokročilých forem onemocnění. Diskutovány jsou i nové terapeutické možnosti vč. imunoterapie a cílené léčby. Vzhledem k raritě a komplexitě tohoto onemocnění je zásadní centralizace péče, dodržování mezinárodních doporučení a mezioborová spolupráce s cílem zlepšení prognózy pacientů v podmínkách České republiky.

Klíčová slova:

adrenokortikální karcinom – nadledviny – hormonálně aktivní tumor – mitotan – chirurgická léčba – chemoterapie – diagnostika – staging – urologická praxe – cílená terapie

ÚVOD

Adrenokortikální karcinom (ACC – adrenocortical carcinoma) je vzácný, avšak agresivní maligní tumor kůry nadledvin, který představuje méně než 0,2 % všech solidních nádorů. Přesto má vysokou mortalitu a vyžaduje komplexní mezioborovou spolupráci urologů, endokrinologů, onkologů, chirurgů i patologů [1]. Předkládaný přehledový článek si klade za cíl shrnout současné poznatky o etiologii, diagnostice, léčbě a prognostických ukazatelích ACC s důrazem na českou klinickou praxi a dostupnost léčby. Zaměřujeme se na publikované poznatky z posledních 15 let (2010–2025) a integrační pohled standardů péče v České republice (ČR) i ve vybraných zahraničních doporučeních.

Epidemiologie a etiologie

Epidemiologie

Incidence

Adrenokortikální karcinom je vzácný, s odhadovanou roční incidencí 0,5–2 případů na 1 milion obyvatel [1]. V ČR se dle dostupných statistických údajů odhaduje incidence okolo 1 případu na 1 milion obyvatel ročně, což odpovídá přibližně 10–12 novým případům za rok. Epidemiologické studie ukazují, že ACC postihuje ženy častěji než muže, přičemž poměr výskytu se pohybuje mezi 1,5 : 1 až 2,5 : 1 ve prospěch žen (graf 1) [2].

Věková distribuce

Adrenokortikální karcinom se může vyskytovat v jakemkoliv věku, avšak nejčastěji je diagnostikován ve 4.–5. dekádě života. Existuje i pediatrická forma, zejména ve spojení s některými genetickými syndromy [3].

Mortalita

Prognóza je obecně nepříznivá; 5leté přežití se pohybuje mezi 25 a 40 % v závislosti na stadiu onemocnění. V ČR jsou výsledky obdobné jako v okolních evropských zemích [2,4].

 

Graf 1. Incidence C74 dle MKN10. Zdroj: www.svod.cz přepočet na 100 000 obyvatel.

Graph 1. Incidence of C74 according to ICD-10. Source: www.svod.cz – recalculated per 100,000 inhabitants.

 

Etiologie

Genetická predispozice

Adrenokortikální karcinom může mít souvislost se syndromy, jako je Li-Fraumeniho syndrom (TP53 mutace), Beckwith-Wiedemannův syndrom, případně familiární adenomatózní polypóza. Některé studie upozorňují na asociaci s mutacemi genu MEN1 a genů spojených se syndromem Lynch [5].

Molekulární mechanizmy

Běžné jsou změny v genech TP53, IGF2 a MEN1. Nadprodukce IGF2 bývá spojena s agresivnějším fenotypem. Epigenetické změny (např. metylace promotorů tumor-supresorových genů) rovněž hrají významnou roli [6].

Hormonální aktivita

Přibližně 60 % ACC je funkčních a produkuje nadměrné množství glukokortikoidů, androgenů či mineralokortikoidů. Klinicky se mohou projevit Cushingovým syndromem či virilizací [7].

Diagnostika a staging

Diagnostické algoritmy

Včasná diagnóza ACC je klíčová pro určení správné léčby. Při podezření na nádor nadledvin (např. na základě hypertenze, abnormalit v biochemickém profilu či náhodného nálezu při zobrazovacích metodách) se doporučuje základní laboratorní vyšetření.

Základní laboratorní vyšetření

Vyšetření vč. hormonálního profilu (kortizol, androgeny, aldosteron) a vybraných tumor markerů (např. DHEA-S). Nově se prosazují neinvazivní biomarkery k odlišení maligních a benigních adrenálních lézí. Recentní prospektivní studie potvrdila vysokou výtěžnost steroidního profilu – hladiny 11-deoxykortizolu, 17-OH progesteronu a 17-OH pregnenolonu byly významně vyšší u ACC než u adenomů a jiných nádorů [8].

Pro diagnostiku hormonální nadprodukce vycházející z kůry nadledvin se využívá komplexní laboratorní vyšetření zaměřené na tři hlavní osy – glukokortikoidy (kortizol), mineralokortikoidy (aldosteron) a androgeny. Níže jsou uvedeny standardní postupy pro každou z nich.

1. Vyloučení hyperkortizolizmu (Cushingův syndrom)
     a.   Volný kortizol v moči (UFC)
  • Postup: sběr moči po dobu 24 hod.
  • Interpretace: hodnoty nad referenčním rozmezím svědčí pro nadprodukci kortizolu.
       b. 1mg dexametazonový supresní test (DST)
  • Postup: podání 1 mg dexametazonu perorálně ve 23:00, odběr sérového kortizolu následující ráno v 8:00.
  • Interpretace: hodnoty sérového kortizolu > 50 nmol/l (1,8 µg/dl) naznačují nedostatečnou supresi a možný Cushingův syndrom.
      c.  Ztráta diurnální variability kortizolu
  • Postup: měření sérového nebo slinného kortizolu ráno a večer.
  • Interpretace: absence fyziologického poklesu večerních hladin kortizolu může indikovat autonomní sekreci.
     d. Adrenokortikotropní hormon (ACTH)
  • Postup: odběr plazmatického ACTH ráno nalačno.
  • Interpretace: nízké nebo nedetekovatelné hladiny ACTH svědčí pro adrenální (ACTH-independentní) příčinu hyperkortizolizmu.
2. Vyloučení nadprodukce mineralokortikoidů (primární hyperaldosteronizmus)
         a. Aldosteron a plazmatická reninová aktivita (PRA)
  • Postup: odběr krve ráno po alespoň 2 hod, vertikální pozice pacienta (stání nebo sezení).
  • Interpretace: zvýšený poměr aldosteron/renin (> 20–30) naznačuje primární hyperaldosteronizmus.
         b. Potvrzovací testy
  • Postup: např. test se solným roztokem, fludrokortizonový supresní test nebo test s perorálním solným zatížením.
  • Interpretace: nedostatečná suprese aldosteronu potvrzuje autonomní sekreci.
     c. Prekurzory s mineralokortikoidní aktivitou
  • Postup: měření hladin 11-deoxykortikosteronu a 11-deoxykortizolu.
  • Interpretace: zvýšené hladiny mohou indikovat adrenální karcinom nebo enzymatické defekty.
      3.Vyloučení nadprodukce androgenů
         a. Androstendion, DHEA a DHEAS
  • Postup: odběr krve ráno nalačno.
  • Interpretace: zvýšené hladiny svědčí pro adrenální zdroj androgenů, což může být způsobeno adrenálním nádorem nebo vrozenou adrenální hyperplazií.
Zobrazovací metody

Počítačová tomografie (CT – computed tomography) nebo magnetická rezonance (MR) břicha s cílením na nadledviny. Charakteristickým znakem maligních lézí je nízký obsah lipidů a vysoká hustota léze v CT obraze, nepravidelné okraje a rychlá progrese velikosti. Ke standardnímu CT/MR se přidávají nové funkční modality zlepšující přesnost diagnostiky.

 

PET s 11C-metomidátem (tracer zaměřený na enzymy kůry nadledvin) prokázal vysokou senzitivitu a specificitu pro záchyt ACC. Nově vyvíjený analog značený 18F (tracer [18F] CETO) překonává krátký poločas 11C a má vysokou specifitu – vykazuje vysokou akumulaci ve tkáni nadledvin při minimálním nespecifickém vychytávání v játrech. Tato metoda se jeví jako perspektivní pro přesnější odlišení ACC od benigních adrenálních nádorů v klinické praxi [9]. Pozitronová emisní tomografie v kombinaci s MR (PET/MR) je považována za užitečný a doporučovaný zobrazovací nástroj při diagnostice ACC u dětí, zejména z důvodů lepší detekce metabolicky aktivního tumoru a nižší radiační zátěže než u PET/CT.

Funkční vyšetření

Funkční vyšetření potvrzuje nadprodukci hormonů. Součástí je i tzv. dexametazonový supresní test k odlišení Cushingova syndromu.

Biopsie

Obvykle se doporučuje provádět biopsii jen v případech, kdy je plánována onkologická léčba bez chirurgického řešení nebo v případě nejasné diagnózy jiného metastatického procesu. Při jasné indikaci k chirurgickému výkonu se obvykle biopsie neprovádí, aby nedošlo k narušení kapsuly nádoru [10]. Doporučuje se také sekvenování DNA nádoru – jednak k potvrzení diagnózy a jednak k nalezení akčních mutací pro zařazení do klinických studií. Například u ACC jsou nejčastěji mutovány geny TP53 (> 50 % případů) a CTNNB1 (~ 20 %), což ukazuje na odlišné molekulární profily, které mohou mít diagnostický i prognostický význam [11].

Staging a grading

Pro staging ACC je v současnosti nejčastěji užíván klasifikační systém ENSAT (European Network for the Study of Adrenal Tumors) [12]:

  • stadium I: tumor ≤ 5 cm, lokalizovaný;
  • stadium II: tumor > 5 cm, lokalizovaný;
  • stadium III: invaze do okolních tkání nebo regionálních lymfatických uzlin;
  • stadium IV: vzdálené metastázy.

Grading je pak obvykle stanoven dle Weissova skóre, které hodnotí histopatologické vlastnosti nádoru (např. mitotická aktivita, jaderné atypie, přítomnost nekróz). Vyšší Weissovo skóre (≥ 3) koreluje s větší agresivitou a horší prognózou [13].

Klinický obraz

Klinický obraz ACC je velmi variabilní a závisí především na tom, zda nádor produkuje hormony, jaký typ hormonální aktivity je přítomen a v jakém stadiu je onemocnění.

Symptomatologie hormonálně aktivních nádorů Až 60–70 % ACC je funkčních, tedy produkuje nadměrně hormony kůry nadledvin. Nejčastěji se jedná o:
a. Hyperkortizolizmus (Cushingův syndrom):
  • centrální obezita, měsícovitý obličej, pletora tváří;
  • tenká kůže, purpurové strie;
  • myopatie proximálních svalů;
  • osteoporóza, diabetes mellitus, hypertenze;
  • psychické změny (úzkost, deprese, psychózy);
  • hypokalemie, poruchy glukózové tolerance.
b. Virilizace (nadprodukce androgenů):
  • hirsutizmus, akné, alopecie;
  • menstruační poruchy, amenorea u žen;
  • u dětí předčasná pseudopuberta.

c. Feminizace (velmi vzácná; nadprodukce estrogenů):

  • gynekomastie, snížené libido, erektilní dysfunkce u mužů.

d. Primární hyperaldosteronizmus (méně častý u ACC):

  • rezistentní hypertenze;
  • hypokalemie, svalová slabost;
  • polyurie, polydipsie.
Symptomy vyplývající z růstu nádoru a metastáz U nefunkčních nebo pokročilých tumorů může být klinický obraz nespecifický:
  • bolesti v oblasti břicha nebo beder;
  • hmatná masa v epigastriu nebo v retroperitoneu;
  • hubnutí, nechutenství, celková slabost;
  • symptomy dané metastatickým rozsevem (např. kašel a dušnost při plicních metastázách, neurologické příznaky při mozkových metastázách).

Incidenální nález

Adrenokortikální karcinom může být zachycen i incidentálně při zobrazovacích vyšetřeních (CT, MR) prováděných z jiného důvodu – tzv. adrenální incidentalom. V takovém případě je nezbytné vždy vyloučit hormonální aktivitu a zhodnotit morfologická kritéria malignity (velikost, denzita, růstová dynamika apod.).

Možnosti terapie

Chirurgická léčba

Chirurgická resekce představuje zlatý standard léčby lokálních a resekabilních forem ACC. U nádorů > 6 cm či podezřelých z invaze do okolí se preferuje otevřený přístup (adrenalektomie s eventuální lymfadenektomií). Dále je otevřená adrenalektomie indikována u tumorů s podezřením na invazivní růst do okolí a při žilním postižení nádorovým trombem. Laparoskopická adrenalektomie je zvažována u menších lézí (stadium I–II) a v centrech se zkušeným týmem [14]. Podle doporučení Evropské sítě pro studium nádorů nadledvin (ENSAT) a Evropské společnosti pro endokrinní chirurgii (ESES) by měla být rutinní lokoregionální lymfadenektomie součástí chirurgické léčby u pacientů s vysoce suspektním nebo potvrzeným ACC. Mezi hlavní cíle chirurgické léčby patří:

  1. komplexní odstranění nádoru s negativními resekčními okraji (R0);
  2. šetrný přístup, který minimalizuje riziko ruptury pouzdra nádoru;
  3. u pokročilejšího onemocnění často doplněno o resekci infiltrovaných struktur (např. ledvina, dolní dutá žíla) v rámci multiviscerální resekce.

U hormonálně aktivních nádorů, zejména s nadprodukcí kortizolu, může být indikováno přechodné podávání inhibitorů steroidogeneze jako tzv. bridging terapie před chirurgickým výkonem (je-li plánován) nebo jako součást paliativního postupu. Mezi používané látky patří:

  1. metyrapon – inhibitor 11β-hydroxylázy, s rychlým nástupem účinku, vhodný zejména v akutních stavech;
  2. ketokonazol – blokuje několik kroků steroidogeneze, ale může být hepatotoxický;
  3. osilodrostat – modernější selektivní inhibitor 11β-hydroxylázy, schválený pro léčbu Cushingovy nemoci, off-label použitelný i u ACC.

Tato farmakologická intervence může pomoci kontrolovat klinické projevy hyperkortizolizmu, redukovat perioperační rizika a zlepšit kvalitu života, zejména u pacientů s těžkým Cushingovým syndromem.

Mitotan

Mitotan je specifická adrenolytická látka, která redukuje syntézu steroidů v nadledvině a současně působí cytotoxicky na buňky kůry nadledvin. Je klíčovým lékem v adjuvantní i paliativní léčbě ACC. Terapeutických plazmatických koncentrací (14–20 mg/l) je dosahováno postupným titrováním dávky, avšak léčba je zatížena četnými nežádoucími účinky (gastrointestinální potíže, hepatotoxicita, neurologické komplikace [15].

Chemoterapie

U diseminovaného nebo inoperabilního ACC se užívají režimy založené na etoposidu, doxorubicinu a cisplatině (EDP), případně na streptozotocinu. V některých případech je mitotan kombinován s chemoterapií pro zlepšení účinku [16]. Dosud neexistuje schválená cílená léčba specificky pro ACC, avšak několik multikinázových inhibitorů vykazuje dílčí účinnost. Cabozantinib (inhibitor c-MET, VEGFR, AXL, RET) např. vedl v retrospektivním souboru 16 předléčených pacientů k částečné remisi u tří pacientů a stabilizaci onemocnění ≥ 4 měsíce u dalších pěti pacientů [11]. Medián přežití bez progrese s axitinibem (inhibitor VEGFR) v jiné studii činil ~ 5,5 měsíce. Na druhou stranu inhibitory dráhy IGF2/IGF1R zatím zklamaly – např. linsitinib (inhibitor IGF-1R) v randomizované studii fáze III nezlepšil přežití ve srovnání s placebem [11].

Cílená terapie a imunoterapie

V posledních letech se zkoumají inhibitory kontrolních bodů imunitní odpovědi (např. pembrolizumab) i inhibitory angiogeneze. Dosavadní výsledky jsou zatím limitované a randomizované studie teprve probíhají. Cílená terapie se zaměřuje na dráhu IGF2, jejíž dysregulace je častá u ACC, avšak žádné cílené léčivo zatím není standardně dostupné [11].

Radioterapie

Radioterapie nemá u ACC široké uplatnění, využívá se především jako adjuvantní metoda po resekci (zejména při pozitivních resekčních okrajích) nebo jako paliativní léčba kostních metastáz [17].

Prognóza a sledování pacientů

Prognostické faktory

Mezi klíčové faktory patří stadium onemocnění (ENSAT), histologický grading (Weissovo skóre), R0 resekce a biochemická aktivita nádoru. Pacienti s hormonálně aktivním nádorem (zejména kortizol produkujícím) mají často horší prognózu [12,13,17].

Sledování (follow-up)

Frekvence kontrol
V prvních 2 letech se doporučují kontroly každé 3 měsíce, později každých 6 měsíců. Celková doba sledování by měla být min. 5 let.
Vyšetření
Vyšetření zahrnuje zobrazovací metody (CT/MR) k vyloučení lokálních recidiv či metastáz a laboratorní vyšetření k zachycení hormonální dysbalance.
Markery

Při hormonálně aktivním nádoru je vhodné sledovat kortizol, DHEA-S a další specifické parametry. V některých pracovištích se využívá i sledování mitotanových koncentrací při adjuvantní léčbě [15,17].

Český kontext (pravidla, dostupnost, praxe)

Specializovaná centra

V ČR jsou vysokospecializované onkologické a endokrinologické týmy obvykle soustředěny při fakultních nemocnicích a komplexních onkologických centrech (KOC). Speciálně pro nádory nadledvin se doporučuje soustředit diagnostiku a léčbu do center s multidisciplinárním týmem a zkušenostmi s raritními nádory.

Národní guidelines a doporučení

Česká onkologická společnost (ČOS) a Česká urologická společnost (ČUS) doporučují postupy blízké mezinárodním standardům (NCCN, ESMO).

Pro ACC jsou klíčové i návaznosti na endokrinologickou péči, jelikož je nutné vyšetření funkce kůry nadledvin a hormonálního profilu.

Doporučení pro léčbu mitotanem a chemoterapii vycházejí z mezinárodních guidelines, vč. monitorování plazmatických hladin mitotanu a jeho nežádoucích účinků [12,17].

Dostupnost léčby

Mitotan je v ČR k dispozici v rámci standardních léčebných programů. Předepsat jej může onkolog nebo endokrinolog ve specializovaných ambulancích.

Chemoterapeutické režimy (EDP, EDP + mitotan) se poskytují v onkologických centrech s možností podpůrné péče (antiemetika, hematopoetické růstové faktory).

V současnosti není pro ACC registrována cílená imunoterapie (stav k roku 2025), nicméně v rámci klinických studií lze tyto léky získat.

Regionální rozdíly

Většina KOC a velkých fakultních nemocnic poskytuje péči na srovnatelné úrovni; v menších zdravotnických zařízeních však může být obtížné zajistit specializovanou diagnostiku a léčbu ACC. Spolupráce s referenčními centry je proto zásadní [18–21].

Závěr a doporučení pro praxi

Adrenokortikální karcinom je relativně vzácný, ale vysoce agresivní nádor, který vyžaduje časnou diagnózu, pečlivé stagingové vyšetření a radikální chirurgickou resekci jako základ kurativní léčby. V adjuvantní a paliativní terapii dominuje mitotan, často v kombinaci s chemoterapií EDP u pokročilých nálezů.

Zásadní je mezioborová spolupráce – od urologa, který obvykle řeší první kontakt s nádorem nadledviny a indikuje operaci, přes endokrinology kontrolující hormonální profil až po onkology zajišťující komplexní léčbu vč. systémové terapie. Patolog pak poskytuje přesný histologický grading s důležitými prognostickými informacemi [15,17].

Doporučení pro praxi

  1. Multidisciplinární přístup – centra s dostatečným objemem operací a zkušeností se vzácnými nádory.
  2. Včasná a přesná diagnostika – komplexní hormonální a zobrazovací vyšetření, zohlednění genetických syndromů.
  3. Radikální resekce – snažit se o R0 resekci, u pokročilejších forem zvážit i rozšířenou resekci.
  4. Adjuvantní terapie – mitotan a/nebo kombinovaná chemoterapie dle individuálního rizika.
  5. Následné sledování – pravidelné kontroly klinické, zobrazovací i biochemické min. po dobu 5 let.
  6. Včasné řešení recidiv – chirurgická resekce recidiv (jsou-li operabilní) či paliativní opatření (lokální ablativní metody, chemoterapie, mitotan).

Vzhledem k raritě ACC je zásadní centralizace pacientů do specializovaných center, účast v mezinárodních registrech a sdílení poznatků mezi odborníky napříč specializacemi.

Střet zájmů: Autoři prohlašují, že v souvislosti s příspěvkem nemají žádný konflikt zájmů.

Prohlášení o podpoře: Zpracování tohoto článku nebylo podpořeno žádnou společností.


Sources
  1. Else T, Kim AC, Sabolch A et al. Adrenocortical carcinoma. Endocr Rev 2014; 35(2): 282–326. doi: 10.1210/er.2013-1029.
  2. SVOD.CZ. Portál epidemiologie novotvarů v ČR [online]. Dostupné z: https://www.svod.cz/.
  3. Bajčiová V, Tomášek J, Štěrba J (eds). Nádory adolescentů a mladých dospělých. Praha: Grada Publishing, a.s. 2011.
  4. Fassnacht M, Kroiss M, Allolio B. Update in adrenocortical carcinoma. J Clin Endocrinol Metab 2013; 98(12): 4551–4564. doi: 10.1210/jc.2013-3020.
  5. Else T. Association of adrenocortical carcinoma with familial cancer susceptibility syndromes. Mol Cell Endocrinol 2012; 351(1): 66–70. doi: 10.1016/j.mce.2011.12.008.
  6. Lehmann T, Wrzesinski T. The molecular basis of adrenocortical cancer. Cancer Genet 2012; 205(4): 131–137. doi: 10.1016/j.cancergen.2012.02.009.
  7. Thampi A, Shah E, Elshimy G et al. Adrenocortical carcinoma: a literature review. Transl Cancer Res 2020, 9(2): 1253–1264. doi: 10.21037/tcr.2019.12.28.
  8. Yu K, Athimulam S, Saini J et al. Serum steroid profiling in the diagnosis of adrenocortical carcinoma: a prospective cohort study. J Clin Endocrinol Metab 2025; 110(4): 1177–1186. doi: 10.1210/clinem/dgae604.
  9. Silins I, Sundin A, Lubberink M et al. First-in-human evaluation of [18F]CETO: a novel tracer for adrenocortical tumours. Eur J Nucl Med Mol Imaging 2023; 50(2): 398–409. doi: 10.1007/s00259-022-05957-9.
  10. Libé R. Adrenocortical carcinoma (ACC): diagnosis, prognosis, and treatment. Front Cell Dev Biol 2015; 3: 45. doi: 10.3389/fcell.2015.00045.
  11. Chukkalore D, MacDougall K, Master V et al. Adrenocortical carcinomas: molecular pathogenesis, treatment options, and emerging immunotherapy and targeted therapy approaches. Oncologist 2024; 29(9): 738–746. doi: 10.1093/oncolo/oyae029.
  12. Crona J, Baudin E, Terzolo M et al. ENSAT registry-based randomized clinical trials for adrenocortical carcinoma. Eur J Endocrinol 2021; 184(2): R51– R59. doi: 10.1530/EJE-20-0800.
  1. Papotti Mauro, Libé R, Duregon E et al. The Weiss score and beyond – histopathology for adrenocortical carcinoma. Horm Canc 2011; 2: 333–340. doi: 10.1007/s12672-011-0088-0
  2. Sinclair TJ, Gillis A, Alobuia WM et al. Surgery for adrenocortical carcinoma: When and how? Best Pract Res Clin Endocrinol Metab 2020; 34(3): 101408. doi: 10.1016/j.beem.2020.101408.
  3. Puglisi S, Calabrese A, Basile V et al. New perspectives for mitotane treatment of adrenocortical carcinoma. Best Pract Res Clin Endocrinol Metab 2020; 34(3): 101415. doi: 10.1016/j.beem.2020.101415.
  4. Ardolino L, Hansen A, Ackland S et al. Advanced adrenocortical carcinoma (ACC): a review with focus on second-line therapies. Horm Cancer 2020; 11(3–4): 155–169. doi: 10.1007/s12672-020-00385-3.
  5. Sarrafan-Chaharsoughi Z, Yazdian Anari P, Malayeri AA et al. Update on adrenocortical carcinoma. Urol Clin North Am 2025; 52(2): 275–286. doi: 10.1016/j.ucl.2025.01.009.
  6. Hartmann I, Čtvrtlík F, Fryšák Z et al. Adrenokortikální karcinom. Urol Praxi 2016; 17(5): 206–209. doi: 10.36290/uro.2016.053
  7. Kuhn M, Domes L, Plintovič M et al. Adrenocortical carcinoma. Urol Praxi 2016; 17(1): 38–39. doi: 10.36290/uro.2016.011
  8. Broul M, Schraml J, Bočan M et al. Adrenokortikální karcinom – kazuistika. Ces Urol 2009; 13(4): 313.
  9. Broul M, Schraml J, Sticová E et al. Adrenokortikální karcinom. Urol Praxi 2010; 11(4): 200–203.
Labels
Paediatric urologist Nephrology Urology
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#