Galenická úskalí při zapracování močoviny do lokálních polotuhých základů používaných v magistraliter receptuře

Urea se řadí mezi často předepisovaná léčiva v zevní dermatologické terapii individuálně připravovaných léčivých přípravků (IPLP). Jde však o látku relativně málo stabilní. Pro přípravky, které ji obsahují, je třeba zajistit vyhovující pH a vyvarovat se některých inkompatibilit. Rovněž správné galenické zpracování závisí na koncentraci močoviny a povaze základu, do kterého má být zapracována. Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s vlastnostmi močoviny, jejím základním použitím v dermatologické praxi, možnostmi zapracování do polotuhých základů nejčastěji používaných v magistraliter receptuře (Synderman, Cutilan, Ambiderman, Cremor neoaquasorb) s ohledem na předepisované koncentrace močoviny, uvést důležité inkompatibility a poukázat na některé chyby v receptuře.

Klíčová slova:
močovina -⁠ stabilita močoviny -⁠ laktátový tlumivý roztok -⁠ zapracování do polotuhých základů -⁠ chyby v receptuře