Abstrakta z 21. česko-slovenského psychiatrického sjezdu 6. 10. 2025

8 : 00–9 : 00 Úvodní slovo předsedů společností

Předsedající: T. Kašpárek, M. Patarák

 

1. Psychiatria v meniacom sa svete: výzvy a spoločenská úloha psychiatrie na Slovensku

MUDr. Michal Patarák, PhD.

prezident Slovenské psychiatrické společnosti SLS

II. Psychiatrická klinika SZU, FNsP F. D. Roosevelta Banská Bystrica, Slovensko

V dynamicky sa meniacom svete čelí psychiatria zásadným výzvam, ktoré presahujú rámec diagnostiky a liečby psychických porúch, pretože zasahujú do sféry spoločenského života, etiky, kultúry, politiky, práva i technológií. Zhoršujúca sa sociálna situácia, ekonomický a existenciálny stres, neistá pozícia v medzinárodnom priestore, narastajúca spoločenská polarizácia, klesajúca dôvera v nezávislé inštitúcie či odborníkov, nedostatočná dostupnosť starostlivosti o psychické zdravie a petrifikovanie stigmatizácie na Slovensku prispievajú k nárastu problémov so psychickým zdravím. Tieto faktory menia podobu utrpenia, ktoré psychiatri majú chápať, sprevádzať a liečiť. Slovenská psychiatria je konfrontovaná nielen s nedostatkom zdrojov a personálu, ale aj s rastúcim tlakom na redefinovanie vlastnej identity, keďže má aj svoju hodnotovú, spoločenskú a politickú zodpovednosť. Situácia na Slovensku poukazuje na to, ako psychiatria čelí politickým zásahom do jej odbornej nezávislosti a integrity, ako aj špecifickým rizikám stigmatizácie a marginalizácie ľudí so psychickými poruchami alebo ľudí s vyššou zraniteľnosťou k psychickým poruchám, vrátane detí s poruchami učenia a správania, seniorov s kognitívnym úbytkom, osamelo žijúcich ľudí, ľudí bez domova, Rómov, príslušníkov LGBT komunity alebo ľudí s látkovou či nelátkovou závislosťou. Zároveň však slovenská psychiatra prostredníctvom Slovenskej psychiatrickej spoločnosti a angažovaných odborníkov disponuje výnimočným potenciálom byť hlasom pre tých, ktorí ho nemajú alebo ktorých nikto nechce počúvať. Význam psychiatrie v dnešnom meniacom sa svete sa okrem iného vytvára a prejavuje v prekračovaní hraníc vedy a medicíny smerom k hodnotovým dilemám a kultúrnym kontextom, ktoré významne podmieňujú psychické zdravie populácie.

 

2. Svět kontrastů české psychiatrie

prof. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D.

předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP

Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno, Česká republika

Česká společnost se mění. Má se změnit i role psychiatrie v ní? Psychiatrie jako jeden z mála medicínských oborů důsledně vyznává bio-psycho-sociální/spirituální model duševní nemoci, a přesto slyšíme vymezování vůči „medicínskému modelu“ jako nekompletnímu, redukcionistickému, a tedy nekompetentnímu zpátečnickému pohledu na člověka, v kontrastu vůči sociálnímu, rozuměj holistickému humánnímu/humanistickému, modelu. Slyšíme tak obvyklé tóny antipsychiatrických hnutí, ale problém je složitější, zahrnuje anosognosii, popření, neinformovanost, naději a víru v jiné řešení, touhu po mediální senzaci a pozornosti, ale i nerealistická očekávání od psychiatrické léčby, která možná podporujeme i my psychiatři sami. Zdá se, že se často míjíme s očekáváními společnosti. Lidé od nás mnohdy očekávají řešení svých životních těžkostí, ne léčbu duševních nemocí a poruch. Čekají podporu, ne klinický management a monitoring zdravotního stavu. Na jednu stranu mají tendenci vyhýbat se psychiatrické péči z obavy ze stigmatizace, na stranu druhou jsou v našem prostředí v medicíně zvyklí na expertní péči lékařem-specialistou a služby nelékařů nebo nezdravotníků vnímají jako nedostatečné, neadekvátní. Vidíme, že značná část projevů maladaptivního chování a duševní nepohody mají příčiny ve společenských změnách, a přitom se hledá jejich zvládání v psychiatrickém řešení s důsledkem zavalení zdravotních služeb. Na jednu stranu víme, že potřebujeme lůžkovou péči pro poskytování nepostradatelných akutních psychiatrických služeb, na druhou stranu stále neumíme změnit situaci velké části dlouhodobě hospitalizovaných lidí náročných na péče pro poruchy chování bez existence alternativy v sociálních službách. 10% dlouhodobé lůžkové péče v ČR představuje ochranné léčení, a přitom systém závisí na justici, která často nereaguje pružně, což protahuje dobu ústavní péče, navíc nařizuje ochranné léčen tam, kde není potenciál k léčbě, a tedy minimalizaci rizik z nemoci vyplývajících. To je jen krátký výčet kontrastů, se kterými se musíme vypořádat.

Duševní zdraví a jeho podpora se stávají pravidelnou součástí politických proslovů ne všech úrovních, stává se svatou krávou, málokdo však má konkrétní představu, co se pod těmito pojmy skrývá a jak toho dosáhnout. Hlavním motivem –⁠ alespoň v Evropě –⁠ se stává investice do sociálních práv jako základních determinant duševního zdraví. A opravdu je možné modelovat, jak by se změnila incidence a prevalence duševních potíží, pokud by se minimalizoval problém se zneužíváním psychoaktivních látek, odstranila by se nedostupnost bydlení a zvýšil se sociální statut obyvatel. To jsou nesporně důležité aktivity, které mají potenciál snížit prevalenci alespoň některých duševních potíží a pozitivně ovlivnit průběh i těch nejzávažnějších duševních nemocí. Bohužel ale není reálné odstranit stres a rizikové faktory z našeho života. Právě z bio-psycho-sociálního modelu nemoci vyplývá –⁠ a klinická praxe to potvrzuje –⁠ že se duševní nemoci rozvíjí i u lidí s dobrým psychosociálním zázemím, bez zjevné traumatizace či bez zneužívání drog. Dobré sociální zázemí a podpora dokáže zmírňovat duševní utrpení a zvyšovat kvalitu života i u závažných duševních poruch. Máme však rezignovat na snahu ovlivnit samotnou nemoc? Víme, že dobře cílená léčba na základě důsledné diferenciace psychopatologie dokáže vracet funkční schopnosti a odstraňovat duševní utrpení velké části našich pacientů. Byla by cesta zpátky, kdybychom přestali podporovat rozvoj vybudovaného systému specializované psychiatrické péče v naší zemi, např. realokací zdrojů ve prospěch podpůrných služeb.

Naším úkolem je udržet odbornou úroveň psychiatrie jako oboru zaměřeného na diagnostiku a léčbu duševních nemocí v rámci komplexního bio-psycho-sociálního modelu, udržet pozornost společnosti a její zdroje pro léčbu duševně nemocných a zlepšovat jejich životní podmínky, a zároveň přispívat ke zvládání těžkostí společnosti pod tlakem geopolitických, ekonomických a sociálních dějů. Cesta je ve spolupráci, v delegování, v zaměření na podporu odolnosti a resilience ve smyslu schopnosti adaptivně zvládat stresové situace, které moderní život přináší.

 

9 : 15–10 : 15 Závislosti

Předsedající: B. Bodnár, P. Popov

 

1. Pozitíva zákonnej zmeny u ochranných liečení závislostí na Slovensku

MUDr. Ľubomír Okruhlica, CSc.

Centrum pre liečbu drogových závislostí Bratislava, Slovensko

Úvod: Legislatívne vo svete je liečba páchateľov, ktorí spáchali trestný čin v súvislosti s ich závislosťou rôzne upravená. Na Slovensku do roku 2024 existoval obsolentný model nariaďovania liečby súdom bez ohľadu na motiváciu a súhlas osoby. Dôsledkom bolo hromadenie súdom nariadených liečení ako celku, a pri ústavnej forme tiež medicínsky neodôvodnené predlžovanie hospitalizácií čakaním na súdne rozhodnutie o prepustení pacienta. Cieľ príspevku: Prezentácia zmeny nariaďovania protitoxikomanických a protialkoholických liečení novelou slovenského Trestného zákona, jej východiská a dôsledky v praxi. Metódy: Autor, ktorý bol v expertom tíme iniciujúcom zmeny, deskripciou poskytuje argumenty návrhu a proces legislatívnej akceptácie novely Trestného zákona. Na konkrétnych faktoch ilustruje pozitívne zmeny v klinickej praxi po zmene legislatívy. Výsledky: Zákonom stanovená doba automatického ukončenia ústavnej súdom nariadenej liečby u závislostí po troch mesiacoch znížila čakanie na nástup a na prepustenie z liečby. Okrem zamedzeniu medicínsky neodôvodnenému obmedzeniu osobnej slobody pacienta, výrazne sa znížilo i napätie na oddelení. Obmedzenie ambulantného nariadenia na 12 mesiacov trvania bez ohľadu na terapeutickú adherenciu má pozitívne motivačné i ľudsko-právne konotácie. Závery: Ilustratívny je výrazný vzostup zrušených súdom nariadených liečení za rok od platnosti novely. Plnia sa naše očakávania. Perspektíva zmeny v nariaďovaní ochranných liečení súdom len so súhlasom odsúdeného je legitímnym diskurzom.

 

2. Hazardné hranie u pacientov liečených pre závislosť od psychoaktívnych látok –⁠ zmena diagnostiky

PhDr. Zuzana Kamendy, PhD., Mgr. Adam Kurilla, MUDr. Ľubomír Okruhlica, CSc.

Úvod: Závislosť od psychoaktívnych látok a hazardné hranie sa často vyskytujú spoločne. Rozloženie tejto komorbidity však nie je rovnomerné vzhľadom na primárne užívanú látku. Cieľom štúdie bolo určiť podiel pacientov vstupujúcich do liečby pre závislosť od rôznych psychoaktívnych látok, ktorí zároveň hazardne hrali a/alebo mali diagnostikované patologické hráčstvo (PH). Metódy: Retrospektívna štúdia bola realizovaná na vzorke 876 pacientov (priemerný vek 34,4 roka, 77 % mužov), ktorí vstúpili do liečby pre závislosť od psychoaktívnych látok. Vzorka pozostávala z pacientov so závislosťou od (a) alkoholu, (b) metamfetamínu, (c) heroínu a (d) kanabisu. Zisťovali sa údaje o hazardnom hraní a diagnóze PH. Výsledky: Prevalencia hazardného hrania u pacientov liečených pre závislosť od metamfetamínu, alkoholu, kanabisu a heroínu bola 22,8 %, 8,2 %, 4,5 % a 3,5 %. Prevalencia diagnózy PH bola 18,1 %, 4,6 %, 3,4 % a 0 %. Záver: Komorbidita medzi závislosťou od psychoaktívnych látok a hazardným hraním/PH je medzi pacientmi vyhľadávajúcimi liečbu závislosti bežná. Potvrdili sa rozdiely v prevalencii hrania podľa primárnej psychoaktívnej látky, pričom najvyšší výskyt bol zaznamenaný u pacientov so závislosťou od metamfetamínu. Tieto zistenia majú významné dôsledky pre diagnostické posudzovanie podľa klasifikácie ICD-11 a následné terapeutické stratégie.

Kľúčové slová: závislosť od psychoaktívnych látok –⁠ hazardné hranie –⁠ patologické hráčstvo

 

3. Psychomodulační látky: nová regulace psychoaktivních látek v Česku

doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D.

Prohibice je celosvětově dominantním konceptem regulace a kontroly psychoaktivních látek již téměř 70 let. Vychází z nerealistické ideologie, že užívání psychoaktivních látek v jiném než medicínském kontextu by mělo být zakázáno. Její účinnost a legitimita byla opakovaně zpochybněna. Trestní prohibice porušuje lidská práva, snižuje wellbeing, zvyšuje zdravotní a společenské škody. Brání také zavádění alternativních politik, a udržuje tak propast mezi neregulací a zákazem. K překlenutí této mezery (tj. dilematu mezi neregulací a prohibicí drog) byl přijat nový regulační rámec pro psychoaktivní látky s přijatelnými riziky, tzv. psychomodulační látky, budou uváděny na trh pro lidskou nemedicínskou spotřebu. Tento nový legislativní rámec představuje posun k moderní politice využívající celou škálu regulačních strategií, strategií v oblasti veřejného zdraví, prevence a snižování škod souvisejících s psychoaktivními látkami. Budou představena východiska, principy a hlavní prvky tohoto nového regulačního rámce.

Klíčová slova: užívání návykových látek –⁠ regulace –⁠ snižování škod –⁠ psychomodulační látka

 

4. Tvorba národních doporučených klinických postupů v adiktologii

Mgr. et Mgr. Elizabeth Nováková¹, Mgr. Renáta Habiňáková², PhDr. Petr Hrouzek, Ph.D.²

¹ Univerzita Karlova, Praha, Česká republika

² Český adiktologický institut, Praha, Česká republika

Cíle: Doporučené klinické postupy v adiktologii jsou výsledkem projektu TITSUVCR936 (TAČR) realizovaného Českým adiktologickým institutem. Představují soubor doporučení založených na důkazech pro plánování, poskytování a hodnocení adiktologické péče napříč všemi typy adiktologických služeb poskytovaných v souladu se Standardy odborné způsobilosti adiktologických služeb. Metody: Tvorba doporučených klinických doporučených postupů v adiktologii byla založena na přehledu a vyhodnocení aktuálně dostupných postupů, studií a syntéze dat. Struktura postupů byla vyvinuta na základě expertního konsensu týmu projektu. Výsledky: Doporučené klinické postupy v adiktologii umožňují poskytování vysoce individualizované péče. Kromě oblastí významných pro celkové posouzení závislostního chování je plánování péče do značné míry založeno na posouzení specifik motivace klienta ke změně a zohlednění jeho preferencí. Tento přístup k hodnocení umožňuje efektivní praxi bez ohledu na požadovaný rozsah změny, od změny vzorců závislostního chování, zvýšení kontroly nad závislostním chováním až po hlubší změny životního stylu, včetně abstinence, s hlavním principem ukotveným ve zmírňování rizik. Celý soubor doporučených postupů je proto uspořádán spíše podle procesu než podle typu závislostního chování, užívaných látek nebo stupně rozvoje poruch způsobených užíváním látek. Závěry: Doporučené klinické postupy v adiktologii jsou jedinečným nástrojem pro zajištění kvality péče. Poskytují přehled současných vědeckých důkazů pro využívané intervence.

 

13 : 30–14 : 30 Kognitnivní poruchy –⁠ od teorie k praxi

Předsedající: V. Režnáková, V. Franková

 

1. BPSD: od nefarmakologických přístupů k farmakoterapii

MUDr. Vanda Franková

Psychiatrická nemocnice v Dobřanech, Česká republika

Péče o pacienty s behaviorálními a psychologickými symptomy demence (BPSD) zahrnuje strukturovaný šestikrokový přístup: 1. Behaviorální analýza (posouzení rizik, identifikace klíčového symptomu a vyhodnocení okolností jeho vzniku). 2. Identifikace a omezení vlivu spouštěčů (řešení faktorů pacienta, pečujících, prostředí). 3. Nefarmakologické intervence (zajištění bezpečí, individualizovaný zklidňující přístup k pacientovi, edukace pečujících). 4. Farmakoterapie (použití kognitiv, antidepresiv, antipsychotik, anxiolytik nebo antikonvulziv s pečlivým zvážením rizik a přínosů). 5. Hodnocení léčby a plánování další péče (sledování odpovědi na léčbu a úprava péče dle potřeby). 6. Prevence BPSD (zavádění proaktivních strategií péče o osoby s demencí a průběžná podpora). Tento přístup, založený na klinické zkušenosti a podložený aktuální literaturou, předkládá praktické doporučení pro péči o pacienty s BPSD v každodenní praxi.

 

2. Demencia a reč

MUDr. Veronika Režnáková

Klinika duševného zdravia s. r. o., Bratislava, Slovensko

Alzheimerova choroba je chronické progresívne neurodegeneratívne ochorenie, pri ktorom dochádza k akumulácii β-amyloidu extracelulárne a k ukladaniu depozít hyperfosforylovaného t-proteínu intracelulárne. Výsledkom je úbytok neurónov a difúzna atrofia mozgu, prejavujúca sa demenciou. Alzheimerova choroba je najčastejšou demenciou vôbec, celosvetovo predstavuje asi 50–60 % všetkých prípadov demencie. Kým v skupine 65-ročných sa demencia vyskytuje asi u 1 % ľudí, každých 5 rokov sa toto percento zhruba zdvojnásobuje a po 90. roku veku má demenciu už viac ako polovica ľudí.

Je dôležité si uvedomiť, že patologické procesy v mozgu začínajú omnoho skôr, ako dôjde k spozorovaniu prvých príznakov. V prvej fáze –⁠ presymptomatickej, dochádza k tvorbe a ukladaniu beta amyloidu a tau sprostredkovanému neuronálnemu poškodeniu a dysfunkcii, ktoré môžeme dokázať likvorologickým vyšetrením alebo vizualizáciou beta amyloidu. V druhej fáze –⁠ fáze ľahkého kognitívneho deficitu, dochádza k mozgovej atrofii, prevažne v mediálnom temporálnom laloku, merateľnej štrukturálnou magnetickou rezonanciou mozgu. Senzitívnymi neuropsychologickými testami je možné namerať pokles výkonnosti krátkodobej pamäti a ostatných kognitívnych funkcií. Až v tretej fáze –⁠ fáze demencie, kedy dochádza k postihnutiu funkčnosti chorého, sa v súčasnej praxi obvykle stanovuje diagnóza a zahajuje symptomatická liečba. Treba si však uvedomiť, že skutočný nástup Alzheimerovej choroby je už v prvej fáze –⁠ fáze amyloidózy, ktorá nastáva už dekády skôr, ako sa prejavia prvé príznaky. Preto sa včasnej diagnostike prikladá veľký význam.

Napriek tomu, že v diagnostike a diferenciálnej diagnostike môžeme využiť viaceré laboratórne, genetické či neurozobrazovacie vyšetrenia, vo väčšine prípadov zostáva prakticky nenaplnená potreba včasného klinického markera, ktorý by dokázal spoľahlivo identifikovať ochorenie v ranom štádiu, ideálne v čase, keď porucha kognitívnych funkcií ešte nedosahuje hĺbky demencie. Prednáška podáva prehľad najčastejších rizikových faktorov konverzie ľahkej kognitívnej poruchy do Alzheimerovej demencie a dopĺňa pohľad na kognitívno-komunikačné poruchy ako sľubný včasný klinický marker.

Kľúčové slová: Alzheimerova choroba –⁠ včasná diagnostika –⁠ kognitívno-komunikačné poruchy –⁠ klinický marker

 

3. Ústna mikrobiota a Alzheimerova choroba

MUDr. Ferdinand Sasváry, doc. MUDr. Mária Králová, CSc.

Alzheimerova choroba (AD) predstavuje najčastejšiu primárnu neurodegeneratívnu demenciu s celosvetovým medicínskym a socioekonomickým dopadom. Napriek intenzívnemu výskumu venovanému AD dodnes nemáme k dispozícii účinnú prevenciu ani liečbu tohto ochorenia. V posledných rokoch narastá dôkazová báza o potenciálnom vplyve ústnej mikrobioty na vznik a progresiu neurodegeneratívnych ochorení, vrátane AD. Prezentovaný prehľad sa zameriava na periodontitídu a ústne mikroorganizmy tzv. červeného komplexu typu Porphyromonas gingivalis a ich hypotetické vplyvy na mozog cez viaceré možné mechanizmy, ako napr. hematogénne šírenie patogénov alebo ich toxínov, spustenie chronického neurozápalu cez aktiváciu mikroglie alebo porušenie hematoencefalickej bariéry. Diskutujeme aj možné klinické dôsledky pre psychiatrickú prax –⁠ predovšetkým v oblasti prevencie.

Kľúčové slová: Alzheimerova choroba –⁠ ústna mikrobiota –⁠ Porphyromonas gingivalis

 

16 : 15–17 : 15 Psychotické poruchy

Předsedající: J. Dragašek, M. Kopeček

 

1. Klozapin nejen u schizofrenie?

MUDr. Miloslav Kopeček, Ph.D.

Národní ústav duševního zdraví, Klecany, 3. LF UK, Praha, Česká republika

Oficiální indikace léčby klozapinem je farmakorezistentní schizofrenie, tedy stav, kdy pacient se schizofrenií neodpověděl na 2 léčby antipsychotiky v řádných dávkách a v dostatečné dávce. Dle nedávné meta-analýzy trpí farmakorezistentní schizofrenií 37 % pacientů. Významného zlepšení stavu bylo v průběhu prvních 6 týdnů léčby dosaženo asi u třetiny rezistentních pacientů a asi u 60 % pacientů do 12 měsíců léčby.

Klozapin tvoří v Česku jen 2,8 % a na Slovensku 3,7 % definovaných dávek všech podávaných antipsychotik, což ukazuje, že zdaleka není využit jeho potenciál. Epidemiologické studie prokázaly průměrně sedminásobné snížení počtu sebevražd a sebevražedných pokusů u pacientů léčených klozapinem. Výjimečnost klozapinu potvrdila nedávná dlouhodobá studie (20 let), ve které klozapin dosáhl nejnižší mortality při léčbě schizofrenie ze všech sledovaných antipsychotik ve srovnání s absencí léčby HR 0,21 (0,15–0,29). Klozapin redukoval riziko psychiatrické rehospitalizace ve srovnání s absencí léčby u pacientů se schizoafektivní poruchou ve finském HR 0,50 (0,44–0,56) i ve švédském registru 0,49 (0,41–0,60) pacientů. Obdobně u pacientů s poruchou s bludy redukoval riziko rehospitalizace ve švédském registru pacientů HR 0,24 (0,07–0,77) a snižoval významně riziko pracovní neschopnosti HR 0,08 (0,01–0,52). Data z finského registru pacientů s bipolární poruchou ukazují, že dlouhodobá léčba klozapinem byla ve srovnání s absencí léčby signifikantně efektivnější v riziku psychiatrické rehospitalizace HR 0,75 (0,64–0,87), ale bylo vyšší riziko nepsychiatrické hospitalizace 1,29 (1,07–1,55). Data z finského registru pacientů s unipolární depresí ukazují, že klozapin je ve srovnání s absencí léčby významně účinnější, když riziko psychiatrické rehospitalizace bylo HR 0,65 (0,46–0,9) a HR všech rehospitalizací bylo 0,7 (0,56–0,89). Obdobně v udržovací léčbě psychotické depresivní poruchy měla léčba klozapinem nižší riziko psychiatrické rehospitalizace než absence léčby nebo léčba quetiapinem ve finském i švédském registru pacientů.

Oléčbě klozapinem je dobré uvažovat u rezistantních psychotických stavů a to nejen schizofrenie, ale rovněž u poruchy s bludy, schizoafektivní poruchy, bipolární afektivní poruchy, depresivní poruchy s psychotickými příznaky, či ve spojení se závažnými sebevražednými stavy.

Klíčová slova: klozapin –⁠ poruchy nálady –⁠ psychózy –⁠ schizofrenie

 

2. Nejen kouření –⁠ očekávatelné změny farmakokinetiky klozapinu?

prof. MUDr. Jiří Masopust, Ph.D.

Psychiatrická klinika LF UK, Hradec Králové, Česká republika

3. Mitochondriálna dysfunkcia: kľúčový hráč v patogenéze schizofrénie?

MUDr. Iveta Fiziková¹, Mgr. MUDr. Jozef Dragašek, PhD., MHA², prof. RNDr. Peter Račay, PhD.³

¹ Súkromná psychiatrická ambulancia pre deti a dospelých, Žiar nad Hronom, Slovensko

² 1. psychiatrická klinika, LF UPJŠ a UNLP, Košice, Slovensko

³ Ústav lekárskej biochémie, JLF UK, Martin, Slovensko

Významná komplexnosť mozgu môže viesť k rozvoju viacerých duševných porúch, vrátane neuropsychiatrických ochorení, medzi ktoré patrí aj schizofrénia. Etiopatogenéza schizofrénie zahàňa množstvo mechanizmov, ktoré poukazujú na jej komplexnosť a otvárajú nové perspektívy v chápaní tejto poruchy. Začiatku schizofrénie zvyčajne predchádzajú roky trvajúce, viaceré zásadné abnormálne biologické procesy. O to významnejšia je včasná detekcia a intervencia pri schizofrénii –⁠ využitie biomarkerov optimalizovaných na stratifikáciu pacienta, liečbu a lepšiu prognózu. Početné štúdie preukázali vplyv poškodenia mitochondrií alebo abnormálneho mitochondriálneho energetického stavu buniek v zmenách funkcie neurónov, neutransmiterovej signalizácií, plasticite, tvorbe voľných radikálov a vzniku oxidačného stresu či zmenách zápalovej reakcie. Uvedené faktory môžu samostatne alebo častejšie súčasným pôsobením viacerých faktorov zohrávať kľúčovú úlohu v patogenéze schizofrénie. Na základe aktuálne publikovaných štúdií formou prednášky prezentujeme účasť mitochondrií v tomto procese, pričom sa zameriavame najmä na oxidačné poškodenie, tvorbu reaktívnych kyslíkových radikálov (ROS) a energetický metabolizmus. Rovnako poukazujeme na vplyv redoxnej nerovnováhy, ktorá môže viesť k zvýšenej peroxidácii lipidov a tvorbe toxických aldehydov, ako je 4-hydroxynonenal (4-HNE), a následnému vzniku oxidačného stresu. Naopak, samotný oxidačný stres ovplyvňuje zmeny v tvorbe HNE-proteínových aduktov, enzymatických a antioxidačných systémoch, ako aj energetický metabolizmus pri schizofrénii. Uvedený prehľad dopĺňame výsledkami z vlastného výskumu, venujúceho sa uvedenej problematike.

 

17 : 30–18 : 30 Afektivní, úzkostné poruchy a psychoterapie

Předsedající: D. Breznoščáková, N. Kaščáková, L. Kališová

 

1. Afektívne a úzkostné poruchy z vývinového a vzťahového aspektu, implikácie pre prax

MUDr. Natália Kaščáková, Ph.D.^1,2, MUDr. Jozef Hašto, PhD.^1,2

¹ Psychiatricko-psychoterapeutická ambulancia, Pro mente sana, Bratislava, Slovensko

² Institut sociálního zdraví, Univerzita Palackého Olomouc, Česká republika

Rané nepriaznivé skúsenosti a zanedbanie emočných potrieb môžu viesť k poruchám vzťahovej väzby s neurobiologickými koreláciami. Zmeny v stresovej odozve a emočnej regulácii, spolu s genetickými dispozíciami, sa podieľajú na vzniku a priebehu afektívnych a úzkostných porúch. Príspevok vychádza z teoretických základov a klinických výskumov realizovaných Česku a na Slovensku, ktoré sú ilustrované mikrokazuistikami z praxe. Výskumy ukazujú zvýšený výskyt nepriaznivých udalostí v detstve (ACE) u ľudí s týmito poruchami, významnú asociáciu medzi ACE a vzťahovou úzkostnosťou, psychopatológiou a zníženou odolnosťou. Problémy s dôverou a spoluprácou pacientov, prameniace z raných skúseností, môžu komplikovať liečbu. Záverom zdôrazňujeme potrebu zohľadňovať vývinové a vzťahové aspekty pre efektívnu diagnostiku a terapiu. Ich integrácia do psychoterapeutických prístupov môže podporiť proces uzdravenia.

 

2. Specifické projevy deprese u mužů a jejich zohlednění v léčebném přístupu

doc. MUDr. Lucie Kališová, Ph.D.¹, MUDr. Eliška Bartečková, Ph.D.²

¹ Oddělení psychiatrie, ÚVN–VFN v Praze, Česká republika

² Psychiatrická klinika FN Brno, Česká republika

Deprese je onemocnění, jehož incidence a prevalence narůstá. Má heterogenní průběh a výraznou měrou ovlivňuje v době nemoci schopnost fungování postižených v běžném životě. Riziko vzniku deprese vzrůstá s věkem, a to také následkem provázanosti se somatickými komorbiditami. Deprese je 1,5–2× častěji diagnostikovaná u žen, nicméně se zdá, že řada mužů s příznaky deprese psychiatrickou nebo psychologickou pomoc nevyhledá. Muži méně vyjadřují své pocity, snaží se příznaky deprese maskovat, externalizovat a léčit svépomocí. Důsledkem je pak nedostatečné zaléčení deprese a zvýšení rizika suicidálního jednání. U mužů je vyšší (až 3×) frekvence dokonaných suicidií ve srovnání se ženami. Sdělení se soustředí na důvody poddiagnostikovanosti deprese u mužů a na vhodné způsoby zohlednění mužského faktoru v diagnostickém a léčebném přístupu.

 

3. Personalizovaná psychoedukácia ako možný nástroj redukcie rehospitalizácií a zlepšenia kvality života u pacientov s depresívnou poruchou

MUDr. Dagmar Breznoščáková, PhD.^1,2, prof. MUDr. Mária Pallayová, PhD.^3,4, prof. MUDr. Ľubomíra Izáková, PhD.⁵

¹ Centrum pre psychické funkcie, Vranov nad Topľou, Slovensko

² Ústav sociálnej a behaviorálnej medicíny LF UPJŠ, Košice, Slovensko

³ I. psychiatrická klinika UNLP, Košice, Slovensko

⁴ Ústav patologickej fyziológie LF UPJŠ, Košice, Slovensko

⁵ Psychiatrická klinika LF UK, Bratislava, Slovensko

V tejto štúdii boli skúmané účinky implementácie štruktúrovanej psychoedukačnej intervencie na priebeh depresívnej poruchy (DP). Nerandomizovaná porovnávacia štúdia dospelých s DP –⁠ intervenčná skupina (n = 49, modifikovaný Munozov kurz prevencie depresie), kontrolná skupina (n = 47). Medzi účastníkmi v intervenčnej skupine bola nižšia miera rehospitalizácie a menej rehospitalizácií po roku, nižšia miera absencie z dôvodu choroby, menej osôb so zdravotným postihnutím v dôsledku DP počas ročného sledovania a nonadherentných jedincov, ktorí sami prerušili liečbu (p < 0,05). Postihnutie v dôsledku DP pri ročnom sledovaní bolo predpovedané absenciou psychoedukačnej intervencie a celkovým skóre MADRS pri 6-mesačnom sledovaní (p = 0,044). Psychoedukačná intervencia založená na upravenom Munozovom kurze prevencie depresie môže ponúknuť nový prístup k prevencii recidív depresívnych porúch.

 

4. Terapie transgeneračního traumatu u hraniční poruchy osobnosti: přepis v imaginaci a práce se židlemi v praxi

prof. MUDr. Ján Praško, CSc.^1–5, PhDr. Marie Ocisková, Ph.D.^1–3, MUDr. Jan Pásztor^1,2, Mgr. et Mgr. Zdeněk Maté^1,2

¹ Jessenia, a. s. –⁠ Centrum duševní rehabilitace Beroun, Česká republika

² Katedra psychiatrie LF Univerzity Palackého, Olomouc, Česká republika

³ Mindwalk, Ltd., Praha, Česká republika

⁴ Katedra psychologických vied Fakulty sociálnych vied a zdravotníctva Univerzity Konštantína Filozofa, Nitra, Slovensko

⁵ Katedra psychoterapie, IPVZ, Praha, Česká republika

Transgenerační trauma zahrnuje přenos nevyřešených emočních zranění, dysfunkčních přesvědčení, maladaptivních copingových strategií a kritických vnitřních hlasů z jedné generace na druhou. U jedinců s hraniční poruchou osobnosti (HPO) přispívá k chronickému studu, strachu z opuštění, emoční dysregulaci, sebepoškozování a nestabilním vztahům. Celá raná maladaptivní schémata, copingové módy a vzorce chování se mohou předávat napříč generacemi, dokud nejsou pochopeny a přetvořeny ve vnitřním světě pacienta. Metody schématerapie –⁠ zejména přepis v imaginaci, terapeutické dopisy a práce se židlemi –⁠ nabízejí účinné nástroje k přístupu k těmto tématům a jejich proměně. Prezentace ukáže na podrobných kazuistikách, jak si pacienti v terapii vytvořili léčivé obrazy a vnitřní dialogy, které vedly ke snížení emoční nestability, pocitů viny a přenesené bolesti.

 

18 : 30-19 : 30 Sexuologie

Předsedající: B. Vašečková, M. Hollý

 

1. Odkrývání skrytého spektra: genderová identita a parafilní preference ve výzkumu CZECHSEX

Mgr. Lucie Krejčová, Ph.D., Mgr. Klára Bártová, Ph.D. et Ph.D., Bc. Lucie Kalenská a Mgr. Kateřina Klapilová, Ph.D.

Centrum pro sexuální zdraví a intervence, Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Česká republika

Úvod: CZECHSEX představuje celonárodní reprezentativní výzkum sexuálního chování, zdraví a well-beingu dospělých osob v České republice (n = 6 669). Metodika: Výzkum kombinoval online (n = 4 660) a osobní dotazování (n = 2 009) na základě kvótního výběru dle pohlaví, věku, vzdělání a regionu. Dotazník byl sestaven podle mezinárodních standardů a zahrnoval přibližně 260 otázek včetně sekcí věnovaných genderové identitě a parafilním preferencím dle MKN-11. Výsledky: Trans nebo nebinární identitu uvedlo 0,4 %. Parafilní preference uvedlo 8,8 % populace, nejčastěji biastofilii a froterismus. Přibližně jedna třetina z těchto osob uvádí psychický distres nebo zhoršené fungování. Data také upozorňují na nedostatečnou dostupnost specializované péče –⁠ pomoc vyhledá pouze 7 % osob, kterým parafilní preference působí potíže. Závěr: Výsledky ukazují na potřebu zvyšování dostupnosti specializované péče a dalšího výzkumu v oblasti sexuální diverzity a jejího dopadu na psychické zdraví.

 

2. Vývoj systémov poskytovania sexuologickej zdravotnej starostlivosti o osoby s parafilnými poruchami v ČR a SR.

MUDr. Martin Hollý, MBA¹, MUDr. Marek Zelman^2,3, MUDr. Ján Konôpka²

¹ Jessenia, a. s. –⁠ Rehabilitation Hospital Beroun, Česká republika

² Detenčný ústav Hronovce, Česká republika

³ Psychiatrická nemocnica Hronovce, Česká republika

Parafilné poruchy sú definované ako trvalé alebo opakujúce sa netypické sexuálne preferencie, ktoré môžu spôsobovať distres, narušovať každodenný život alebo viesť k ohrozeniu iných. Tieto poruchy celosvetovo predstavujú výzvu pre zdravotnícke systémy, pretože vyžadujú špecializovanú starostlivosť. Prednáška poskytuje komplexný prehľad vývoja systémov poskytovania sexuologickej zdravotnej starostlivosti osobám s parafilnými poruchami v Českej republike (ČR) a na Slovensku (SR), s dôrazom na historický kontext, legislatívne zakotvenie, dostupné údaje a súčasné výzvy. Obidve krajiny zdieľajú československú tradíciu v sexuológii. V ČR zaznamenáváme viac výzkumných aktivit a taktiež iniciatívy, ako je Projekt Parafilik. Ten je unikátny v poskytovaní anonymnej starostlivosti a prevencii sexuálnej delikvencie a v súčasnej době sa pilotne implementuje aj v SR. Budúci rozvoj by mal zahàňať rozšírenie siete odborníkov, zlepšenie školení, zvýšenie povedomia a zníženie stigmatizácie. Obzvlášť potrebný je zber údajov a rozvoj špecializovaných služieb.

 

3. Transrodová zdravotná starostlivosť v Čechách a na Slovensku

MUDr. Libor Zámečník, Ph.D.^1,2, MUDr. Barbora Vašečková Ph.D.³

¹ Sexuologický ústav VF v Praze, Česká republika

² Urologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, Česká republika

³ Psychiatrická klinika SZU a UNB, Bratislava, Slovensko

Transrodová zdravotná starostlivosť Českej a Slovenskej republík mala pri rozpade Českej a Slovenskej federatívnej republiky v decembri 1992 podobnú východiskovú úroveň čo sa týka medicínskej aj právnej oblasti. V ďalšom období sa obe krajiny vyvíjali samostatne, čo sa týkalo nielen oblasti kvality a dostupnosti zdravotnej starostlivosti, ale aj právnej úpravy. V Českej republike legislatívne zmeny v súvislosti s prepisom rodu upravujú Občanský zákoník (Zákon č. 89/2012 Sb.), ktorý definuje termín „Změna pohlaví“ a Zákon č. 301/2000 Sb. Zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Žiadateľov o operačné zákroky v dôsledku zmeny pohlavia posudzuje odborná komisia Ministerstva zdravotníctva ČR zriadená v roku 2013 bez súhlasu ktorej nie je možné zmeniť pohlavie. Na Slovensku problematiku zmena pohlavia v zákonodarstve upravená nie je a zmeny osobných údajov z dôvodu zmeny pohlavia upravujú dva zákony: Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o mene a priezvisku č. 300/1993 Zbierky zákona a Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o rodnom čísle v znení neskorších predpisov č. 301/1995 Zbierky zákona. Podmienkou je predloženie lekárskeho posudku. Za ostatné obdobie sa v oboch krajinách situácia posúva najmä v oblasti legislatívnej zmeny pohlavia/rodu. Na Slovensku prebiehajú od roku 2019 procesy, ktorých dôsledkom by malo byť upustenie od podmienky povinných zákrokov s následkom neplodnosti. V Českej republike došlo k zrušeniu povinnosti chirurgických zákrokov vrátane sterilizácie a premeny pohlavných orgánov rozhodnutím Ústavního soudu č. 40/2024, pričom doterajšie právne a administratívne úkony majú byť platné do 30. 6. 2025 a ďalšia úprava je aktuálne v príprave. V príspevku sú prezentované aktuálne postupy v poskytovaní transrodovej zdravotnej starostlivosti v oboch krajinách z pohľadu spoločnej histórie, ale aj ďalších zmien a vzájomnej spolupráce v tejto oblasti.

Kľúčové slová: transrodová zdravotná starostlivosť v Česku a v Slovenskej republike –⁠ zmena pohlavia / rodu –⁠ legislatívna tranzícia