Syndrom nočního jedlictví

Syndrom nočního jedlictví byl zařazen mezi psychogenní poruchy příjmu potravy již v roce 1955. V roce 1991 došlo k rozdělení tohoto syndromu na dva subtypy: syndrom nočního jedlictví, u něhož je primární porucha příjmu potravy a syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím, u něhož je primární porucha spánku (parasomnie). Podstatný rozdíl mezi oběma syndromy spočívá v tom, že u prvého je si pacient vědom svého nočního přejídání, kdežto u druhého jedná v noci ve stavu porušeného vědomí a na své chování se druhý den nepamatuje nebo jen útržkovitě. V roce 2002 Anerican Academy of Sleep Medicine odlišila od syndromu nočního jedlictví syndrom nočního jedlictví a pití. U syndromu nočního jedlictví převládají v etiologii více faktory enviromentální [24], kdežto u syndromu nočního jedlictví s poruchou spánku faktory biologické a genetické. Společný výskyt obou poruch se odhaduje na 1 až 2 % v populaci. Tam, kde je prvotní porucha jedlictví, se uplatňuje v léčbě úspěšněji psychoterapie, u prvotní poruchy spánku s jedlictvím více farmakoterapie, eventuelně současně s psychoterapií. Doporučuje se věnovat v budoucnosti této poruše více pozornosti.

Klíčová slova:
syndrom nočního jedlictví, syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím, neurotransmitéry, hormony.