Vývoj České gastroenterologické společnosti a gastroenterologie z pohledu tří generací lékařů

Předkládané číslo časopisu Gastroenterologie a hepatologie je složeno ze dvou odlišných částí. První komponentou čísla jsou mimořádné a vyžádané příspěvky, které jsou věnovány 70. výročí založení České gastroenterologické společnosti (ČGS). Ve druhé, odborné části čtenář nalezne několika kazuistických sdělení z denní gastroenterologické praxe a souhrnný referát o léčbě anemie u nemocných s onemocněními trávicího traktu.

Vzhledem k době, která uplynula od jejího založení, není již nikdo ze zakládajících členů společnosti naživu, a nemáme proto žádné bezprostřední informace o okolnostech, které založení společnosti provázely a kdo byl jejím hlavním iniciátorem. K dispozici máme pouze zápis o přípravné schůzi uskutečněné v knihovně IV. interní kliniky Všeobecné nemocnice v Praze ze dne 24. července 1945, informace o následném ustavujícím zasedání společnosti. Vše bylo publikováno v prvním čísle našeho časopisu, jenž měl tehdy název Gastro‑enterologia Bohema, toto číslo vyšlo téměř dva roky poté, v dubnu 1947. Ze zápisu se dovídáme, že ustavující schůze ČGS se konala dne 25. října 1945 v posluchárně III. interní kliniky Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí v Praze za účasti celkem 32 osob [1]. Je sotva uvěřitelné, že zakládací listiny naší společnosti již bohužel neexistují, neboť byly kompletně skartovány, protože podléhaly „skartačnímu řádu ČLS JEP“, který umožňuje likvidovat všechny dokumenty starší deseti let (informace sekretariátu ČLS JEP).

K založení ČGS došlo v Praze ve Všeobecné nemocnici, což je dobře pochopitelné, protože vývoj české medicíny byl spojen se vznikem české univerzity (1882) a české lékařské fakulty s příslušnými klinikami (1883), které byly situovány právě v této lokalitě. Dominujícími centry interní medicíny na přelomu 19. a 20. věku a v prvních desetiletích 20. století byly dvě české interní kliniky na Karlově náměstí. I. interní klinika byla založena a vedena prof. Bohumilem Eiseltem (1831– 1908), resp. jeho pokračovatelem prof. Emerichem Maixnerem (1847– 1920) a později prof. Ladislavem Syllabou (1868– 1930) a prof. Kristianem Hynkem (1879– 1960). II. interní kliniku převzal po prof. Eiseltovi prof. Josef Thomayer (1853– 1927), který ji později předal svému žáku prof. Josefu Pelnářovi (1872– 1964). Od 40. let minulého století ji řídil prof. Antonín Vančura (1899– 1956) [2]. Na obou těchto klinikách se zformovaly první skupiny odborníků se zájmem o gastroenterologii, z nichž většina stála u zrodu naší odborné společnosti (profesoři Jiří Scheiner, Karel Herfort, Zdeněk Mařatka a Josef Mašek). Je zajímavé, že mezi ostatními zakladateli ČGS je možné nalézt jména velikánů, kteří prosluli v jiných oborech interní medicíny, které založili nebo významně obohatili. Nejslavnější přímý Pelnářův žák prof. Josef Charvát (1897– 1984), který je zakladatelem české endokrinologie, stál rovněž u zrodu ČGS stejně tak jako prof. František Lenoch (1898– 1970), jenž vybudoval Revmatologický ústav a byl dlouholetým prezidentem Ligy proti revmatizmu. Prof. Lenoch byl v roce 1945 určen také prvním pokladníkem výboru ČGS. Jiný velikán, jehož jméno je spojeno s rozvojem kardiologie (rozšíření EKG v Čechách) a angiologie, prof. Bohumil Prusík (1886– 1963), rovněž Thomayerův a Pelnářův žák, poskytnul knihovnu své kliniky (dnešní IV. interní klinika VFN) pro přípravná jednání k založení společnosti a sám se stal jedním ze zakládajících členů [1]. Výše uvedené dokumentuje mimořádnou koncentraci výjimečných osobností medicíny na české lékařské fakultě na Karlově náměstí v Praze v první polovině 20. století s neuvěřitelně širokým odborným záběrem, která určovala další vývoj celé medicíny u nás, gastroenterologii nevyjímaje. Prvním zvoleným předsedou ČGS se stal prof. Jiří Scheiner (1898– 1950), který byl v té době ještě členem I. interní kliniky Všeobecné nemocnice v Praze a proslul jako průkopník semiflexibilní gastroskopie u nás (1934). Po jeho přechodu na nově otevřenou LF v Plzni v roce 1946 byl novým předsedou společnosti zvolen prof. Jiří Diviš (1886– 1959), přednosta II. chirurgické kliniky ve Všeobecné nemocnici v Praze a zakladatel hrudní chirurgie u nás [3].

Únorový komunistický převrat v roce 1948 odstranil akademické řízení společnosti a také její ryze odbornou náplň. Akcentoval rovinu politické loajálnosti s novým totalitním zřízením, se všemi nutnými dopady, ať již s ohledem na složení výboru či stranickými orgány odsouhlasenými anebo přímo dosazenými předsedy výboru. Pro mladší generaci lékařů, kteří naště­stí vůbec nezažili komunistický totalitní systém, může být text zápisu z Pracovního dne odborné gastroenterologické společnosti z roku 1953 nesrozumitelný a bizarní nebo přinejlepším připomínající ně­kte­ré slavné povídky pánů M. Šimka a J. Grossmanna z let šedesátých: „…dosažený stupeň rozvoje těžkého průmyslu umožňuje, aby mezi přední úkoly naší výstavby byly zařazovány i otázky dalšího rozvoje zdravotnictví v rámci všestranné péče o člověka. Ve stejném duchu, v jakém byly neseny projevy vedoucích státníků Sovětského svazu soudruha Malenkova a nedávno soudruha Chruščeva, bylo zdůrazněno i v prohlášení naší vlády ze dne 15. září 1953, že…je nutné zaměřit naši hospodářskou politiku na rychlejší zvyšování životní úrovně dělnické třídy, pracujícího rolnictva a pracující inteligence…“ [4].

Digitalizace všech čísel časopisu od roku 1947 do současnosti, na které se nyní intenzivně pracuje a jež bude do listopadu 2015 ukončena, umožní všem, kdo mají zájem o historii naší odborné společnosti, blíže se seznámit s ně­kte­rými texty a udělat si alespoň mlhavou představu o této době. Musíme být nevýslovně šťastní, že takové texty již nemusíme povinně číst a natož třeba i psát! Na druhou stranu je dobré si uvědomit epochu totality, dobu, ve které naši předchůdci a učitelé byli nuceni žít a svými omezenými prostředky jí čelit, někteří z nich to činili s noblesou a bez poskvrnění své cti. Na počátku 60. let minulého století, v souvislosti s ochabnutím komunistických represí a celkovým uvolněním doby, se představiteli oboru mohli stát skuteční lídři, experti, kteří byli doma i v zahraničí všeobecně respektovaní. Takovými bezpochyby byli prof. Herfort (1906– 2001), prof. Zdeněk Kojecký (1913– 2008) a prof. Bohuslav Niederle (1907– 2000). Bohužel se v 70. letech 20. století obsazování členstva výborů ČGS vrátilo zpět do starých kolejí –  pod všezahrnující kontrolu komunistické strany. Jedním z mála pozitiv bylo, že řízení časopisu od roku 1969 zůstalo v rukou prof. Mařatky (1914– 2010), který jej redigoval následujících 30 let. Vše se změnilo až v roce 1990, kdy se předsedou gastroenterologické společnosti stal jeden z otců zakladatelů společnosti, tehdy již 76letý prof. Mařatka, který měl v roce 1945, v době oné ustavující schůze, 31 let a fungoval při aktu založení jako zapisovatel.

Struktura ČGS se v průběhu let postupně měnila. Původně měla tři komise: komisi výživy vedenou prof. Maškem (1908– 1994), která se později přeměnila v samostatnou společnost; komisi endoskopickou, kterou vedl prof. Mařatka, a komisi hepatologickou řízenou prof. Jaroslavem Hořejším (1905– 1997). Od roku 1967 se hepatologická komise přeměnila v hepatologickou sekci, která dala v roce 1971 vzniknout České hepatologické společnosti. Po roce 1951 se pod vedením prof. Maška spojily Česká a Slovenská gastroenterologická společnost a vznikla Československá společnost pro gastroenterologii a výživu. Po federativním uspořádání Československa vznikla v roce 1968 Česká společnost pro gastroenterologii a výživu a Slovenská spoločnosť pre gastroenterológiu a výživu.

Z hlediska mezinárodního nutno v historii ČGS připomenout dvě události, ve kterých měla ČGS díky jejím skvělým protagonistům významný vliv na organizaci mezinárodních kongresů. První byl VIII. kongres ASNEMGE (Association des Societés Nationales Européenés et Mediteranées de Gastroéterologie) a I. kongres ESGE (Endoscopic Society for Gastrointestinal Endoscopy) v roce 1968 v Praze. Prezidentem VIII. kongresu ASNEMGE byl prof. Kojecký, generálním sekretářem prof. Mařatka, jenž byl zároveň prezidentem I. kongresu ESGE, a generálním sekretářem tohoto kongresu se stal doc. Jaroslav Šetka (1925– 2009). Obě akce byly prvními svého druhu uspořádané za „železnou oponou“. Druhou mimořádnou událostí bylo uspořádání XIV. kongresu UEGW v roce 2004, jehož prezidentem byl prof. Julius Špičák (1952) a generálním sekretářem doc. Jan Kotrlík (1929). Jednalo se do té doby o největší kongres v historii UEGW, kterého se zúčastnilo více než 10 000 účastníků z celého světa [3].

Historie časopisu

Nedílnou součástí založení společnosti byla snaha vytvořit vlastní odborné periodikum. V roce 1947,  necelé dva roky po založení České společnosti pro gastroenterologii, vyšlo první číslo našeho časopisu s názvem Gastro-enterologia Bohema. Jeho prvním vedoucím redaktorem byl v letech 1947– 1950 prof. Herfort. Od pátého ročníku převzal na jeden rok časopis doc. Přemysl Doberský (1918– 1983) a došlo také ke změně názvu na Sborník pro pathofysiologii trávení a výživy. V roce 1952 se stal vedoucím redaktorem prof. Mašek, v roce 1956 došlo k další změně názvu na Československá gastroenterologie a výživa [5]. V roce 1969 přešel časopis pod vedení prof. Mařatky, který jej vedl až do roku 1999. V souvislosti s rozdělením Československa v roce 1993 došlo ke změně názvu na Česko- slovenská gastroenterologie a výživa a v roce 1994 byla provedena další změna na Česká a slovenská gastroenterologie. V roce 1999 byl časopis přejmenován na Česká a slovenská gastroenterologie a hepatologie a vedoucím redaktorem jmenován doc. MU Dr. Milan Kment (1942). Poslední změny v názvu časopisu i v pozici vedoucího redaktora proběhly na počátku roku 2011, kdy byl časopis přejmenován na Gastroenterologie a hepatologie a vedoucím redaktorem se stal prof. Milan Lukáš (1959).

Redakční rada časopisu Gastroenterologie a hepatologie se rozhodla připravit k 70. výročí založení ČGS speciální číslo, ve kterém se vyzvaní a především zasloužilí členové společnosti, k této významné události vyjadřují. Příspěvky zohledňují několik hledisek, a to nejen časové, ale také regionální a samozřejmě také odborné. Považovali jsme za zajímavé získat názory o rozvoji našeho oboru od výjimečných osobností, příslušníků několika generací lékařů. Proto jsme si podle data narození vyzvaných autorů, osobností české a slovenské gastroenterologie a hepatologie, dovolili shromáždit jejich příspěvky do několika částí. Starší generace gastroenterologů jsou současní senioři našeho oboru, kteří se narodili do první poloviny 40. let a svůj odborný a kariérní vrchol prožívali od 70. do konce 90. let minulého století. Mnozí z nich ještě pamatují nebo jsou dokonce přímými žáky nebo spolupracovníky legendárních postav české interní medicíny první poloviny 20. století. Široká střední generace gastroenterologů sestává jak ze současných padesátníků a šedesátníků, kteří jsou na vrcholu kariérního růstu a většina z nich je ve vedoucích pozicích na prestižních pracovištích a všichni významně ovlivnili rozvoj našeho oboru a vytvářejí obraz gastroenterologické společnosti doma i v zahraničí, tak střední generace gastroenterologů zahrnuje také osobnosti narozené po roce 1960, které přebírají nebo již získaly pozici „lídrů“ a intenzivně vykonávají klinickou praxi a budou určovat další vývoj oboru v příštích letech. Jejich datum narození je uměle ohraničeno rokem 1980. Mladší generace gastroenterologů, narozených po roce 1980, má svůj kariérní růst pochopitelně před sebou a jejich názory nás mohou obohatit především tím, jaká očekávání a perspektivy vrstva nejmladších kolegů v současné době má.

Věřím, že čtení následujících článků nám přiblíží bohatou historii naší odborné společnosti a umožní nám tak lépe porozumět současnosti.

Redakce děkuje Národní lékařské knihovně za poskytnutí archivních materiálů.

prof. MU Dr. Milan Lukáš, CSc.

šéfredaktor časopisu

milan.lukas@email.cz