Chlamydiové infekce urogenitálního systému – využití přímé imunofluorescence v diagnostice Chlamydia trachomatis ve východočeském regionu České republiky v letech 1997–2003

Overview

Cíl studie:
Cílem práce bylo vyhodnocení výsledků detekce antigenu Chlamydia trachomatis pomocí přímé imunofluorescenční metody ve vzorcích od pacientů s podezřením na tuto infekci.

Typ studie:
Retrospektivní studie.

Název a sídlo pracoviště:
Ústav klinické mikrobiologie, Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy Hradec Králové.

Materiál a metodika:
Jako materiál byly použity u žen výtěry z hrdla děložního, vaginy a uretry; u mužů výtěry z uretry; dále výtěry spojivek, bronchoalveolární laváže, aspiráty a sputa z dolních cest dýchacích. Získané preparáty se v laboratoři pomocí komerční diagnostické soupravy chemicky fixují a „barví“ monoklonální druhovou protilátkou značenou fluorescenčním barvivem, po přidání kapky glycerolu a překrytí krycím sklíčkem jsou mikroskopicky vyhodnoceny.

Výsledky:
V souboru 6126 vzorků od pacientů s podezřením na chlamydiovou infekcí jsme zjistili pozitivitu 14,4 %, z toho v materiálech z urogenitálního systému žen 14,1 % a u mužů 15,2 %, ve stěrech ze spojivek 14,1 % a v materiálech z dolních cest dýchacích 3,7 %. V závislosti na věku byl v jednotlivých deceniích počet pozitivních vzorků z urogenitálního systému 0–13–14,4–13,9–13,9 a u pacientek starších 60 let 13,9 %. Pro porovnání u mužů 0–21,4–15,1–16–13,4 – a u starších 60 let 16 %. Procentuálně nejvyšší pozitivita tedy byla v našem kraji zjištěna ve vzorcích od mladých mužů ve věku 20–30 let, v nichž je téměř dvojnásobná než u stejně starých žen.

Závěr:
Přímá detekce antigenu Chlamydia trachomatis imunofluorescenční metodou zůstává i nadále spolehlivou diagnostickou metodou. Ke kontrole nebo konfirmaci sporných výsledků je však bezpodmínečně nutné mít k dispozici alespoň jednu další metodu, např. PCR.

Klíčová slova:
Chlamydia trachomatis, průkaz antigenu, imunofluorescence, urogenitální systém, oko, spojivka, sputum, laváž