(Jak) můžeme ovlivnit adherenci u pacientů s revmatickým onemocněním?

13. 5. 2021

Mělo by smysl o tomto tématu diskutovat, kdyby to nebylo možné? Samozřejmě je možné chování pacienta a vztah k terapii pozitivně ovlivnit. Někdy to vyžaduje královské diplomatické schopnosti, ale jindy stačí málo. Adherenci pacientů vůči chorobu modifikující léčbě můžeme významně zlepšit, pokud budeme používat správné komunikační prostředky. Praktické vodítko poskytuje i následující text.

Klíč? Znalost faktorů neadherence 

Chorobu modifikující léčiva minimalizují aktivitu onemocnění, redukují radiografickou progresi a zlepšují dlouhodobé funkční výsledky u pacientů s revmatickými onemocněními. Nicméně stejně jako u jiných chronických nemocí není adherence k léčbě zdaleka úplná. V různých skupinách pacientů se pohybuje v rozmezí 30−80 %.

Zlepšení adherence může dramaticky zlepšit výsledky léčby a snížit náklady, ale identifikovat faktory, které rozhodují o špatné spolupráci v daném případě, může být obtížné. Znalost těchto individuálních faktorů pak může adherenci zásadně zlepšit. V úvahu přicházejí například:

  • Kvalita vztahu s lékařem a s tím související (ne)důvěra ve správnost a účelnost léčby.
  • Obava z nežádoucích účinků terapie, případně špatná zkušenost nebo nakládání s nepravdivými informacemi.
  • Složitost léčebného režimu, která způsobuje dyskomfort při jeho dodržování.
  • (Ne)dostatek informací o terapii a jejím významu.
  • (Ne)dostupnost pomůcek pro usnadnění aplikace léčby.
  • (Ne)soulad terapeutického režimu s životní rutinou pacienta.
  • Pomoc okolí, která může být zásadní například u pacientů s horším kognitivním statusem. Může se jednat nejen o členy rodiny, ale například také o lékárníka, který zná své pacienty a ví jak léčiva označit a jak správně edukovat o jejich podání.

Problematická spolupráce ohledně dodržování léčby může být i s pacienty, jejichž nemoc aktuálně vykazuje nízkou aktivitu.

9 bodů EULAR

Evropská liga proti revmatismu (EULAR) vydala 9 bodů, jejichž prostřednictvím chce zdůraznit správné strategie pro boj se špatnou adherencí při terapii revmatických onemocnění.

  1. Všichni zdravotníci, kteří s pacientem pracují, by měli cítit zodpovědnost za adherenci k léčbě a měli by se chovat tak, aby na ni měli pozitivní vliv.
  2. O adherenci se má s pacientem jednat přímo a srozumitelně, aby chápal, v jakém směru jeho rozhodnutí o adherenci ovlivňují jeho život a proč jsou tak důležitá.
  3. Průběžně by měly být hodnoceny překážky a faktory zlepšující adherenci, a to u každého pacienta. Stálé monitorování podmínek pro uskutečnění terapie je základním kamenem dosažení dobré spolupráce.
  4. Pacient by neměl užívat léky, o jejichž účinku nic neví a není motivován režim dodržovat. Edukace by měla být standardní součástí léčby, aby nedocházelo k záměně léků pro pravidelné užití a užití podle potřeby apod.
  5. Základním předpokladem adherence je nastavení terapie s ohledem na specifické cíle péče u daného pacienta a na jeho přání a zkušenosti. Zařazovat léčbu, kterou považujeme za standardní, je zbytečné, pokud s ní má pacient špatné zkušenosti a nehodlá ji užívat.
  6. Součástí pravidelných vyšetření by měla být otevřená cílená otázka na aktuální adherenci k terapii. Zvláště v případech či obdobích, kdy je účinek léčby nedostatečný.
  7. Zdravotník, který s pacientem pracuje, by měl také sám o sobě vnímat širší souvislosti pacientova života a odhadovat, zda bude terapie v daném případě vůbec dostupná, jestli nejsou na překážku vysoké doplatky, porucha paměti nebo sociálně podmíněná nedůvěra k léčbě apod.
  8. Všechny detekované překážky a problémy je potřeba otevřeně prodiskutovat s pacientem a společně najít řešení, které obě strany považují za vyhovující. Pacient má mít kdykoliv příležitost požádat o nové informace nebo si nechat zopakovat to, co už mu bylo sděleno.
  9. Když indikujeme speciální metodu terapie nebo odbornou péči, žádanka nestačí. Musíme zároveň zajistit přijetí do péče na pracovišti, které je pro pacienta po všech stránkách dostupné a přijatelné.

Závěr

Při hledání řešení problému špatné adherence je tedy doslova nutné ušít jej pacientovi na míru, aby postihovalo konkrétní problematické oblasti a bylo zaměřené na jeho potřeby, přání a specifické životní nastavení. Lékař by měl také citlivě přistupovat k pacientovu přání ohledně léčby. Pokud si pacient terapii některou metodu výslovně nepřeje, je preskripce zbytečná a očekávání dobré adherence zcela nemístné. Daleko věcnější je otevřený rozhovor o možnostech, relevantní a přístupně podané informace a vzájemný respekt.

(pez)

Zdroje:
1. Ritschl V., Stamm T. A., Aletaha D. et al. 2020 EULAR points to consider for the prevention, screening, assessment and management of non-adherence to treatment in people with rheumatic and musculoskeletal diseases for use in clinical practice. Ann Rheum Dis 2020 Dec 18; annrheumdis-2020-218986, doi: 10.1136/annrheumdis-2020-218986 [Epub ahead of print]. 
2. Taylor P. C., Ancuta C., Nagy O. et al. Treatment satisfaction, patient preferences, and the impact of suboptimal disease control in a large international rheumatoid arthritis cohort: SENSE study. Patient Prefer Adherence 2021 Feb 17; 15: 359−373, doi: 10.2147/PPA.S289692.
3. van den Bemt B., van Lankveld W. How can we improve adherence to therapy by patients with rheumatoid arthritis? Nat Clin Pract Rheumatol 2007; 3 (12): 681, doi: 10.1038/ncprheum0672.



Štítky
Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se