Efekt alirokumabu na smíšenou dyslipidémii u diabetiků 2. typu

2. 12. 2021

Smíšená dyslipidémie je často pozorovaná komorbidita u pacientů s diabetem mellitem 2. typu (DM2), asociována se signifikantním zvýšením kardiovaskulárního rizika. Preferovaným terapeutickým cílem u těchto pacientů je ovlivnění hladiny non-HDL cholesterolu (non-HDL-c) a apolipoproteinu B (apoB). V post hoc analýze podskupin byla hodnocena účinnost podávání inhibitoru proproteinkonvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9i) alirokumabu na parametry smíšené dyslipidémie u pacientů s DM2, a to v porovnání s konvenční léčbou.

Hypolipidemická terapie diabetiků

U pacientů s diabetem 2. typu je pozorováno vysoké riziko aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění. Mezi hlavní faktory přispívající k tomuto riziku patří smíšená dyslipidémie, která je u těchto nemocných častou komorbiditou. Mezi terapeutické cíle hypolipidemické terapie u pacientů ve vysokém kardiovaskulárním riziku patří snížení hladiny non-HDL-c a apoB v krvi.

Výsledky klinického hodnocení alirokumabu

Alirokumab je monoklonální protilátka vázající se na cirkulující proproteinkonvertázu subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9), která efektivně redukuje hladinu LDL-c, non-HDL-c, apoB a lipoproteinu (a). Účinnost alirokumabu byla prokázána v randomizované otevřené mezinárodní klinické studii fáze III ODYSSEY DM-DYSLIPIDEMIA, jež porovnávala účinnost alirokumabu a konvenční léčby (ezetimib, fenofibrát, omega-3 mastné kyseliny, niacin a žádná další hypolipidemická terapie) u pacientů se smíšenou dyslipidémií a DM2 (non-HDL-c ≥ 2,59 mmol/l, triglyceridy v rozmezí 1,69−5,65 mmol/l) na maximální tolerované dávce statinu (n = 413).

Z výsledků studie vyplynula superiorita alirokumabu v redukci non-HDL-c v porovnání s běžnou terapií celkově (průměrný rozdíl −32,5 % oproti běžné péči ve 24. týdnu terapie; p < 0,0001) i v porovnání s fenofibrátem (průměrný rozdíl −33,3 % ve 24. týdnu terapie,; p < 0,0001). Podávání alirokumabu bylo v této studii obecně dobře tolerováno. Post hoc analýza podskupin této studie se zaměřila na obtížněji léčitelnou populaci ve vyšším riziku v porovnání s primární skupinou studie.

Post hoc analýza studie ODYSSEY DM-DYSLIPIDEMIA

V post hoc analýze podskupin primární studie byla hodnocena účinnost alirokumabu v dávce 75 mg každé 2 týdny (s možným navýšením až na dávku 150 mg ve 12. týdnu studie) v porovnání s běžnou terapií (ezetimib, fenofibrát nebo žádná další hypolipidemická terapie) na hladinu non-HDL-c a další parametry lipidového spektra po 24 týdnech terapie u pacientů s DM2, vstupní hladinou triglyceridů ≥ 2,26 mmol/l a HDL-c < 1,03 mmol/l (u mužů) a < 1,29 mmol/l (u žen). Z původního počtu 413 účastníků studie byla do post hoc analýzy zařazena data 186 pacientů (128 na alirokumabu a 58 na běžné terapii).

Výsledná zjištění

Při podávání alirokumabu byla od počátku studie do 24. týdne terapie v porovnání s běžnou terapií pozorována signifikantní redukce hladiny non-HDL-c (průměrný rozdíl metodou nejmenších čtverců [LSMD] −35,0 %; standardní chyba [SE] 3,9), apoB (LSMD −34,7 %; SE 3,6), LDL-c (LSMD −47,3 %; SE 5,2), počtu částic LDL (LSMD −40,8 %; SE 4,1) a lipoproteinu (a) (LSMD −29,9 %; SE 5,4; pro všechny sledované parametry p < 0,0001). Procentuální změny od počátku studie byly ve všech sledovaných parametrech signifikantní při podávání alirokumabu v porovnání s ezetimibem, fenofibrátem a žádnou další hypolipidemickou terapií (p < 0,01). Vzhledem k nízkému počtu účastníků nebyla provedena analýza separátních dat porovnávajících alirokumab s podáváním omega-3 mastných kyselin a niacinu.

Redukce hladiny triglyceridů byly mezi alirokumabem a běžnou terapií srovnatelné a nebyl mezi nimi pozorován signifikantní rozdíl, i když větší redukce bylo v porovnání s alirokumabem dosaženo při podávání fenofibrátu (p = 0,3371). Celkově bylo při podávání alirokumabu pozorováno signifikantní zvýšení hladiny HDL-c v porovnání s běžnou terapií (LSMD 7,9 %; SE 3,6; p < 0,05), ačkoliv rozdíl mezi alirokumabem a ezetimibem nebo fenofibrátem nebyl signifikantní.

U většiny pacientů na alirokumabu bylo dosaženo cílové hladiny apoB < 0,8 g/l (67,9 %) a non-HDL-c < 2,59 mmol/l (60,9 %). Četnost nežádoucích příhod byla u obou terapií srovnatelná (67,2 vs. 70,7 %). Během studie také nebyl pozorován klinicky relevantní efekt alirokumabu na parametry glykémie nebo užívání antidiabetik.

Závěr

Z výsledků studie vyplynulo, že alirokumab představuje efektivní volbu hypolipidemické terapie u pacientů s diabetem 2. typu a smíšenou dyslipidémií charakterizovanou hladinou triglyceridů ≥ 2,26 mmol/l a HDL-c < 1,03 mmol/l (u mužů) a < 1,29 mmol/l (u žen), kteří užívají maximální tolerovanou dávku statinu. Redukce hladiny aterogenních lipidů apoB a non-HDL-c byla při terapii alirokumabem větší než při podávání ezetimibu, fenofibrátu nebo neužívání žádné další hypolipidemické terapie. Alirokumab byl v souladu s výsledky předchozích studií dobře tolerován.

(holi)

Zdroj: Colhoun H. M., Leiter L. A., Müller-Wieland D. et al. Effect of alirocumab on individuals with type 2 diabetes, high triglycerides, and low high-density lipoprotein cholesterol. Cardiovasc Diabetol 2020; 19 (1): 14, doi: 10.1186/s12933-020-0991-1.



Štítky
Diabetologie Interní lékařství Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé Kardiologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se