Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Vlhké krytí ran: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Terapeutické působení medu v rámci hojení ran

Specializace: sestra
Téma: Vlhké krytí ran

Vydáno: 18.1.2017

Terapeutické působení medu v rámci hojení ran

Léčebné působení medu při hojení ran je přičítáno zejména jeho antimikrobiálním a protizánětlivým vlastnostem. Zlepšuje také přirozené samočištění ran, přispívá k eliminaci množství odumřelých tkání v ráně a má antioxidační vlastnosti. Pozitivem je rovněž zmírnění zápachu z rány. Zároveň u bakterií nedochází ke vzniku rezistencí na med a jeho účinné složky.

Úvod

Med byl jakožto topické antimikrobiální agens užíván v léčbě ran po tisíciletí. První licencovaný produkt na bázi lékařského medu pak přišel na trh v roce 1999 a dnes jsou přípravky z medu široce používané. Užívají se v léčbě traumatických poranění kůže, popálenin, mokvajících ran a dekubitů a také k ošetření chirurgických řezů. Seckam a Cooperová se ve své přehledové práci zaměřili na výsledky laboratorních výzkumů zaměřených na mechanismy působení medu v léčbě ran.

Principy účinku medu při hojení ran

Med lze považovat za antimikrobiální agens se schopností zlepšovat hojení ran. Z pohledu chemického rozboru je med směsí látek se známými antimikrobiálními vlastnostmi a dále bioaktivních látek, jejichž vlastnosti a mechanismy působení jsou nově odhalovány.

Antimikrobiální aktivitu prokazují například methylglyoxal a leptosin. Antimikrobiálně působí také peptid zvaný včelí defensin, jenž je součástí imunitního systému hmyzu a který je obsažen v přípravku Revamil. Většina typů medu dále obsahuje enzymy zodpovědné za tvorbu peroxidu vodíku. Výjimkou je v tomto případě manukový med, který netvoří detekovatelné množství peroxidu vodíku.

Inhibice planktonních bakterií

Med má široké spektrum působení proti bakteriím a houbám. Z grampozitivních bakterií byla prokázána inhibice růstu u Staphylococcus aureus (a to i u u kmene MRSA rezistentního vůči antibiotikům), rodu Enterococcus (i u vankomycin-rezistentních enterokoků — VRE), Bacillus subtilis, u koaguláza-negativních bakterií rodu Staphylococcus i u rodu Streptococcus. Z gramnegativních bakterií vykazují citlivost na med Pseudomonas aeruginosa, bakterie rodu Stenotrophomonas, Escherichia coli a Acinetobacter baumannii.

Eliminace počtu bakterií je také pravděpodobně vysvětlením dezodoračního efektu medu u chronických ran.

Inhibice bakterií v biofilmu

Bakterie v biofilmu jsou vůči působení medu odolnější než volné planktonní bakterie a pro rozrušení již zformovaného biofilmu je potřeba vyšší koncentrace medu než pro zamezení jeho tvorbě. Přesto med vykazuje in vitro účinky i proti bakteriím v biofilmu například u S. aureus (včetně MRSA), P. aeruginosa, VRE a Streptococcus pyogenes.  

Problematika rezistence bakterií

Ve studiích zabývajících se případným vznikem kmenů bakterií rezistentních vůči medu a jeho antimikrobiálním složkám byly bakterie vystaveny nízké koncentraci manukového medu. Nebyl pozorován vznik rezistence. Lze tedy předpokládat, že riziko vzniku kmenů bakterií rezistentních vůči medu je do budoucna i při jeho širokém medicínském používání velmi nízké.

Čisticí účinky, osmotický efekt a bioaktivní působení

Gethinová a Cowman prokázali lepší samočištění rány ve srovnání s hydrogelem. Díky zásaditému pH, které med vytváří, je podporována funkce proteáz v chronických ranách a to přispívá k lepšímu odbourávání odumřelé tkáně.

Osmotický efekt medu zlepšuje průtok lymfy tkání a vede k redukci množství bakterií. S lymfou se do prostředí rány dostává zvýšené množství plasminogenu. Ten je tzv. aktivátorem plasminogenu přeměněn na plasmin, který se podílí na autolytickém čištění rány. U chronických ran však dochází k inaktivaci aktivátoru plasminogenu působením makrofágového PAI (plasminogen activator inhibitor). Med má schopnost inhibovat působení PAI a tím přispívá ke zvýšené aktivitě plasminu v ráně.

Antioxidační a protizánětlivá aktivita

Med má díky obsahu fenolů schopnost vychytávat volné radikály vytvářené neutrofily v prostředí chronické rány. Tím přispívá ke zmírnění poškozování tkání a omezení další infiltrace neutrofilů. Antioxidační působení je jedním z vysvětlení protizánětlivých účinků medu, které byly demonstrovány několika studiemi na zvířecích modelech.

Závěr

Přestože stále panuje určitá skepse ohledně medicínského používání medu, považují autoři med za jednu z možných alternativ tradiční léčby a vzhledem k celosvětově rostoucímu výskytu bakterií rezistentních vůči ATB je takovéto hledání alternativ nezbytné. Med navíc vedle antimikrobiálního působení vykazuje i další příznivé efekty, zejména v hojení chronických ran.

(norg)

Zdroj: Seckam R., Cooper R. Understanding how honey impacts on wounds: an update on recent research findings. Wounds Int 2013; 4: 20−24.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3/5, hodnoceno 1x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Při polohování pacientů s dekubity pomáhají matrace i další pomůcky

Pravidelné polohování pacientů je důležité jak v prevenci vzniku dekubitů, tak v průběhu jejich léčby. Napomáhají tomu různé polohovací pomůcky, které by měly splňovat několik základních kritérií.

Rizikové faktory a prevence vzniku dekubitů

Proleženina je rána, která se vyvíjí od horních vrstev kůže jako výsledek trvalé, extrémní tlakové zátěže, dále se rozšiřuje radiálně i směrem do hlubších vrstev. Prevence a včasná léčba jsou zásadní v potlačení rozvoje komplikací spojených s dekubity.

Kazuistika: Použití Revamilu v chronické péči o bércový vřed

Následující kazuistika popisuje velmi dobrou zkušenost s použitím Revamilu v terapii chronického vředového onemocnění.



Všechny novinky