Jak vylepšit adherenci k léčbě nespecifických střevních zánětů − tipy pro praxi
Zhruba polovina pacientů léčených dlouhodobě pro nespecifické střevní záněty (IBD) je neadherentní k léčbě. Výsledky následujících studií naznačují, jak tyto pacienty identifikovat a jak k nim přistupovat.
Rizika spojená s neadherencí
Udržení onemocnění v remisi a prevence vzniku kolorektálního karcinomu. To jsou dva hlavní cíle dlouhodobé udržovací terapie IBD. A jsou to také cíle, kterých se nedaří dosahovat, pokud je pacient neadherentní. Bylo prokázáno, že při špatné adherenci k léčbě se riziko relapsu ulcerózní kolitidy zvyšuje více než pětkrát, a nárůst rizika vzniku kolorektálního karcinomu je možná ještě vyšší. S tím souvisí i fakt, že léčba neadherentního pacienta je ekonomicky náročnější, protože je méně efektivní.
Po čem pátrat u pacientů?
Příčiny neadherence jsou nejrůznější a mnohdy se jedná o komplexní problém. Prvním krokem k tomu, abychom pacienta dovedli k zodpovědnému užívání léčby, je komunikace a zjištění konkrétních příčin neadherence u jeho osoby. Mezi samotnými pacienty nejčastěji uváděné důvody patří:
- zapomínání,
- remise onemocnění,
- pracovní vytíženost,
- více dávek léku denně,
- potíže s polykáním,
- bolesti břicha a nauzea po užití léků,
- deprese.
Z faktorů, které byly asociovány s nižší adherencí, můžeme uvést věk < 40 let, čerstvou diagnózu IBD nebo léčbu podávanou rektální cestou. Pro zajímavost, pacienti mladší 40 let s diagnózou IBD ne starší 5 let jsou dle studie, kterou provedli D’Incà s kolegy, neadherentní až v 75 % případů. U těchto skupin pacientů je tedy vhodné po neadherenci cíleně pátrat.
Jak adherenci zlepšit?
Komunikace hraje klíčovou roli nejen při odhalování neadherence, ale i při jejím řešení. Výše zmíněná studie také ukázala, že ti pacienti mladší 40 let, kteří se svým lékařem o nemoci otevřeně hovoří, jsou významně adherentnější. Zájem ze strany lékaře a sdílnost ze strany pacienta mohou umožnit následující kroky směrem k lepší adherenci:
- Dávkování léčby a lékovou formu co nejvíce přizpůsobit pacientovu životnímu stylu.
- Dát pacientovi možnost volby a pocit větší autonomie při nastavování léčby.
- Informovat pacienta o chorobě a vysvětlit mu závažnost možných důsledků jeho neadherence.
- Vybudovat pozitivní vztah lékař–pacient a tím i pozitivní vztah nemocného k léčbě.
- Vyjádřit se k problému zapomínání jako vůbec nejčastější příčině neadherence a motivovat pacienta k jeho řešení (je možno doporučit např. upomínkovou aplikaci na mobilní telefon).
Nemůžeme bohužel ovlivnit formu a závažnost nemoci, která si někdy žádá předepsání hůře snášených léčiv. Neovlivníme ani osobnost pacienta a každý lékař jistě zná případy, u kterých je snaha o lepší adherenci „házením hrachu na stěnu“. Zajisté to ale neplatí u všech 50 % lidí s IBD, o kterých jsme hovořili v úvodu. Snaha o zlepšení adherence pacientů je tedy potřebná a má smysl.
(luko)
Zdroje:
- D’Incà R., Bertomoro P., Mazzocco K. et al. Risk factors for non-adherence to medication in inflammatory bowel disease patients. Aliment Pharmacol Ther 2008; 27 (2): 166−172.
- Robinson A. Review article: improving adherence to medication in patients with inflammatory bowel disease. Aliment Pharmacol Ther 2008; 27 Suppl. 1: 9−14.
- Lukáš M. Vliv „non-adherence“ na výsledky léčby. Ústní sdělení. 14. vzdělávací a diskuzní gastroenterologické dny, Karlovy Vary, 8.–10. 12. 2016.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.