Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Sartany v léčbě hypertenze: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Interakce mezi sartany a AT1 receptorem

Specializace: dětská kardiologie kardiologie praktické lékařství pro dospělé
Téma: Sartany v léčbě hypertenze

Vydáno: 18.3.2015

Interakce mezi sartany a AT1 receptorem

Sartany jsou antagonisté receptorů AT1 pro angiotenzin II (AngII), které se používají k léčbě hypertenze a příbuzných patologií. Kromě výborného efektu na krevní tlak mají sartany i příznivé účinky na remodelaci cév a srdce.

AngII působí na kardiovaskulární systém dvěma různými způsoby – způsobuje prostřednictvím receptoru AT1 z rodiny G-proteinů okamžité zvýšení krevního tlaku a zároveň vede k pomalé buněčné odpovědi ve smyslu hypertrofie srdce a remodelace cév, tento účinek je již na receptorech z rodiny G-proteinů nezávislý. Sartany jako antagonisté AT1 receptoru jsou velmi efektivní v léčbě hypertenze i souvisejících patologií. Ačkoli všechny blokují přístup AngII k AT1 receptoru, přesto se farmakodynamické vlastnosti jednotlivých preparátů v rámci skupiny významně liší. Všechny sartany jsou kompetitivní antagonisté AT1 receptoru, nicméně liší se rychlostí disociace od AT1 receptoru a tím i trváním účinku – některé od AT1 receptoru disociují rychleji (tzv. „překonatelný/surmountable“ antagonizmus, např. losartan) a jiné disociují výrazně pomaleji (tzv. „nepřekonatelný/insurmountable“ antagonizmus, např. irbesartan, valsartan, EXP3174 – aktivní metabolit losartanu –, telmisartan, olmesartan a kandesartan).

Mechanizmus účinku sartanů spočívá v iniciální interakci sartan (I) – receptor (R), což vytvoří nestabilní komplex sartanu s receptorem IR a má za následek „překonatelný/surmountable“ účinek sartanu. K dosažení „nepřekonatelného/insurmountable“ účinku je nutné, aby došlo k přeměně nestabilního IR komplexu na stabilnější komplex IR*. Paralelně vedle sebe pak existují IR a IR*, jejich poměr přitom pozitivně koreluje s disociačním poločasem sartanu od AT1 receptoru. Tento poločas pak závisí na konkrétním sartanu – nejpomaleji disociuje kandesartan, dále olmesartan, telmisartan a aktivní metabolit losartanu EXP3174, valsartan, irbesartan, výrazně rychleji pak losartan.

Sartany reagují s AT1 receptorem za vzniku nestabilních a stabilních komplexů, které ovlivňují délku trvání jejich účinku. Pomalejší disociace od AT1 receptoru umožňuje podávání léku pouze 1× denně, vede k lepší kontrole krevního tlaku, nutnosti užívání nižších dávek léku a menším výkyvům krevního tlaku mezi jednotlivými dávkami. Nejpomaleji od AT1 receptoru disociuje kandesartan, nejrychleji pak losartan. Jedná se ale o výsledky in vitro studií, které je nutno ověřit v in vivo srovnávacích studiích efektu jednotlivých sartanů.

(epa)

Zdroj: Liefde I. V., Vauquelin G. Sartan–AT1 receptor interactions: In vitro evidence for insurmountable antagonism and inverse agonism. Molecular and Cellular Endocrinology. 2009; 302: 237–243.

 

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 



Všechny novinky