Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

Videa
Rozhovory
Kazuistiky
Nástěnka
Knihy
Zábava
Anketa

Rozhovor s Pavlem Grubrem, ředitelem Lékařů bez hranic

1. Výzva Potřebujeme Vás! stojí na webových stránkách Lékařů bez hranic na předním místě. Znamená to tedy, že máte nedostatek dobrovolníků?

Ano, už nějakou dobu zápasíme s nedostatkem lidí, kteří by pokrývali naše projekty v téměř 70 zemích po celém světě. Neznamená to ale, že bychom měli v týmu méně spolupracovníků než v předchozích letech. Je třeba říci, že rok 2014 byl mimořádně vyhrocený, co se týče potřeby humanitární pomoci. Takové zásahy jako konflikt v Iráku a Sýrii, situace v Jižním Súdánu či epidemie eboly v západní Africe naše lidské zdroje dramaticky vysávají a lidé pak chybí na jiných místech. Proto bychom potřebovali větší přísun nových spolupracovníků. )

2. Jaká základní kritéria musí uchazeč o práci u Lékařů bez hranic splňovat?

Velmi zjednodušeně řečeno musí být odborníkem ve své profesi a musí být schopný domluvit se s mezinárodním týmem. V praxi to znamená, že musí mít ve svém oboru alespoň 2 roky praxe, u odborných lékařů očekáváme ukončenou atestaci. A druhým klíčovým bodem je znalost angličtiny, bez té by ani sebelepší profesionál na misi neobstál. Francouzština je pak velkou výhodou, máme mnoho projektů ve frankofonních zemích.

3. Jak vypadá výběrové řízení?

Zájemce o práci v naší organizaci by měl začít na tzv. informačním večeru, kde mu dobrovolníci, kteří již mají nějaké mise za sebou, vysvětlí, jak práce v terénu vypadá, s jakými úskalími je potřeba počítat... Takové otevřené předávání zkušeností mnohé odradí – práce na misi není nic romantického a jen s touhou zachránit svět si člověk nevystačí. Až když se člověk nenechá odradit, může si podat přihlášku. Lékařské profese po posouzení přihlášky čeká jednodenní testování ve Vídni, tzv. Assessment center, kde se ověřuje schopnost komunikovat a spolupracovat s týmem, fungovat pod tlakem, nalézat i v krizových podmínkách dobrá řešení. Když zájemce projde, čeká už pak na vhodnou misi.

4. Kolik lidí se během přijímání nechá odradit nebo je odmítnuto?

Nejčastější příčinou neúspěchu bývá jazyk, případně chybějící praxe. V dalších případech sice řekneme ne, ale když si uchazeč zlepší třeba znalost tropické medicíny, doporučíme mu zkusit to za rok znovu. V celodenním testování pak uspěje zhruba 75 procent kandidátů.

5. Kolik Čechů každý rok odjíždí na mise?

Naše kancelář pokrývá kromě ČR také Slovensko. V databázi máme asi sto lidí, kteří s námi jezdili nebo jezdí, asi třetina z nich je ten který rok aktivní a vyrazí zhruba na čtyřicet misí. Momentálně je na misi deset lidí, další 3 odjíždění v příštích dnech. Máme kolegy například v Indii, v Jižním Súdánu, Sieře Leone, Afghánistánu. Spolupracovníky přitom posíláme na mise podle toho, jak je potřeba – nezaměřujeme se jen na některé regiony.

6. Co se stane, když člověk uprostřed mise zjistí, že to nezvládá?

To se občas stává. A vůbec to nemusí znamenat, že ten člověk selhal. Spíše byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Má samozřejmě právo odjet z mise domů, nikdo mu to nebude vyčítat. Na některých náročnějších misích by naopak takový člověk mohl chybou nebo nepohodou ohrozit celý tým. A rád bych ještě zdůraznil, že předčasný odjezd z jedné mise neznamená konec u Lékařů bez hranic.

7. Jaké mise považujete za náročné?
Rozhodně mezi ně počítáme všechny mise ve válečných konfliktech, ty jsou psychicky velmi náročné. Dále také všechny mise probíhající v kontextech se špatnými bezpečnostními podmínkami, kde třeba naši spolupracovníci nesmějí opouštět základnu. A bez debaty také mise s velkou úmrtností pacientů, jako teď v západní Africe.

8. Odrazí se náročnost mise nějak v její délce?

To rozhodně, nikdo není schopen pracovat rok pod obrovským tlakem. Lékaři bez hranic se snaží svoje spolupracovníky v tomto směru chránit, aby se po takové misi necítili vyhořelí a měli po určité době regenerace chuť znovu vyjet. V těžkých, nebezpečných situacích pracují naši lidé obvykle v řádu týdnů, nejdéle pak tři měsíce.

9. Jak se k výjezdům na mise staví čeští zaměstnavatelé? Jsou ochotní pouštět své lékaře či sestry z nemocnice?

To je samozřejmě trochu problém, vzhledem k personální situaci v českých nemocnicích si žádný ředitel či primář oddělení nemůže dovolit postrádat svého člověka dlouhou dobu. Na druhou stranu nutno říci, že po profesionální stránce mohou naši dobrovolníci na misích opravdu vyrůst, získat zkušenosti a schopnosti, které by v českém prostředí nikdy neměli. S celou řadou nemocnic v ČR jsme uzavřeli dohodu, na základě které je uvolňování našich spolupracovníků na mise snazší. Lékaři tedy obvykle vyjíždějí na krátké mise, aby jejich práce pro Lékaře bez hranic co nejméně zasáhla do chodu jejich „domovských“ oddělení, kam se po misi vracejí.

10. Co je tedy podle vás pro dobrovolníky Lékařů bez hranic největší motivací?

Motivací je široké spektrum – od čistého humanitarismu, až k tomu, že někteří znají Lékaře bez hranic od dětství a vždycky směřovali k tomu, že by s námi chtěli někam jet. Pro některé pracovníky představujeme i profesní výzvu, protože se dostanou k úplně jiné medicíně než v Česku. Motivace každopádně vždycky musí být silná a u nás jí nejsou peníze, protože na misích si lidé příliš nevydělají.

11. Co to přesně znamená?

Člověk, který odjíždí na první misi, dostane od organizace něco jako kompenzaci nákladů, které za sebou doma nechává, tedy okolo 900 eur, a diety na místě. Samozřejmě hradíme veškeré náklady s výjezdem spojené. S přibývajícím počtem misí se částka zvyšuje, ale rozhodně nedosáhne sumy, která by sama o sobě mohla být pro výjezd na misi motivací.

12. Narážíte v českém prostředí na nějaké problémy, které vaši kolegové v zahraničí nemají?

Jeden specifický rozdíl je ve věku našich kolegů. Třeba ze západní Evropy či USA jezdí hodně starších lékařů, kterým je padesát či šedesát let. Už něco dokázali, mají odrostlé děti, jsou finančně zabezpečeni, a tak vyjíždějí na mise. Jenže u nás má tahle generace lékařů stále ještě jazykový problém. Navíc nejsou tak finančně zajištěni. Snažíme se ale i takové lékaře zaujmout.

Fotografie z misí organizace Lékaři bez hranic:

Péče o pacienty s vážnými popáleninami, nemocnice Drouillard, Haiti:
©Yann Libessart/Lékaři bez hranic

Urgentní traumatologická péče pro oběti násilí v Pákistánu
©Fathema Murtaza/Lékaři bez hranic

Neonatoložka provádí první vyšetření novorozence. Klinika v Bougainville, Papua-Nová Guinea
©Eddy McCall/Lékaři bez hranic


Archiv rozhovorů
 
 
 
 
 
 

diskuze