Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Revmatická onemocnění: Novinky
Kazuistiky
Odborné společnosti
Zajímavé odkazy
 

Účinnost a bezpečnost abataceptu u starších pacientů s RA

Specializace: revmatologie
Téma: Revmatická onemocnění

Vydáno: 17.4.2017

Účinnost a bezpečnost abataceptu u starších pacientů s RA

Prospektivní studie se zabývala rozdíly v účinnosti a bezpečnosti abataceptu mezi různými věkovými skupinami pacientů s revmatoidní artritidou (RA). V účinnosti nebyly shledány významné rozdíly mezi skupinami, ale ukázalo se, že s věkem stoupá riziko vzniku infekcí v souvislosti s užíváním abataceptu.

Úvod

Lidé ve věku > 60 let tvoří téměř třetinu nemocných s revmatoidní artritidou (RA). U starších osob je zároveň častěji tendence volit méně agresivní léčbu. Stále přetrvává určitá pochybnost o bezpečnosti užití cílených (biologických) DMARDs u této skupiny pacientů. Několik randomizovaných studií prokázalo přijatelnou efektivitu a bezpečnost abataceptu jakožto léku 1. i 2. linie léčby i u starších pacientů s komorbiditami. Prezentovaná francouzská studie si kladla za cíl vyhodnotit účinnost a bezpečnost abataceptu u starších pacientů s RA ve srovnání se skupinou mladších pacientů.

Metodika analýzy a sledovaná populace

Byla použita data z francouzského registru ORA. Do studie byli zařazeni pacienti užívající abatacept v letech 2008–2010 a dále byli prospektivně sledováni po dobu maximálně 5 let od první infuze. U každého pacienta byly zjištěny laboratorní a klinické údaje na počátku sledování a pak znovu vždy po 6 měsících. Průměrná doba sledování činila 2 roky.

Pacienti byli rozděleni do 4 skupin podle věku: < 50 let (velmi mladí; n = 293), 50–65 let (ve středním věku; n = 406), 65–74 let (starší; n = 215) a > 75 let (velmi staří; n = 103). První dvě skupiny se společně označují jako mladí (< 65) a druhé dvě jako starší (> 65). Celkový průměrný věk činil 58,2 roku a aktivita onemocnění se s věkem zvyšovala.

Bezpečnost byla hodnocena na základě procenta pacientů, kteří přerušili léčbu z důvodu nežádoucích účinků, jež zahrnovaly reakce spojené s podáním infuze abataceptu (anafylaktický šok, kožní vyrážka apod.), závažnou infekci, nádorové onemocnění a smrt. Účinnost abataceptu byla hodnocena v procentech odpovědí EULAR (dobrá, mírná, žádná nebo remise) a na základě změny ve skóre DAS28.

Výsledky

Účinnost abataceptu u různých věkových skupin

Dle procenta odpovědí EULAR nebyla dobrá odpověď na léčbu významně častější u mladých pacientů (< 65 let) oproti starším pacientům (> 65 let) po 6 měsících ani po 24 měsících sledování. Stejně tak nebyl shledán rozdíl mezi četností mírné odpovědi na léčbu mezi skupinou mladých a skupinou starých pacientů. Při vzájemném porovnání všech 4 skupin nebyl nalezen rozdíl v míře mírných odpovědí na léčbu, avšak byl nalezen rozdíl v míře dobrých odpovědí po 6 měsících mezi skupinami ve věku < 50 let a > 75 let, kdy u velmi starých pacientů byla nižší pravděpodobnost dobré odpovědi. Po 12 a 24 měsících už však tento rozdíl nebyl statisticky významný.

Statisticky významný pokles skóre DAS28-ESR a jeho součástí byl pozorován již po 6 měsících léčby a stal se výraznější během 24 měsíců sledování ve všech 4 skupinách. Rozsah zlepšení byl ve všech skupinách obdobný.

Mezi 4 věkovými skupinami nebyl shledán rozdíl v míře výskytu remise po celou dobu sledování.

Bezpečnost apataceptu a míra výskytu vedlejších účinků

Tři čtvrtiny pacientů (bez rozdílu mezi věkovými skupinami) přerušily během sledování nejméně jednou užívání abataceptu. Nejčastějším důvodem byla nedostatečná účinnost léčby, četnost různých důvodů pro přerušení se lišila mezi skupinami. U mladých pacientů bylo přerušení z důvodu nízké účinnosti častější než u starších a s věkem se naopak zvyšovalo přerušení léčby pro nežádoucí účinky (7,8 %; 14,6 %; 21,7 %; 20,3 %; p < 0,001).

Výskyt všech sledovaných nežádoucích účinků se zvyšoval s věkem. Staří lidé vykazovali vyšší míru výskytu závažných infekcí než mladší skupiny (na 100 pacientoroků: 1,73 %; 4,65 %; 5,90 %; 10,38 %; p < 0,001). Hlavními infekcemi byly bronchopulmonální, urogenitální a kloubní infekce. Bylo také pozorováno statisticky významné zvýšení výskytu nádorových onemocnění se stoupajícím věkem (0,19 %; 1,46 %; 1,7 %; 3,81 %; p < 0,001) a častější úmrtí u skupin s vyšším věkem (0,19 %; 1,06 %; 2,09 %; 8,65 %; p < 0,001). V této souvislosti je ovšem nutno brát v úvahu, že jak tumory, tak úmrtí se ve vyšším věku vyskytují statisticky významně častěji i v obecné populaci.

Závěr

Účinnost abataceptu není ovlivněna věkem, ale je třeba brát v úvahu zvýšenou míru nežádoucích účinků, zejména infekcí, u starších pacientů.

(norg)

Zdroj: Lahaye C., Soubrier M., Mulliez A. et al. Effectiveness and safety of abatacept in elderly patients with rheumatoid arthritis enrolled in the French Society of Rheumatology’s ORA registry. Rheumatology 2016; 55 (5): 874–882, doi: 10.1093/rheumatology/kev437.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Porovnání rizika vzniku infekcí spojených s podáváním jednotlivých látek ze skupiny biologických léčiv u pacientů s revmatoidní artritidou

Studie zveřejněná v časopisu Arthritis & Rheumatology porovnávala riziko vzniku infekcí vyžadujících hospitalizaci u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), kteří byli po předchozí biologické terapii léčeni další látkou ze skupiny biologických léčiv: etanerceptem, adalimumabem, infliximabem, golimumabem, certolizumabem, abataceptem, rituximabem nebo tocilizumabem.

Predikce radiologické progrese RA

V lékařské praxi se denně setkáváme se situacemi, ve kterých by se nám ze všeho nejvíce hodily jasnovidné schopnosti. V léčbě revmatoidní artritidy (RA) však přichází doba, kdy budeme moci budoucí průběh choroby částečně predikovat.

ÚČINNOST A BEZPEČNOST INTRAARTIKULÁRNÍ APLIKACE DEPOTNÍCH GLUKOKORTIKOIDŮ U REVMATICKÝCH ONEMOCNĚNÍ

Glukokortikoidy hrají v terapii revmatických onemocnění velmi důležitou roli. Mnohdy je ale zapotřebí ke zvládnutí aktivity onemocnění poměrně vysokých dávek podávaných systémově, což s sebou přináší celou řadu závažných nežádoucích účinků. Aplikace glukokortikoidů intraartikulárně nebo periartikulárně pomáhá zvládnout bolestivé a zánětlivé stavy v krátkém čase za minimalizace těchto nežádoucích účinků. Práce přináší přehled dostupných intraartikulárních glukokortikoidů, porovnání jejich farmakokinetiky, farmakodynamiky, účinnosti a bezpečnosti u různých revmatických onemocnění a blíže seznámí s triamcinolonem hexacetonidem, syntetickým glukokortikoidem s výrazným protizánětlivým a depotním účinkem.



Všechny novinky