Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Revmatická onemocnění: Novinky
Kazuistiky
Odborné společnosti
Zajímavé odkazy
 

Porovnání rizika vzniku infekcí spojených s podáváním jednotlivých látek ze skupiny biologických léčiv u pacientů s revmatoidní artritidou

Specializace: revmatologie
Téma: Revmatická onemocnění

Vydáno: 20.3.2017

Porovnání rizika vzniku infekcí spojených s podáváním jednotlivých látek ze skupiny biologických léčiv u pacientů s revmatoidní artritidou

Studie zveřejněná v časopisu Arthritis & Rheumatology porovnávala riziko vzniku infekcí vyžadujících hospitalizaci u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), kteří byli po předchozí biologické terapii léčeni další látkou ze skupiny biologických léčiv: etanerceptem, adalimumabem, infliximabem, golimumabem, certolizumabem, abataceptem, rituximabem nebo tocilizumabem.

Úvod

Zařazení biologických léčiv do farmakoterapie RA v posledních 10 letech představuje významný pokrok v její léčbě. Tyto látky, které cíleně ovlivňují specifické složky imunity, efektivně potlačují symptomy RA, zpomalují progresi onemocnění a zlepšují funkční schopnosti pacientů. Jejich podávání je však spojeno s rizikem nežádoucích účinků, mezi něž patří zvýšené riziko vzniku infekcí včetně závažných infekcí vyžadujících hospitalizaci. Některé studie naznačily, že riziko vzniku infekcí se může u jednotlivých biologických léčiv lišit.

Metodika studie

Retrospektivní kohortová studie amerických autorů zveřejněná v roce 2016 se zabývala porovnáním rizika vzniku infekcí vyžadujících hospitalizaci u pacientů s RA, kteří užívali biologická léčiva, a to inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (etanercept, adalimumab, infliximab, golimumab a certolizumab), inhibitor kostimulace T lymfocytů (abatacept), protilátku proti antigenu CD20 na povrchu B lymfocytů (rituximab) a inhibitor interleukinu 6 (tocilizumab).

Do studie byli z databáze pojištěnců amerického vládního programu Medicare vybráni pacienti s RA, kteří již byli léčeni látkou ze skupiny biologických léčiv a byli v průběhu let 2006–2011 převedeni na nové léčivo z této skupiny. Důvodem pro omezení výběru pacientů pouze na ty, kteří již biologickou léčbu užívali, byl fakt, že některá biologika nejsou schválena pro použití jako léky první volby, a výsledky jsou takto lépe porovnatelné. Ze studie byli vyloučeni pacienti, kteří v průběhu předchozích 12 měsíců již stejnou látku užívali. Pacienti byli sledováni ode dne začátku nové léčby a po uplynutí 30 dní byl hodnocen první výskyt infekce vyžadující hospitalizaci. Doba sledování činila 12 měsíců.

Výsledky

Do studie bylo zařazeno 23 784 pacientů s RA, kteří začali v uvedeném období užívat druhé nebo další biologické léčivo. Bylo zaznamenáno celkem 31 801 případů zahájení léčby novým léčivem. Podíl jednotlivých látek byl následující: 12,0 % etanercept, 15,2 % adalimumab, 5,9 % certolizumab, 4,4 % golimumab, 12,4 % infliximab, 28,9 % abatacept, 14,8 % rituximab a 6,3 % tocilizumab. V průběhu sledování došlo ke 2530 případům infekcí vyžadujícím hospitalizaci. Incidence těchto infekcí byla nejnižší u abataceptu (13,1/100 osoboroků) a nejvyšší u rituximabu (18,7/100 osoboroků). Po adjustaci výsledků bylo zjištěno, že signifikantně vyšší riziko infekcí vyžadujících hospitalizaci měli v porovnání s pacienty léčenými abataceptem osoby užívající etanercept (poměr rizik HR = 1,24; 95% CI 1,07–1,45), infliximab (HR = 1,39; 95% CI 1,21–1,60) a rituximab (HR = 1,36; 95% CI 1,21–1,53).

U pacientů, kteří byli sledováni déle než 1 rok, bylo v průběhu dalšího 7měsíčního období zaznamenáno 6721 případů změny léčby na nový preparát. Incidence infekcí vyžadujících hospitalizaci byla v tomto období u všech látek nižší než první rok a pohybovala se od 7,8/100 osoboroků do 13,3/100 osoboroků. I ve druhém roce však byl zaznamenán významný rozdíl mezi abataceptem a uvedenými léčivy (včetně adalimumabu a golimumabu).

Závěr

Riziko vzniku infekcí vyžadujících hospitalizaci se u pacientů s RA, kteří byli po předchozí biologické léčbě převedeni na nové biologické léčivo, liší podle užívané látky. Nejnižší riziko bylo v průběhu prvního roku léčby zaznamenáno u pacientů užívajících abatacept. Signifikantně vyšší riziko bylo v porovnání s nimi zjištěno u osob užívajících etanercept, infliximab a rituximab. U všech sledovaných látek byla incidence infekcí vyžadujících hospitalizaci v průběhu druhého roku nižší než v průběhu roku prvního. I ve druhém roce však byl zaznamenán významný rozdíl mezi abataceptem a uvedenými biologickými léčivy.

(blu)

Zdroj: Yun H., Xie F., Delzell E. et al. Comparative risk of hospitalized infection associated with biologic agents in rheumatoid arthritis patients enrolled in Medicare. Arthritis Rheumatol 2016; 68 (1): 56–66, doi: 10.1002/art.39399.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3/5, hodnoceno 2x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

ÚČINNOST A BEZPEČNOST INTRAARTIKULÁRNÍ APLIKACE DEPOTNÍCH GLUKOKORTIKOIDŮ U REVMATICKÝCH ONEMOCNĚNÍ

Glukokortikoidy hrají v terapii revmatických onemocnění velmi důležitou roli. Mnohdy je ale zapotřebí ke zvládnutí aktivity onemocnění poměrně vysokých dávek podávaných systémově, což s sebou přináší celou řadu závažných nežádoucích účinků. Aplikace glukokortikoidů intraartikulárně nebo periartikulárně pomáhá zvládnout bolestivé a zánětlivé stavy v krátkém čase za minimalizace těchto nežádoucích účinků. Práce přináší přehled dostupných intraartikulárních glukokortikoidů, porovnání jejich farmakokinetiky, farmakodynamiky, účinnosti a bezpečnosti u různých revmatických onemocnění a blíže seznámí s triamcinolonem hexacetonidem, syntetickým glukokortikoidem s výrazným protizánětlivým a depotním účinkem.

DOPORUČENÍ ČESKÉ REVMATOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI PRO LÉČBU OSTEOARTRÓZY KOLENNÍCH, KYČELNÍCH A RUČNÍCH KLOUBŮ

Na základě dostupné evidence o účinnosti a po konsenzu členů výboru České revmatologické společnosti předkládá autor Doporučení České revmatologické společnosti pro léčbu osteoartrózy kolenních, kyčelních a ručních kloubů. V úvodní části práce jsou analyzovány problémy, které je nutno vyřešit před stanovením léčebného plánu u každého pacienta: správná diagnóza osteoartrózy, klasifikace osteoartrózy (primární, sekundární, monoartikulární, polyartikulární, generalizovaná), typ bolesti u nemocného, intenzita a frekvence bolesti, funkční omezení, strukturální poškození kloubu, rychlost progrese degenerativních změn, další onemocnění pacienta, jaké léky užívá a jejich možné interakce.



Všechny novinky