Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Psoriáza: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
 

Imunopatofyziologické mechanismy u psoriázy

Specializace: dermatologie dětská dermatologie dětská revmatologie praktické lékařství pro dospělé revmatologie
Téma: Psoriáza

Vydáno: 27.11.2015

Imunopatofyziologické mechanismy u psoriázy

Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění kůže, které vzniká na autoimunitním podkladě. V patogenezi hraje roli především trvalá aktivace T-lymfocytů spojená s produkcí specifických cytokinů. Výsledkem je trvale prozánětlivý stav organismu, který je rovněž příčinou častých komorbidit, jako je psoriatická artritida, diabetes a deprese. Onemocnění významných způsobem zhoršuje kvalitu života pacientů.

Psoriáza je chronické kožní onemocnění autoimunitního původu. V České republice postihuje asi 2 % populace. Vyskytuje se u obou pohlaví, průběh bývá závažnější u mužů. První výskyt je obvykle popisován kolem 40. roku věku, není však výjimkou, že se onemocnění objeví již v mladém věku. Psoriáza také může být spojena s výskytem dalších autoimunitních onemocnění (např. nespecifické střevní záněty).

Nemoc se projevuje vznikem zarudlých ostře ohraničených kožních ložisek. Kůže je v těchto místech slabá a může docházet k jejímu praskání, olupování a ke krvácení z rány. Porušená kožní bariéra je pak možnou cestou pro infekční agens. Ložiska se mohou objevit kdekoliv po těle, nejčastěji ovšem vznikají na místech, jako jsou kolena a lokty, nebo v bederní oblasti. 

Etiopatogeneze onemocnění

V patogenezi psoriázy hrají významnou roli imunitní mechanismy. Po setkání s dosud neznámým antigenem dochází k aktivaci antigen prezentujících buněk, které interagují s T-lymfocyty. Na základě interakce dochází k produkci cytokinů, jako je TNF-α, IFN-γ, IL-6, IL-13, IL-21 a IL-23. Tyto látky působí na nezralé T-buňky, které se pod jejich vlivem diferencují v buněčný subtyp TH1. Aktivované dendritické buňky a makrofágy dále produkují IL-12, který stimuluje dozrávání T-lymfocytů v subtyp TH17.

TH1 a TH17 se následně hromadí v kožních lézích a produkují zánětlivé faktory TNF-α, IFN-γ. TH17 rovněž secernují další z prozánětlivých působků, IL-17. Jeho produkce by ovšem nebyla možná bez přítomnosti IL-23, jež usnadňuje přežití a expanzi populace TH17. 

Proto je možným a výhodným terapeutickým cílem právě blokáda molekul IL-12 a IL-23, které sdílejí proteinovou podjednotku p40. Vazba monoklonální protilátky na p40 znemožňuje těmto cytokinům účinkovat a ve výsledku tak inhibuje produkci IL-17 a dalších prozánětlivých faktorů. Dochází k normalizaci pro- a protizánětlivých procesů v kůži i dalších postižených tkáních a ke snížení aktivity psoriázy. 

Závěr

Psoriáza není přímo dědičné onemocnění, dědí se však dispozici pro její vznik. Zda se onemocnění rozvine, potom závisí na faktorech prostředí, spouštěčem může být prodělaná infekce, trauma, stresová zátěž nebo podání některých léčiv. Zásadní roli při rozvoji nemoci hraje imunita.

V terapii psoriázy se uplatňují moderní biologická (cílená) léčiva, která blokují konkrétní patologické mechanismy vzniku onemocnění. Kromě starších antiTNF léčiv se užívají také relativně nové monoklonální protilátky proti IL-12/IL-23. Tato léčiva mohou pomoci i pacientům, u kterých se již objevily další komplikace (např. psoriatická artritida).

(idav)

Zdroj: Antal Z. Ustekinumab v léčbě psoriázy a psoriatické artritidy. Farmakoterapie 2015; 11 (3): 291–296.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     2,7/5, hodnoceno 6x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Biologická léčba psoriázy a riziko reaktivace latentní tuberkulózy

Užití biologické léčby u pacientů s psoriázou je spojeno se zvýšeným rizikem či reaktivací infekcí. Zvlášť závažné je riziko reaktivace latentní tuberkulózy. Dosavadní poznatky a výsledky klinických studií naznačují, že toto riziko je ve srovnání s látkami blokujícími TNF-α nižší u ustekinumabu, protilátky vůči IL-12/IL-23, a to z důvodu vyšší selektivity jeho účinku.

Léčba psoriatické artritidy po selhání terapie inhibitory TNF-α

Psoriatická artritida je zánětlivé onemocnění kloubů a dalších částí pohybového systému manifestované u nemocných s psoriázou. Inhibitory TNF-α (TNFi) patří již standardně do schématu léčby pacientů, u kterých selže léčba konvenčními syntetickými chorobu modifikujícími léky (csDMARDs).

Léčba psoriázy v dětském věku

Psoriáza je autoimunitní onemocnění, které se může manifestovat již v dětském věku nebo v adolescenci. Moderní trendy v léčbě dětské a adolescentní populace zahrnují jak lokální aplikaci léčiv, tak i terapii systémovou a rovněž aplikaci přípravků biologické léčby u případů rezistentních ke konvenční terapii.



Všechny novinky