Vztah mezi růstovým hormonem a osou hypotalamus – hypofýza – štítnice

Literatura o těchto změnách nepřináší zcela konzistentní informace, a to jak po stránce klinického významu, tak ani jejich původu, i když patofyziologicky je poměrně klíčová role IFG-I (Insulin-Like Growth Factor I).

Někteří autoři publikované literatury uvažují o změnách osy HHŠ v souvislosti s podáváním RH jako o změnách přechodných, které nemají signifikantní klinický efekt. Jiní autoři ve svých studiích naopak ukazují, že jistý klinický význam tyto změny mají. Například pokud dojde u dětí v průběhu léčby RH k poklesu volného T4, lze pozorovat snížení růstové rychlosti. Toto snížení se ale upraví při substituční léčbě tyroxinem, a tedy při normalizaci osy HHŠ. U dospělých pacientů s hypopituitarismem pak při substituci růstovým faktorem dochází k demaskování centrálního hypotyreoidismu u relativně významné části (36–47 %) do té doby zjevně eutyroidních osob. Pacienti s organickým onemocněním hypofýzy a/nebo vícečetnými deficity hypofyzárních hormonů mají větší riziko rozvoje biochemických i klinických známek centrální hypotyreózy při léčbě RH.

Toto vše ukazuje na fakt, že při zahájení substituční léčby RH je nezbytné monitorovat funkce štítné žlázy s cílem odhalit ty pacienty, u kterých se rozvinou příznaky hypotyreózy a kteří budou zasluhovat terapii. Nejvíce rizikovými pacienty jsou z tohoto pohledu ti, u kterých je volný sérový T4 na dolní hranici rozmezí a u pacientů s organickým postižením hypofýzy a/nebo vícečetnými deficity hypofyzárních hormonů.

(eza)

Zdroj: Behan L. A., Agha A. The interaction between growth hormone and the thyroid axis. Publikováno v Thyroid International 4/2010; dostupné na www.thyrolink.com