#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Subklinická hypotyreóza – léčit, či ne?

12. 12. 2013

Subklinická hypotyreóza (SCH) je definovaná elevací sérového TSH nad referenční rozmezí, zatímco cirkulující volný tyreoidální hormon zůstává v referenčních mezích. Jedná se o častý klinický problém s prevalencí v populaci mezi 2–10 %. Jen u části jedinců jsou současně přítomné i symptomy typické pro hypotyreózu.

Subklinická hypotyreóza (SCH) je definovaná elevací sérového TSH nad referenční rozmezí, zatímco cirkulující volný tyreoidální hormon zůstává v referenčních mezích. Jedná se o častý klinický problém s prevalencí v populaci mezi 2–10 %. Jen u části jedinců jsou současně přítomné i symptomy typické pro hypotyreózu. Logickým přístupem k mírnému postižení funkcí štítnice by tedy bylo podávání L-thyroxinu, nicméně indikace není jednoznačná. Některé randomizované studie ukázaly významné zlepšení únavy či některých dalších symptomů při podávání L-thyroxinu, jiné studie toto ale nepotvrdily.

Některé rozsáhlejší epidemiologické studie však ukázaly na spojení mezi subklinickou hypotyreózou a rizikem cévních příhod. Více studií ukázalo na pozitivní vliv L-thyroxinu na srdeční funkce u pacientů s SCH. L-thyroxin má příznivý vliv také na stav endoteliální dysfunkce. U řady jedinců trpících SCH bylo pozorováno snížení jednoho z markerů cévního rizika – cirkulujících endoteliálních progenitorových buněk, přičemž jiná studie ukázala, že léčba L-thyroxinem zvyšuje jejich počet téměř na hodnoty srovnatelné se zdravými jedinci. Randomizované kontrolní studie hodnotící dlouhodobý vliv na vaskulární postižení a mortalitu při podávání L-thyroxinu u SCH však chybějí.

Dokonce ani mezi odborníky neexistuje jednoznačný soulad v indikaci L-thyroxinu u SCH a dle některých průzkumů zaleží jejich rozhodnutí na řadě dalších faktorů. Jaký by tedy mohl být praktický přístup k takovýmto pacientům? Britští autoři v článku uveřejněném v roce 2012 v publikaci Thyroid International odpovídají následovně. Laboratorní hodnoty musí být potvrzeny opakovaně. Až 50 % případů izolovaně zvýšeného TSH se postupně znormalizuje. U většiny jedinců bude stav SCH charakterizován absencí doprovodných příznaků, a pokud budou přítomny, pak to nejčastěji bude únava či zhoršení některých mentálních funkcí. Okolnostmi, které podporují léčbu L-thyroxinem, jsou těhotenství či plánované otěhotnění, ultrazvukové známky přítomnosti strumy anebo hodnoty TSH nad 10,0 mU/l. Hodnoty TSH v rozmezí 5–10 mU/l jsou pak šedou zónou a léčba L-thyroxinem může být zvážena v situaci například přítomných symptomů hypotyreózy či při přítomnosti dalších rizikových cévních faktorů typu ischemické choroby srdeční, diabetu mellitu či dyslipidémie. V některých případech je smysluplné podat L-thyroxin na 3–4 měsíce a pozorovat vývoj možných symptomů. Při zlepšení symptomů je pak smysluplné podávat L-thyroxin dále s nastavením takové dávky, která vede k udržení sérové hladiny TSH v dolní polovině referenčního rozmezí.

Autoři konstatují, že i když neexistuje jasná evidence o efektu L-thyroxinu u SCH, v posledních letech se objevilo několik nových informací o cévních rizicích spojených s SCH a o bezpečnosti podávání L-thyroxinu obecně. Tyto informace by mohly pomoci klinikům v rozhodování o podání léčby u hypotyreózy, která nemá jasné klinické projevy.

(eza)

Zdroj: Pearce S. H. S., Razvi S. Practical approach to management of subclinical hypothyroidism. Thyroid International 1/2012 – publikováno na www.thyrolink.com



Štítky
Endokrinologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#