#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Příjem hořčíku a metabolický syndrom

15. 2. 2017

Zvýšení denního příjmu hořčíku (Mg) působí protektivně proti rozvoji metabolického syndromu. Stále více se ví také o mechanismu tohoto účinku. Určitou roli má i suplementace vápníkem (Ca), se kterým je Mg v organismu v úzkém vztahu. Nově byla provedena studie zabývající se vlivem poměru přijímaného Mg proti Ca na riziko rozvoje metabolického syndromu.

Metabolický syndrom a Mg

Metabolický syndrom je souhrnem řady rizikových faktorů, ke kterým patří především abdominální obezita, porucha glukózové tolerance, hypertenze a dyslipidémie. Je spojen se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění, některých typů zhoubných nádorů a diabetu mellitu 2. typu.

Epidemiologické studie ukázaly, že zvýšení příjmu Mg působí protektivně proti rozvoji metabolického syndromu. Většina populace v rozvinutých zemích však nedosahuje doporučeného denního příjmu Mg. Jeho nedostatek přitom nemusí být vždy při vyšetření odhalen, protože většina Mg je přítomna intracelulárně a pouze 1 % se nachází extracelulárně. Obsah intracelulárního Mg může být při jeho deficitu v potravě snížen, ale sérové koncentrace mohou být v normě. Většina protektivních účinků Mg proti metabolickému syndromu je však zprostředkována intracelulárně.

V americké studii NHANES (National Health and Nutrition Examination Study) byla zjištěna významná inverzní asociace mezi nejvyšším kvintilem příjmu Mg a metabolickým syndromem. Výzkum využívající studii NHANES ukázal, že zvýšení příjmu Mg o 100 mg/den je spojeno s poklesem rizika metabolického syndromu. Randomizované klinické studie také prokázaly, že zvýšený příjem Mg snižuje inzulinovou rezistenci, krevní tlak a hladiny glukózy a triglyceridů nalačno. Mg tedy přímo i nepřímo ovlivňuje jednotlivé rizikové faktory metabolického syndromu.

Mechanismus protektivního působení Mg

Bylo popsáno hned několik mechanismů, kterými Mg může ovlivňovat rozvoj metabolického syndromu.

  • Mg má schopnost podporovat autofosforylaci β-podjednotky inzulinového receptoru tyrosinkinázou, a tedy jeho aktivaci, která je důležitá pro inzulinovou senzitivitu.
  • Intracelulární Mg podporuje translokaci glukózového transportéru Glut4 k membráně, což je krok nutný pro vstup glukózy do buňky.
  • Extracelulární Mg zvyšuje afinitu inzulinu k jeho receptoru, deficit Mg vede k poruše sekrece i účinku inzulinu.
  • Mg je známým kofaktorem lipoproteinové lipázy. Deficit Mg vede k hyperlipidémii, která je predisponujícím faktorem rozvoje diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.
  • Mg brání rozvoji low-grade systémového zánětu, který je známým faktorem podílejícím se na patogenezi metabolického syndromu.
  • Mg je nezbytný pro glykolýzu, a to coby kofaktor reakcí využívajících ATP a enzymů, které se jí účastní. Je tedy důležitý pro předcházení inzulinové rezistenci a následné hyperglykémii.
  • Prostřednictvím regulace transportu Ca2+ ovlivňuje Mg aktivitu hladkých svalů. Mg brání Ca2+ navozené kontrakci hladkých svalů cév, která může být součástí patogeneze hypertenze.
  • Mg ovlivňuje aktivitu enzymu δ-6-desaturázy, jejímž je kofaktorem. Ta je limitujícím krokem přeměny kyselin linolové (LA) a α-linolenové (ALA) na následující produkty: kyseliny arachidonovou (AA), eikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA). Deficit Mg proto vede k poklesu obsahu polynenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem (PUFAs) v membráně. PUFAs stimulují tvorbu NO v endotelu a inhibují tvorbu interleukinu 6 (IL-6) a TNF-α, které jsou cytotoxické pro pankreatické β-buňky a navozují inzulinovou rezistenci. Deficit Mg vede k nedostatečné produkci NO, silně vazodilatačně a antiagregačně působící látky. AA, EPA a DHA jsou také prekurzory významných protizánětlivě působících mediátorů (lipoxinů, resolvinů a maresinů), které inhibují aktivaci NF-kB a produkci IL-6, TNF-α a různých prozánětlivých látek a slouží jako endogenní neuroprotektivní a cytoprotektivní látky.

Význam Ca a jeho vztah k Mg

Mg a Ca jsou v organismu v úzkém vztahu a oba společně ovlivňují některé metabolické funkce. Jen málo studií se zabývalo rolí Ca v rozvoji metabolického syndromu. Velká průřezová studie zahrnující přes 10 tisíc žen zjistila inverzní asociaci mezi nejvyšším a nejnižším kvintilem příjmu Ca a výskytem metabolického syndromu. Ve studii DESIR (Epidemiological Study on the Insulin Resistance) byla prokázána inverzní asociace mezi nejvyšším a nejnižším kvintilem příjmu Ca a systolickým a diastolickým krevním tlakem a pozitivní asociace s hodnotami HDL u žen. Výsledky experimentálních studií ukazují, že vyšší intracelulární poměr Ca/Mg, který může vzniknout jako důsledek diety bohaté na Ca, ale s nedostatkem Mg, může vést k hypertenzi a inzulinové rezistenci. V roce 2015 byly publikovány výsledky první studie, která se zabývala vlivem kombinované suplementace Mg a Ca na riziko rozvoje metabolického syndromu.

Metodika studie

Studie hodnotila data získaná v letech 2001–2010 ve studii NHANES od celkem 9148 osob (4549 mužů a 4599 žen), u kterých byly k dispozici kompletní údaje o výživě a demografických, antropometrických a biologických faktorech. Přítomnost metabolického syndromu byla hodnocena pomocí 5 kritérií, pro jeho diagnózu u dané osoby byla nutná přítomnost 3 nebo více z nich: abdominální obezita (objem pasu > 102 cm u mužů a > 88 u žen), hladina TAG v séru ≥ 1,7 mmol/l nebo léčba hypertriglyceridémie, koncentrace HDL < 1,04 mmol/l u mužů a < 1,3 mmol/l u žen nebo léčba hypercholesterolémie, systolický tlak ≥ 130 mmHg a diastolický tlak ≥ 85 mmHg nebo léčba hypertenze, lačná glykémie ≥ 5,5 mmol/l nebo léčba antidiabetiky.

Výsledky

Byla zjištěna inverzní asociace mezi nejvyšším (> 355 mg/den) vs. nejnižším (< 197 mg/den) kvartilem příjmu Mg a metabolickým syndromem (odds ratio [OR] 0,70; 95% CI 0,57–0,86). U žen, které přijímaly doporučené denní dávky jak Mg (310–320 mg/den), tak Ca (1000–1200 mg/den), byla zjištěna nejnižší pravděpodobnost rozvoje metabolického syndromu. U mužů nebyla zjištěna souvislost mezi dodržením doporučeného příjmu Mg (400–420 mg/den) či Ca (1000–1200 mg/den) nebo obou a metabolickým syndromem. Muži v nejvyšším kvartilu příjmu Mg (≥ 386 mg/den) i Ca (≥ 1224 mg/den) však měli nižší pravděpodobnost rozvoje metabolického syndromu (OR 0,74; 95% CI 0,59–0,93).

Závěr

Potvrdilo se, že dostatečný příjem Mg působí protektivně proti rozvoji metabolického syndromu. Důležitý je však také poměr přijímaného Mg a Ca. Studie ukázala, že zde mohou být rozdíly závislé na pohlaví. U žen působí protektivně současné dodržování doporučených denních dávek Mg i Ca. U mužů je zřejmě potřeba doporučené dávky Mg doplnit o Ca podávaný ve vyšších než doporučených denních dávkách.

(blu)

Zdroje:

  1. Moore-Schiltz L., Albert J. M., Singer M. E. et al. Dietary intake of calcium and magnesium and the metabolic syndrome in the National Health and Nutrition Examination (NHANES) 2001–2010 data. Br J Nutr 2015; 114 (6): 924–935, doi: 10.1017/S0007114515002482.
  2. Das U. N. Beneficial actions of magnesium in metabolic syndrome: why and how? Nutrition 2016; 32 (11–12): 1308–1310, doi: 10.1016/j.nut.2016.03.021.


Štítky
Gynekologie a porodnictví Interní lékařství Neurologie Praktické lékařství pro dospělé
Nejnovější kurzy
Hořčík nad zlato aneb Nedostatek magnézia z pohledu internisty, neurologa a gynekologa
Autoři: MUDr. Jarmila Křížová, Ph.D., MUDr. Magdaléna Hlavačková, MUDr. Petra Herboltová

Přejít do kurzů
Nejčtenější tento týden Celý článek
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#