#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Neurodegenerativní pohled na mitochondriální neuropatie optiku

14. 3. 2017

Souhrnné sdělení se zabývá problematikou mitochondriálních neuropatií optiku v širším kontextu neurodegenerací obecně a poukazuje na to, že poznatky o jejich společných mechanismech vzniku by mohly být využity k zastavení progresivních onemocnění s postižením CNS.

Mitochondriální neuropatie optiku

Mitochondriální onemocnění postihují minimálně 1 člověka ze 4300. Spektrum jejich projevů je velmi široké, může se jednat o izolované poškození jednoho orgánu, ale také o multisystémové postižení. Oko je k poškození obzvláště náchylné a ke vzniku závažných očních komplikací, především k postižení zrakového nervu, dochází u více než poloviny pacientů. Mitochondriální neuropatie optiku tedy představují důležitou příčinu chronického postižení zraku a slabozrakosti u dětí a dospělých. Jedná se o geneticky heterogenní skupinu chorob způsobenou nejenom mutacemi v mitochondriální DNA (mtDNA), ale také v nukleární DNA, přičemž seznam genetických poruch v jaderné DNA, které postihují důležité části mitochondriálního mechanismu, se neustále rozšiřuje.

LHON a DOA

Za typické klinické jednotky jsou v této skupině chorob považovány Leberova hereditární neuropatie optiku (LHON), což je primárně onemocnění mtDNA, a autozomálně dominantní atrofie optiku (DOA), která vzniká na podkladě patogenních mutací v nukleárním genu OPA1 kódujícím protein lokalizovaný ve vnitřní mitochondriální membráně. Jejich společným charakteristickým neuropatologickým rysem je preferenční ztráta retinálních gangliových buněk. Zvláště zranitelné jsou ty s menším průměrem, které vytvářejí papilomakulární svazek, zatímco retinální gangliové buňky obsahující melanopsin jsou relativně ušetřeny.

Manifestace onemocnění

Přestože u většiny pacientů s LHON a DOA se onemocnění manifestuje jako izolované postižení zrakového nervu, u některých jedinců vznikají i neurologické komplikace, které u náchylných nositelů mutací ukazují na větší zranitelnost centrálního nervového systému (CNS). Tyto tzv. plus fenotypy jsou důležité z hlediska mechanismu, neboť staví odumírání retinálních gangliových buněk do širšího kontextu ztráty neuronů v souvislosti s dysfunkcí mitochondrií a ukazují na společné cesty, které by mohly být modulovány k zastavení progresivní neurodegenerace u jiných onemocnění s postižením CNS.

Pokroky v hledání terapeutických možností

Péče o pacienty s mitochondriálními neuropatiemi optiku zůstává stále z větší míry podpůrná, nicméně díky zásadním pokrokům v oblastech farmakoterapie a cílené genetické manipulace je vývoj účinných léčebných postupů ovlivňujících průběh onemocnění na dosah.

doc. MUDr. Petra Lišková, Ph.D.

Zdroj: Yu-Wai-Man P., Votruba M., Burté F. et al. A neurodegenerative perspective on mitochondrial optic neuropathies. Acta Neuropathol 2016 Dec; 132 (6): 789−806.



Štítky
Oftalmologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#