Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Kolorektální karcinom: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Hereditární nepolypózní forma kolorektálního karcinomu − Lynchův syndrom

Specializace: onkologie
Téma: Kolorektální karcinom

Vydáno: 7.6.2016

Hereditární nepolypózní forma kolorektálního karcinomu − Lynchův syndrom

Hereditární nádory tvoří asi 5–10 % všech diagnostikovaných nádorových onemocnění. Typický je výskyt nádoru u více členů jedné rodiny, výskyt více tumorů u téhož jedince a začátek onemocnění v mladém věku. Mezi nejvýznamnější nepolypózní dědičné formy nádorů střev patří hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (Lynchův syndrom I a II).

Kolorektální karcinom je v naší zeměpisné oblasti nejčastěji se vyskytující malignitou. Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (HNPCC, Lynchův syndrom) představuje autosomálně dominantní dědičné onemocnění zvyšující předpoklad vzniku kolorektálního karcinomu (CRC), ale i dalších mimostřevních nádorů.

Toto onemocnění stojí za 2–5 % všech diagnostikovaných CRC a vzniká na základě vrozené mutace v DNA mismatch repair genech (MMR), které se podílejí na řízení detekce a oprav chybných částí přepisované DNA v průběhu buněčného cyklu. Nejčastěji se vyskytují mutace genů MSH2 a MLH1, identifikováno však bylo kolem 1500 možných genetických změn. V důsledku těchto mutací je u dotyčného výrazně zvýšené riziko vzniku adenomu tlustého střeva (u mužů o 36–80 %, u žen o 18–76 %) a zkrácena doba potřebná k jeho malignizaci z běžných 8–10 let na 2–3 roky.

Projevem mutace v oblasti MMR genů je především tzv. mikrosatelitní nestabilita, která se vyskytuje u více než 90 % nádorů nemocných s Lynchovým syndromem, a proto se u jedinců suspektních z tohoto onemocnění vyšetřuje v rámci molekulárněgenetických metod jako první. Dalším krokem je pak imunohistochemická analýza exprese MMR proteinů, přičemž její nepřítomnost v porovnání se zdravou tkání upozorňuje na existenci mutace v daném genu.

Molekulárněgenetické vyšetření doporučí klinický genetik v případě, že je znám gen asociovaný s predispozicí k dědičnému onkologickému syndromu, který se u daného jedince předpokládá, a dále pokud pacient splňuje mezinárodní klinická kritéria pro dané testování. Jestliže je konkrétní mutovaný gen u dotyčného detekován, je možné cíleně pátrat po stejné mutaci u dalších, často doposud asymptomatických členů rodiny. Pozitivní jedinci jsou následně zařazeni do preventivního programu pro včasnou detekci tumoru, což zvyšuje šanci záchytu iniciálních stadií nádorového onemocnění a pochopitelně rovněž úspěšnost případné léčby.

(veri)

Zdroj: Závodná K., Milly M., Vavrová Ľ. et al. Dedičné nádorové syndromy. Onkológia (Bratisl.) 2015; 10 (2): 84–89.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     5/5, hodnoceno 1x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Analýza celkového přežití s ohledem na kvalitu života u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem s divokým typem RAS

U pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) s divokým typem RAS, kteří nebyli dříve léčeni, vedlo podání panitumumabu společně s infuzním režimem FOLFOX4 (5-fluorouracil, leukovorin, oxaliplatina) k signifikantnímu prodloužení celkového přežití oproti pacientům léčeným jen režimem FOLFOX4.

Realita testování mutací KRAS v souvislosti s nasazením panitumumabu u metastatického kolorektálního karcinomu

Evropská indikační kritéria při nasazení panitumumabu u metastatického kolorektálního karcinomu zahrnují testování přítomnosti mutace KRAS v exonu 2, která predikuje rezistenci vůči terapii inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor. Studie evropských vědců se proto soustředila na správnost předepisování panitumumabu pomocí analýzy dotazníkového šetření mezi lékaři a průzkumu zdravotnické dokumentace.

Rezistence k léčbě anti-EGFR preparáty: KRAS jako determinanta nestačí

Na čem je založena rezistence vůči inhibitorům EGFR a jaké je její zastoupení v populaci? Jak ji vyšetřovat a jak podle ní indikovat léčbu? Na tyto otázky máme, bohužel, zatím jen částečnou odpověď.



Všechny novinky