#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Management kostních metastáz u kastračně rezistentního karcinomu prostaty

16. 7. 2015

Léčbu kostních komplikací je v případě kastračně rezistentního karcinomu prostaty třeba volit vždy individuálně a v rámci multioborové spolupráce. Této problematice se věnuje i článek švýcarských autorů publikovaný nedávno v časopise Urologia Internationalis.

Rakovina prostaty patří mezi nádorová onemocnění s nejvyšším výskytem kostních metastáz. Kosti jsou u tohoto onemocnění negativně ovlivňovány i standardní léčbou první linie – androgen deprivační terapií. Často dochází ke kostním komplikacím zahrnujícím zlomeniny, komprese míchy nebo potřebu kostní chirurgie a radiační léčby. Včasná a efektivní terapie kostních metastáz i prevence osteoporózy u pacientů s karcinomem prostaty vyžadují úzkou mezioborovou spolupráci radiologů, ortopedů, chirurgů, onkologů, urologů, dentistů, rehabilitačních lékařů nebo specialistů v léčbě bolesti a paliativní péči.

U pacientů s kastračně rezistentním karcinomem prostaty (CRPC) jsou v současnosti nejpoužívanější dva typy léčby kostních metastáz: bisfosfonát kyselina zoledronová a inhibitor RANKL denosumab. Obě látky, dle klinické evidence však účinněji denosumab, snižují četnost kostních komplikací a prodlužují medián času do výskytu první komplikace. Podle dat z klinických studií i rutinní praxe vykazuje v léčbě kostních metastáz u pacientů s CRPC více výhod denosumab: není kontraindikován u pacientů s porušenou funkcí ledvin, jeho cesta podání je praktičtější a vykazuje nízkou incidenci reakcí akutní fáze. Riziko osteonekrózy čelisti je spojené s oběma typy terapie a narůstá s délkou léčby. Před zahájením léčby je v obou případech třeba vyšetření sérových hladin kalcia a ledvinných funkcí.

Při vlastním rozhodování o nasazení této terapie je nutné vždy postupovat individuálně podle potřeb konkrétního pacienta. Obecně se léčba k prevenci kostních komplikací zahajuje u pacientů s CRPC a kostními metastázami. Dále by měl indikující lékař zvážit předpokládanou délku života, výkonnostní stav pacienta nebo čas potřebný ke zdvojnásobení hladin prostatického specifického antigenu (PSA). Při výběru typu léčby je třeba vzít v úvahu nákladovou efektivitu, způsob podání, typ a souslednost ostatních systémově aplikovaných léčiv a vedlejší účinky vlastního onemocnění i terapie.

Ohledně optimální délky léčby cílící na kost nebo potenciálního sekvenčního použití denosumabu po terapii bisfosfonáty dosud panuje nejistota a vždy je třeba individuální klinické posouzení. Terapeutický switch z jednoho druhu léčby na druhý je možné zvažovat v případě lékové intolerance (např. reakce akutní fáze) nebo nárůstu bolesti. Daná problematika však vyžaduje provedení dalších studií.

U pacientů s CRPC a zdokumentovanými kostními metastázami by měly léčba i její sledování vždy probíhat v rámci multidisciplinárního týmu. Pacientovi by měla být poskytnuta léčba cílící na kost i chirurgická a radiační terapie. Léčba kyselinou zoledronovou nebo denosumabem by měla být zahájena včas, nikdy se ale nejedná o léčbu emergentní.

(the)

Zdroj: Cathomas R., Bajory Z., Bouzid M., et al. Management of bone metastases in patients with castration-resistant prostate cancer. Urol Unt 2014; 92: 377–386.



Štítky
Onkologie Urologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#