Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
HPV, condylomata a akutní respirační infekce: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Chronický únavový syndrom

Specializace: alergologie a imunologie praktické lékařství pro dospělé
Téma: HPV, condylomata a akutní respirační infekce

Vydáno: 20.4.2016

Chronický únavový syndrom

Chronický únavový syndrom (CFS) představuje chorobný stav multidisciplinární povahy přesahující svými projevy hranice několika odborností, zvláště klinické imunologie, neurologie, revmatologie, endokrinologie, psychologie a psychiatrie. Dominantní roli v péči o nemocné s CFS však dle našeho soudu mají vedle lékařů první linie zvláště internisté a kliničtí imunologové. Souvisí to s potřebou široké diferenciální diagnostiky a s předpokladem etiopatogenetických mechanizmů v oblasti imunopatologie, aktivace zánětu, infekcí, imunodeficitů a autoimunity.

V průběhu let bylo předloženo několik diagnostických návodů, které byly postupně upřesňovány a revidovány. Dnes se za základ většiny studií zkoumajících nemocné s CFS považují diagnostická kritéria podle Holmese či Fukudy. Při stanovení diagnózy CFS je třeba zdůraznit přítomnost chronické únavy trvající více než 6 měsíců a mnoha dalších objektivních projevů a subjektivních stesků (myalgie, artralgie, subfebrilie, kognitivní poruchy, lymfadenitida ad.). Současně je podmínkou vyloučení známých stavů způsobujících chronickou únavu. I po stanovení diagnózy CFS je třeba pamatovat na to, že zůstává diagnózou pracovní s nutností jejího opakovaného přehodnocení v průběhu dlouhodobého sledování.

Při komplexním vyšetření nemocného bychom měli pokud možno vyloučit stavy spojené s infekční mononukleózou a aktivací EBV infekce nebo lymskou boreliózou. Je třeba vyloučit další akutní či chronické infekce, roztroušenou mozkomíšní sklerózu, autoimunitní tyroiditidu a vzácnější poruchy endokrinního systému, dále nespecifické střevní záněty a systémová autoimunitní onemocnění. Pečlivé vyšetření by mělo vyloučit anémii a závažná postižení, či dokonce selhávání funkce životně důležitých orgánů. I když jsou všechny obvyklé příčiny chronické únavy vyloučeny, nemocné dlouhodobě sledujeme.

CFS v sobě nese rysy i dalších civilizačních chorobných jednotek, a může se tak překrývat se syndromem fibromyalgie, se syndromem chorobných interiérů, s mnohočetnou chemickou přecitlivělostí ad. Všechny tyto chorobné jednotky mají společný nejen příznak velké únavy, ale i další shodné obtíže. Liší se pouze ve frekvenci jejich vyjádření. Je tak pravděpodobné, že vyvolávající nebo spouštěcí mechanizmy mohou být jak u CFS, tak i u dalších syndromů společné.

Příčina CFS není dosud jednoznačně prokázána. Nejpravděpodobnější je, že se prolínají dva mechanizmy: předpokládá se vliv zatím neurčeného infekčního původce navozující komplexní imunitní poruchu. Pro roli neúčinně aktivovaného imunitního systému s předpokládanou perzistující chronickou, patrně virovou infekcí hovoří časté zvýšení počtu CD8+ T-lymfocytů, snížená aktivita přirozených zabíječů (NK buněk, CD16+, CD56+) a změny produkce mnohých cytokinů. Řada dokladů potvrzuje významnou integrující roli právě cytokinů, realizujících provázání tří základních systémů regulace vnitřního prostředí – nervového systému, endokrinního systému a imunitního systému. Proto ani nepřekvapuje pestrost klinického obrazu CFS, zahrnujícího příznaky současného postižení všech těchto tří systémů.

Doposud nebyla nalezena plně účinná léčba, která by přinesla efekt u každého nemocného. V prvé řadě se snažíme zasáhnout a ovlivnit přítomnou infekci a imunitní poruchu. Dále se snažíme navrátit psychickou rovnováhu, odstraňovat únavu, léčit poruchy spánku, tlumit bolesti a zažívací obtíže. Zkoušíme podávat vitaminy a minerály a využíváme i další potenciálně prospěšné přírodní látky. Zajímavým cílem terapeutického snažení může být střevní mikrobiota. Vzhledem k průkazu odchylek v imunitním stavu nemocných s CFS jsou často indikovány imunomodulační postupy, příznivě ovlivňující některé funkce imunitního systému. Hodně zkušeností bylo získáno s podáváním IAD (inosine acedobene dimeprol), který má imunomodulační a protivirový účinek, dále imunoglobulinů a bakteriálních lyzátů; účinný může být i některý z transfer faktorů. Klinická zkušenost i lékařský výzkum prokázaly u části nemocných s CFS příznivý efekt antidepresiv, jejichž efekt odráží úzkou provázanost centrální nervové soustavy a imunitního systému; důležité přitom je, že efekt lze očekávat i u nemocných bez primární poruchy v oblasti psychiky. Pomocí psychoterapie i farmakoterapie nemocné aktivizujeme: jsme přesvědčeni, že naprosto nezbytný je komplexní přístup k pacientovi, který nemůže být pro všechny nemocné stejný. Je nezbytné ke každému z nich přistupovat individuálně.

Tab.: Terapeutický přístup k nemocným s CFS

Imunomodulační léčba u nemocných, kteří mají v popředí známky imunodeficitu.
Antibiotická léčba u nemocných s přítomnou bakteriální infekcí nebo s podezřením na fokální infekci.
Probiotika, prebiotika, vláknina, event. i fekální transplantace ve snaze ovlivnit střevní mikrobiotu.
Vitaminy, minerály a přírodní látky při únavě, slabosti nebo energetickém deficitu.
Nootropní a vazoaktivní léčba tam, kde dominuje mentální únava s poruchou kognitivních funkcí.
Psychofarmaka, sedativa a hypnotika při sekundárních úzkostných a depresivních stavech; zvláště při související poruše spánku.
Další symptomatická léčba dle klinického obrazu.
Podpůrná rehabilitační, lázeňská, psychosomatická a psychoterapeutická léčba.
Komplexní, trpělivý a empatický přístup jako základ péče o pacienty s CFS.

Nemocným velmi pomáhá vědomí, že nejsou se svými problémy osamoceni. Je pro ně důležité, že mají při sobě blízkého člověka, lékaře, který jim rozumí, chápe jejich situaci a je připraven jim kdykoliv pomoci.

Literatura u autora

MUDr. Martin Nouza, CSc.
Centrum klinické imunologie, s. r. o.
Praha 1 – Havelská 14
nouza@imunologie.cz
www.imunologie.cz

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3,6/5, hodnoceno 9x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Terapie rozsáhlých kondylomat – kazuistika multimodálního přístupu

Obrovská condylomata accuminatum jsou vzácným onemocněním, pro které zatím nebyla stanovena jasná léčebná metoda. Podívejme se tedy na kazuistiku, ve které byly bradavice odstraněny za pomocí kombinace elektrokauterizace a skalpelu s následnou dlouhodobou lokální terapií podofylinem.

Inosin pranobex v terapii cervikálních kondylomat

Cílem konvenční terapie lézí způsobených lidským papilomavirem je odstranění klinicky zjevných ložisek. Latentní infekce však zůstává rizikem pro další přenos nemoci a rozvoj zhoubného nádorového bujení. Studie řeckých autorů zkoumala účinnost a bezpečnost perorální systémové léčby cervikálních kondylomat imunomodulačním léčivem inosin pranobexem.

Možnosti léčby pohlavně přenosných infekcí způsobené lidským papilomavirem

Genitální bradavice (Condylomata accuminata) jsou vysoce nakažlivou pohlavně přenosnou infekcí způsobenou některým z podtypů lidského papilomaviru (HPV).



Všechny novinky