Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Hojení ran: Kazuistiky
Standardy péče
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Současný náhled na problematiku hojení chronických ran

Specializace: dětská chirurgie chirurgie všeobecná interní lékařství praktické lékařství pro dospělé
Téma: Hojení ran

Vydáno: 23.9.2012

Současný náhled na problematiku hojení chronických ran

Chronická rána není jen nemocí sama o sobě, ale často bývá projevem jiného celkového onemocnění. Na řadě pracovišť se v současnosti v léčbě chronických ran prosazuje multidisciplinární přístup. Komplexní péče může slavit úspěch i tam, kde předchozí léčba selhala.

Pro definici chronické rány není přijat jednotný konsenzus. Chronická rána je obvykle popisována jako sekundárně se hojící rána, která se i přes léčbu manifestuje déle než 6 až 12 týdnů. Chronická rána bývá predominantně lokalizována na dolní končetině. Zde se tento patologický stav vyskytuje v 98 % případů. Nejčastějším typem chronických ran jsou bércové vředy smíšené etiologie: jak na podkladě ischemické choroby dolních končetin a venózní insuficience, tak na podkladě diabetu mellitu.

Hojení chronických ran je složitý proces, který v sobě zahrnuje interakce velkého množství aktivovaných buněčných a enzymových systémů. Tomu je třeba náležitě přizpůsobit i taktiku léčby. Díky dnešní široké tržní nabídce krycích materiálů však může vznikat problém s tím, jaký materiál v dané situaci na konkrétní ránu použít. Jedním z klíčových momentů při volbě vhodného krytí je správné vyhodnocení etiologie rány. Dále je nutné posoudit stadium hojení, v němž se rána momentálně nachází, a známky bakteriální kontaminace, která se u chronické rány rozvine téměř vždy.

Metody vlhkého hojení zajišťují optimální teplotu v ráně

V praxi byl opakovaně potvrzen poznatek, že hojení chronických kožních defektů potřebuje pro jednotlivé fáze procesu hojení vlhké prostředí, které generují moderní terapeutické krycí materiály. Použití těchto materiálů je spojeno:

  • s nižší nutností provádění převazů oproti klasickým materiálům;
  • se zajištěním optimálního prostředí v ráně;
  • s udržováním potřebného pH a vlhkosti, přičemž nedochází k přilepení krycího materiálu do defektů;
  • s umožněním výměny vodních par a plynů mezi ránou a vnějším prostředím;
  • s formací absorpčního jádra, které pohltí přebytečný exsudát z rány včetně mikroorganismů.

Převazy je možné u tohoto typu krytí provádět jednou za dva i více dnů. Tím je zachována i optimální teplota v ráně potřebná k procesu hojení, cca 37 °C. Převazy pacienta nezatěžují bolestí a s ní spojeným stresem, což zvyšuje motivaci nemocných ke spolupráci a dodržování léčebného režimu.

Vlhké hojení jako standardní terapie chronických ran

Právě časté převazy klasickými obvazovými materiály ukázaly, že teplota v ráně může během převazů klesat až o 10 ⁰C, přičemž dochází k poklesu pH, pozastavení procesu hojení a vytvoření podmínek pro pomnožení některých mikroorganismů. Organismu trvá návrat k původní fázi hojení 6 až 8 hodin. Z pohledu možných přínosů se metody vlhkého hojení jeví jako ideální kandidát na standardní terapii chronických ran používanou specialisty různých oborů, kteří se léčby účastní – od chirurgů, dermatologů, internistů až po praktické lékaře.

Zdroj: Slaninka I. et al. Současné možnosti hojení chronických ran. Hojení ran, ročník 5 (2011), číslo 5: 21–24.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Mechanismus lepšího hojení ran při lokální aplikaci inzulinu

Jedním z příznaků diabetu mellitu je zpomalené hojení ran. Kromě snížené nutrice buněk při diabetu byl zkoumán také možný vliv inzulinu na hojení ran. Čínská experimentální studie ukázala mechanismus, který by mohl vysvětlovat lepší hojení ran při lokální aplikaci inzulinu. Podle této zcela nedávno publikované práce je jím regulace zánětlivé reakce, především činnosti makrofágů.

Vliv elektrické stimulace na léčení otevřených ran

Elektrostimulační terapie (zkr. EST, electrical stimulation therapy) je metoda, která je v poslední době hojně využívána k léčení různého typu ran. Princip spočívá v zavádění proudu obou polarit (nízkonapěťového, nízkofrekvenčního a jednofázového) pomocí speciálního přístroje přímo do defektu. V něm po pravidelné aplikaci dochází k postupnému čistění, granulaci, epitelizaci, snížení bolestivosti a angiogenezi.

Rychlejší hojení ran při mobilizaci buněk kostní dřeně

Studie publikovaná v červnu 2012 prokázala, že mobilizace buněk kostní dřeně pomocí faktoru stimulujícího kolonie granulocytů příznivě ovlivňuje hojení kožních defektů díky zvýšenému vhojování mobilizovaných buněk z kostní dřeně do kůže a jejich diferenciaci na různé druhy buněk.



Všechny novinky