Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Hojení ran: Kazuistiky
Standardy péče
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Prevence a léčba keloidních jizev

Specializace: dětská chirurgie chirurgie všeobecná interní lékařství praktické lékařství pro dospělé
Téma: Hojení ran

Vydáno: 6.1.2013

Prevence a léčba keloidních jizev

Keloidní jizva vzniká patologickým hojením rány se zvýšenou tvorbou kolagenu, zejm. typu I a III. Jizva roste ve všech směrech, vystupuje nad povrch a je více prokrvená. Přesný mechanismus vzniku není stále objasněn. Častěji se vyskytuje u lidí se zvýšenou pigmentací a s genetickou predispozicí. Jizva vzniká posttraumaticky (po chirurgickém zákroku, piercingu), ale i po patologických kožních defektech (akné, planých neštovicích). Její vznik podporuje přítomnost cizích látek v ráně, infekce hematomu a zvýšené napětí v místě sutury.

Keloidy se vyskytují pouze u člověka. Nejčastěji jsou postiženy osoby od 10 do 30 let. Je popsána recesivní i dominantní dědičnost a asociace keloidních jizev s HLA-B14, HLA-B21, HLA-Bw16, HLA-Bw35, HLA-DRS, HLA-DQw3 a krevní skupinou A.

Významnou součástí terapie je prevence. Sutura rány by měla vykazovat co nejmenší napětí, řezy nesmí přesahovat kloubní struktury a směr řezu by měl respektovat štěpitelnost kůže. Také indikace kosmetických chirurgických zákroků vyžaduje pečlivé zvážení u rizikových kožních fototypů.

Terapii volíme dle charakteru, umístění, velikosti a hloubky jizvy, dále podle věku pacienta a odpovědi na předchozí léčbu. Možnosti terapie:

  • okluzivní silikonové tlakové náplasti – 24 hod. denně po dobu až 12 měsíců (následně po chirurgickém či laserovém zákroku);
  • semiokluzivní silikonové obvazy ve formě gelu – 8 týdnů;
  • bodová kompresní terapie v kombinaci s adhezivním obinadlem (ze spandexu, elastanu);
  • intralezionální kortikosteroidy – triamcinolon acetonid 10–40 mg/ml 1× za 4–6 týdnů;
  • interferony – injekčně do rány jako profylaxe;
  • intralezionálně aplikovaný 5-fluorouracil – 1,5 IU/ml;
  • intralezionálně aplikovaný doxorubicin;
  • intralezionálně aplikovaný verapamil – 2,5 mg/ml v pěti dávkách;
  • lokálně deriváty kyseliny retinové (0,05%);
  • inhibitory VEGF – bevacizumab, deriváty TGF-β3, rhIL-10 – snižují syntézu kolagenu;
  • frakcionovaná radioterapie do celkové dávky min. 12 Gy;
  • kryochirurgická léčba tekutým dusíkem – 20–30 dní;
  • laserové zákroky;
  • fototerapie UVA-1 340–400 nm;
  • excize keloidní jizvy s vnitřními stehy.

Experimentálně lze použít imiquimod, takrolimus, lidský rekombinantní TGF-β3 (avotermin) a lidský rekombinantní IL-10.

(eva)

Zdroj: Litvik Radek, Vantuchová Yvetta: Hypertrofické a keloidní jizvy pohledem dermatologa.New EU Magazine of Medicine. 2011 (1–2): 15–17.

Dostupné na http://www.neumm.cz/public/img/neumm_11_01/02.pdf

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3,3/5, hodnoceno 4x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Léčba chronického bércového vředu venózní etiologie

Bércový vřed – ulcus cruris venosum – se řadí mezi recidivující chronické otevřené rány. Jedná se o tkáňovou ztrátu kůže na bérci či noze. Prevalence se pohybuje kolem 1 % evropské a americké populace. Rizikové faktory vzniku jsou vyšší věk, obezita, předchozí poranění dolních končetin (DKK), hluboká žilní trombóza a záněty žil.

Topická aplikace inzulinu zrychluje proces hojení ran u diabetiků

Špatně se hojící rány představují tíživý problém pro pacienty s diabetem. Průzkumy dokazují, že přibližně 15 % diabetiků musí i přes velmi dobrou compliance (pravidelně kontrolovaná léčba inzulinem, přísné dodržování diety) dříve či později podstoupit amputaci dolních končetin.

Anaerobní bakterie v chronické ráně – podceňované riziko?

Ačkoliv anaeroby nepatří mezi nejčastější příčiny infekce chronického defektu, mohou mít u specifických skupin pacientů značný podíl na zpomalení fázového postupu hojení.



Všechny novinky