#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Simeprevir v léčbě chronické virové hepatitidy C

1. 12. 2016

Simeprevir je přímo působící antivirotikum schválené pro léčbu chronické infekce virem hepatitidy C (HCV). Jeho zařazení do léčebných kombinací vedlo k dosažení vyšší setrvalé virologické odpovědi jak u dosud neléčených pacientů, tak u těch, kteří již léčeni byli.

Infekce virem hepatitidy C

Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově hlavní příčinou onemocnění jater. V současné době jsou infikována asi 3 % světové populace. Roční incidence dosahuje 2–4 milionů. U 70–90 % akutně infikovaných pacientů infekce přechází do chronického stadia, které může vést k rozvoji jaterní cirhózy, chronického selhání jater a hepatocelulárního karcinomu. U osob s rozvinutou cirhózou dochází v jejím důsledku ke smrti přibližně u 4 % těchto pacientů, hepatocelulární karcinom se vyvine u 1–5 %. Komplikace chronické HCV infekce se staly nejčastější indikací transplantace jater.

HCV je možné klasifikovat do 6 hlavních genotypů (1–6) a řady subtypů. Celosvětově rozšířené jsou genotypy 1 a 3, nejčastější genotypy 1a a 1b jsou zodpovědné za 60 % všech infekcí HCV, především v Evropě, USA a Japonsku. Asi u 20 % všech infikovaných HCV jde o genotyp 4, který je častý na Blízkém východě a v severní a subsaharské Africe. V důsledku migrace dochází k šíření genotypu 4 do Evropy. Asi 30 % HIV-pozitivních pacientů má koinfekci HCV. Přítomnost HIV akceleruje progresi chronické hepatitidy C do cirhózy a konečného stadia jaterního onemocnění (end-stage liver disease).

Farmakoterapie infekce HCV

Po řadu let byla základem léčby HCV kombinace peginterferonu alfa a ribavirinu (PEG-IFN/RBV). Její účinek však u některých HCV genotypů nebo subpopulací pacientů (pacienti s cirhózou) není dostatečný a léčba je spojena se značnými nežádoucími účinky. V roce 2011 byla schválena přímá antivirotika telaprevir a boceprevir, každé určené k podávání v kombinaci s PEG-IFN/RBV, jež vedla ke zkrácení léčby a k vyšší míře dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR), která je definována jako negativní HCV RNA v krvi ve 12. týdnu po skončení protivirové léčby. Zmíněné kombinace však častěji vedou ke značným nežádoucím účinkům, efekt na jiný genotyp HCV než 1 je limitovaný a u obtížně léčitelných pacientů (nuloví respondéři na předchozí léčbu PEG-IFN/RBV a pacienti s pokročilým onemocněním) zůstávala SVR nízká.

Simeprevir

Simeprevir byl v Evropě schválen v roce 2014. Je to specifický inhibitor virové NS3/4A serinové proteázy, která je nutná pro replikaci viru. Má prokázanou antivirovou aktivitu proti HCV genotypům 1, 2, 4, 5 a 6. Je schválen k léčbě pacientů s HCV genotypu 1 a 4 a je určen k podávání v kombinaci s PEG-IFN/RBV nebo v rámci bezinterferonových režimů v kombinaci s jiným přímo působícím antivirotikem. Simeprevir je pacienty dobře tolerován a jeho výhodou je perorální podávání 1× denně. Obvyklá dávka je 150 mg. Má být užíván s jídlem, které zvyšuje jeho vstřebávání (dochází k nárůstu AUC proti užití nalačno o 61−69 %).

Kombinace s interferonem

Při léčbě založené na PEG-IFN se podává trojkombinace simepreviru s PEG-IFN/RBV po dobu 12 týdnů, po ní se podává kombinace PEG-IFN/RBV po dobu dalších 12 týdnů. Toto schéma je vhodné pro pacienty dosud neléčené, pacienty s recidivou po předchozí léčbě IFN (s nebo bez RBV), s cirhózou nebo bez ní, kteří nejsou současně infikováni HIV, nebo bez cirhózy, kteří jsou současně infikováni HIV.

U nemocných s cirhózou, kteří jsou současně infikováni HIV, a pacientů neodpovídajících na léčbu (parciální i nuloví respondéři) se léčba prodlužuje: trojkombinace simepreviru s PEG-IFN/RBV se podává po dobu 12 týdnů a je následována 36 týdny podávání kombinace PEG-IFN/RBV.

U pacientů s nedostatečnou virologickou odpovědí není pravděpodobné, že dosáhnou SVR, proto pokud je ve 4. týdnu léčby hladina HCV RNA ≥ 25 IU/ml, má být podávání léčby založené na simepreviru ukončeno.

Pacienti s infekcí HCV genotypu 1a mají být testováni na polymorfismus NS3 Q80K, u kterého je účinnost simepreviru v kombinaci s PEG-IFN/RBV výrazně snížená.

Bezinterferonový režim

V rámci bezinterferonového režimu je doporučeno podávat simeprevir v kombinaci se sofosbuvirem s RBV nebo bez něj u pacientů bez cirhózy po dobu 12 týdnů, u nemocných s cirhózou se podává po dobu 24 týdnů kombinace simeprevir + sofosbuvir nebo 12 týdnů trojkombinace simeprevir + sofosbuvir + RBV.

Přehodnocení EMA s ohledem na možnou reaktivaci hepatitidy typu B

Výbor pro posuzování rizik léčivých přípravků (PRAC) Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) zahájil v březnu 2016 přehodnocení skupiny přímo působících antivirotik používaných k léčbě chronické infekce HCV. Budou posouzeny případy, kdy při léčbě přímo působícími antivirotiky došlo k reaktivaci hepatitidy typu B u pacientů, kteří byli zároveň infikováni HCV i HBV, a bude vyhodnoceno, zda je potřeba učinit opatření k optimalizaci léčby.

Závěr

Simeprevir je antivirotikum, jehož zařazení do léčebných kombinací používaných pro léčbu chronické infekce HCV bylo značným přínosem. Jeho hlavními výhodami jsou dobrá snášenlivost pacienty, vyšší míra dosažení SVR a možnost použití bezinterferonových režimů.

(blu)

Zdroje:
1. del Barrio Gascón C., Buti M. The potential role of simeprevir for the treatment of hepatitis C. Future Virology 2015; 10 (2): 67−75.
2. Brooks M. EMA to review new hep C drugs for possible hep B reactivation. Medscape Medical News 2016 Mar 18. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/860609
3. SPC Olysio.


Štítky
Gastroenterologie a hepatologie Infekční lékařství Praktické lékařství pro dospělé
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#