Bezpečnost léčby chronického refluxu: dlouhodobé užívání inhibitorů protonové pumpy ve srovnání s antirefluxní plastikou
Studie SOPRAN a LOTUS se původně věnovaly srovnání efektivity obou terapeutických postupů. Druhotně byla vyhodnocena i data o bezpečnosti a nežádoucích účincích.
Úvod
Chronickou refluxní chorobu jícnu je možno řešit chirurgicky – antirefluxní plastikou neboli fundoplikací žaludku. Alternativou je chronické užívání inhibitorů protonové pumpy (PPIs). Porovnáním obou přístupů se zabývaly studie SOPRAN (srovnání dlouhodobé léčby omeprazolem s otevřenou antirefluxní plastikou) a LOTUS (srovnání léčby esomeprazolem s laparoskopicky provedenou plastikou).
Jedním z jejich cílů bylo i sledování bezpečnosti dlouhodobé léčby pomocí PPIs. Ačkoliv jsou tyto léky obvykle dobře tolerovány a jejich nejčastější nežádoucí účinky (bolest hlavy, břicha, nauzea, nadýmání, …) bývají málo závažné a reverzibilní, bezpečnost každého běžného léku určeného k chronickému podávání by měla být prověřována opakovaně.
Sledovaný soubor pacientů a metodika studie
Jednalo se o kontrolované randomizované klinické studie. Studie SOPRAN probíhala 12 let a bylo do ní zařazeno 298 pacientů, studie LOTUS sledovala 514 pacientů po dobu 5 let.
Zjišťování dat o bezpečnosti spočívalo v zaznamenávání nahlášených závažných nežádoucích účinků a ve sledování změn hodnot potenciálně rizikových laboratorních parametrů. Ty vycházely z nejrůznějších bezpečnostních rizik, jež byla doposud v literatuře spojena s PPIs (například nutriční deficience, osteoporóza či zvýšený výskyt neoplazmat.)
Výsledky
Frekvence výskytu závažných nežádoucích účinků byla srovnatelná u pacientů léčených PPIs a u pacientů po antirefluxní plastice, a to v obou studiích. Vezmeme-li v úvahu dobu sledování, množství fatálních nežádoucích účinků bylo v obou terapeutických skupinách malé.
Laboratorní výsledky, zahrnující rutinní hematologické vyšetření, jaterní testy, panel elektrolytů, vitaminy D a B12, kyselinu listovou a homocystein, nevykazovaly žádné zásadní změny. Jak se dalo očekávat, ve skupině pacientů léčených PPIs bylo pozorováno zvýšení hladin gastrinu a chromograninu A, a to zejména v prvním roce léčby. Po celou dobu sledování se však u žádného z pacientů neobjevil adenokarcinom ani karcinoid žaludku.
Závěr
V průběhu 5 až 12 let kontinuální terapie inhibitory protonové pumpy nebyla pozorována žádná zásadní bezpečnostní rizika této léčby.
(luko)
Zdroj: Attwood S. E., Ell C., Galmiche J. P. et al. Long-term safety of proton pump inhibitor therapy assessed under controlled, randomised clinical trial conditions: data from the SOPRAN and LOTUS studies. Aliment Pharmacol Ther 2015; 41 (11): 1162–1174, doi: 10.1111/apt.13194.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.