Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Deprese a úzkost: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají

Specializace: praktické lékařství pro dospělé psychiatrie
Téma: Deprese a úzkost

Vydáno: 8.10.2015

Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají

Duální antidepresivum venlafaxin představuje obecně dobře snášené léčivo. Některé z nežádoucích účinků, jež se během terapie mohou vyskytnout, jsou závislé na dávce. Řada nežádoucích účinků v průběhu léčby obvykle odeznívá.

K nejčastějším (vyskytujícím se u více než 10 % pacientů) nežádoucím účinkům venlafaxinu patří nauzea, sucho v ústech, závratě, ospalost nebo naopak nespavost, poruchy sexuálních funkcí (především opožděná ejakulace), zvýšené pocení a poruchy spánku.

Jedním z nejtypičtějších nežádoucích účinků, který během léčby venlafaxinem odeznívá, je nauzea. Podle jedné z provedených studií byl u nemocných s depresí užívajících venlafaxin ER v dávkách 75–225 mg denně výskyt nevolnosti v prvním týdnu terapie 26 %, v druhém týdnu poklesl na 14 % a během třetího týdne byl již srovnatelný se skupinou užívající placebo. Další studie zahrnovala jedince trpící generalizovanou úzkostnou poruchou léčené venlafaxinem ER v denní dávce 75–225 mg. V případě této studie byla nauzea pozorována během prvních 8 týdnů léčby u 47 % jedinců, přičemž ve skupině užívající placebo byl její výskyt 21 %. Po 8 týdnech léčby se incidence nauzey snížila na 10 % v aktivní skupině a na 8 % ve skupině kontrolní.

Mezi méně časté (vyskytující se u 1–10 % jedinců) nežádoucí účinky venlafaxinu patří nechutenství, zvracení, flatulence, zácpa nebo naopak průjem, snižování tělesné hmotnosti, nervozita, agitovanost, hypertenze, astenie, třes, parestezie, poruchy sexuálních funkcí (sníženi libida, u mužů impotence, u žen anorgasmie) a poruchy vidění (včetně poruch akomodace a zostřeného vidění). Hypertenze představuje nežádoucí účinek závislý na dávce. Při užívání venlafaxinu v dávce do 100 mg denně byl výskyt zvýšeného krevního tlaku pozorován v 3 % případů, zatímco při dávkách 200–300 mg denně se hypertenze projevila u 7 % jedinců a u dávek přesahujících 300 mg denně u 13 % takto léčených pacientů. Pravidelné kontroly krevního tlaku jsou proto při terapii venlafaxinem doporučovány.

Vzácně (u 0,1–1 % jedinců) se během terapie venlafaxinem může vyskytnout mánie nebo hypománie, epileptické paroxysmy, svědění či vyrážka a poruchy močení (časté nucení, retence či inkontinence moči). Velmi vzácně (u < 0,1 % pacientů) se vyskytuje serotoninový syndrom, který se může rozvinout i při monoterapii venlafaxinem.

Obavy z výskytu nežádoucích účinků mohou být jedním z důvodů užívání nižších než účinných dávek. Pacientům je proto vhodné vysvětlit, že řada nežádoucích účinků, zejména nauzea, zvracení, ospalost, závratě a zvýšené pocení, během terapie postupně odezní. Při srovnání s preparáty z řady SSRI vykazuje venlafaxin téměř shodnou toleranci.

(veri)

Zdroj: Raboch J.: Venlafaxinum. Remedia 2005; 15 (1): 23–31.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     2,8/5, hodnoceno 12x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Escitalopram je v léčbě depresivní poruchy účinný a dobře snášený

Escitalopram patří do skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Vedle úzkostných stavů je indikován také k terapii depresivních poruch. Provedené studie potvrdily jeho vyšší účinnost v porovnání s placebem a shodnou či vyšší účinnost ve srovnání s ostatními preparáty z téže skupiny.

Specifika depresivních stavů u žen

Depresivní stavy mají u žen oproti druhému pohlaví svá specifika. Vedle odlišností v klinickém obraze a terapii jsou to také období, během kterých se depresivní příznaky u žen častěji objevují. Tato období jsou spojena se změnami hladin ovariálních hormonů.

Výskyt deprese je u pacientů v primární péči vysoký

Deprese představuje závažný zdravotní problém s dalekosáhlými socioekonomickými důsledky, kterému se v podmínkách primární péče často nevěnuje dostatečná pozornost. Praktičtí lékaři jsou zaměřeni spíše na somatická onemocnění, a tak mohou mít problém diagnostikovat hlavní duševní choroby.



Všechny novinky