Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Aktuální číslo
Archiv čísel
Informace o časopisu
Redakce
 

MARIHUANA A PLICNÍ ONEMOCNĚNÍ

Autoři: Manish Joshiaa,b, Anita Joshi, Thaddeus Barttera,b

Autoři - působiště: aUniversity of Arkansas for Medical Sciences, bCentral Arkansas Veterans Healthcare System, Little Rock, Arkansas, USA

Článek: Curr Opin Pulm Med/CS 2014;11:44-49.
Počet zobrazení článku: 1558x

Specializace: alergologie a imunologie pneumologie a ftizeologie
odemčeno odemčeno

Marijuana and lung diseases
 
předchozí článek  
zobrazit obsah  zobrazit obsah  
 
 

Souhrn

Účel přehledu:
Cannabis sativa (konopí seté, zjednodušeně marihuana) se užívá na celém světě a její užívání narůstá. Ve většině zemí je marihuana nelegální. Nejběžnějším způsobem užívání je inhalace kouře zapálených usušených částí rostliny, z čehož vyplývá obava ohledně možných plicních nežádoucích účinků. Účelem tohoto přehledového článku je upozornit na studie z poslední doby, v nichž se zkoumá vliv inhalace marihuanového kouře na dýchací systém.

Nové poznatky:
Kouření marihuany je spojené s příznaky chronické bronchitidy a se zánětem velkých dýchacích cest. Příležitostné užívání marihuany v nízké kumulativní dávce není rizikovým faktorem pro rozvoj chronické obstrukční plicní nemoci. Časté kouření samotné marihuany však k obstrukci dýchacích cest vést může. Imunohistopatologické a epidemiologické důkazy naznačují, že kouření marihuany ohrožuje vznikem nádorů plic; v současné době je však složité jednoznačně spojovat kouření marihuany se vznikem nádorů plic.

Souhrn:
Je jednoznačně dokázáno, že časté nebo pravidelné kouření marihuany není neškodné. Varování před pravidelným silným kouřením marihuany je tedy rozumné. Lékařské užívání v nízké kumulativní dávce je pravděpodobně pro plíce neškodné, ale je třeba hranice těchto dávek definovat. Rekreační užívání však není totéž jako užívání lékařské a mělo by být potlačováno.

Klíčová slova:
chronická obstrukční plicní nemoc, kouření marihuany, nádory plic

 

ÚVOD

Lidé řady civilizací užívají marihuanu již déle než 3 000 let [1–3]. Rozsah jejího využívání se pohybuje od utilitárního (k výrobě lan) přes léčebné až k náboženskému. V USA se používala jako lék až do roku 1941, kdy byla vyřazena z lékopisu USA [1–3]. Zákon o kontrolovaných látkách přijatý v roce 1970 klasifikoval marihuanu jako drogu první kategorie podle definice Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami (Drug Enforcement Administration) takto (http://www.justice.gov/dea/druginfo/ds.shtml): „Léčiva, látky nebo chemické sloučeniny první kategorie jsou definované jako látky, které v současné době nemají žádné přijaté lékařské využití a mají vysoký potenciál zneužití. Léčiva první kategorie jsou nejnebezpečnější drogy s potenciálně závažnou psychickou či fyzickou závislostí“. Tato definice platí dodnes.

Marihuana je nejčastěji užívanou nelegální látkou na světě. Celosvětově se prevalence uživatelů marihuany v roce 2011 odhadovala na 180,6 milionu nebo 3,9 % dospělé populace ve věku 15–64 let [4]. Ačkoli nejvyšší prevalence užívání marihuany je hlášena v USA, v Austrálii a na Novém Zélandu, tato droga se vyrábí a užívá prakticky ve všech zemích a oblastech světa [4]. Vyrábí se z rostliny konopí patřící do čeledi Cannabaceae (konopovité) [4,5] a připravuje se ze sušených kvetoucích částí a listů samičích rostlin [4,5]. Spalováním marihuany vznikají stovky látek. Hlavní složkou s psychoaktivním účinkem je delta‑9‑tetrahydrokanabinol (THC); v konopí však bylo identifikováno více než 60 sloučenin (kanabinoidů) [5,6]. Endogenní kanabinoidní (endokanabinoidní nebo CB) systém je nedávno objevený signální systém obsahující kanabinoidní receptory CB1 a CB2 [5].

Nejčastějším způsobem užívání marihuany je inhalace kouře. Kouř se obvykle inhaluje ze spojených srolovaných listů podobných cigaretě („joint“) nebo pomocí vodní dýmky („bong“) [6]. V řadě studií se expozice marihuanovému kouři kvantifikuje jako „jointo‑roky“, přičemž jeden jointo‑rok se rovná jednomu vykouřenému jointu denně za rok. Při kouření marihuany se THC vstřebává do krevního řečiště přes plíce [6,7]. Marihuanový kouř obsahuje směs chemických látek kvalitativně podobných tabákovému kouři s výjimkou nikotinu, který je jedinečný pro tabák [8,9]. Vzhledem k tomu, že marihuanový kouř obsahuje podobné složky jako kouř tabákový, vzbuzuje vzrůstající šíření kouření marihuany obavy z krátkodobých a dlouhodobých respiračních komplikací, jako jsou bronchitida, pneumothorax/pneumomediastinum a chronická plicní onemocnění, například chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), intersticiální plicní nemoci a nádory plic. Tento přehledový článek upozorňuje na studie z poslední doby, v nichž se zkoumá užívání marihuany a její účinky na dýchací systém. Existují přímé dopady jak rekreačního, tak lékařského užívání marihuany.

ÚČINKY KRÁTKODOBÉHO A DLOUHODOBÉHO KOUŘENÍ MARIHUANY NA PLICNÍ FUNKCE: ZPŮSOBUJE CHRONICKOU OBSTRUKČNÍ PLICNÍ NEMOC?

Ačkoli účinky kouření marihuany (jak krátkodobé, tak dlouhodobé) na plicní funkce byly v posledních více než 40 letech hodnoceny v řadě studií, bronchodilatační vlastnosti konopí byly pravděpodobně známy a používaly se k léčbě astmatu již na konci 19. století [2,10]. Skutečností je, že konopí bylo zapsáno v lékopisu USA od poloviny 19. století do roku 1941, tedy téměř 100 let před prvními vědeckými studiemi [2,10]. Je zajímavé, že Tashkin a spol. [11] a Vachon a spol. [12] jako první prokázali bronchodilatační vlastnosti konopí u mladých zdravých jedinců a zveřejnili výsledky svých studií ve stejném lékařském časopise ve stejný rok. Tashkin a spol. [13,14] následně popsali podobný bronchodilatační účinek konopí u pacientů s mírným astmatem a u pacientů s bronchospasmem navozeným metacholinem či zátěží. Systematickou metaanalýzou, kterou provedli Tetrault a spol. [15] a v níž se posuzovaly akutní účinky kouření marihuany, byla odhalena konzistentní souvislost mezi krátkodobým podáváním marihuany a bronchodilatací [jako je zvýšení o 0,15–0,25 l v jednosekundové usilovné vitální kapacitě (forced expiratory volume in 1 s, FEV1), vrcholové výdechové rychlosti a vodivosti dýchacích cest].

V mnoha studiích byly hodnoceny také dlouhodobé účinky marihuany na plicní funkce a porovnávaly se plicní funkce kuřáků marihuany a kuřáků cigaret. Jednu z prvních studií zabývajících se dlouhodobými účinky kouření marihuany na plicní funkce publikovali v roce 1972 Henderson a spol. [16], kteří u kuřáků marihuany prokázali sníženou vitální kapacitu. Tyto počáteční údaje však byly následně vyvráceny. Řada průřezových a longitudinálních studií publikovaných od té doby byla v roce 2007 systematicky analyzována v metaanalýze Tetraulta a spol. [15]. Tito autoři analýzou 14 studií nezjistili žádnou souvislost mezi dlouhodobým kouřením marihuany a obstrukcí dýchacích cest [podle definice snížení FEV1 a poměru FEV1/usilovná vitální kapacita (forced vital capacity, FVC)]. Od doby zveřejnění této metaanalýzy byly publikovány pouze jedna průřezová a tři longitudinální (observační kohortové) studie zabývající se dlouhodobými účinky kouření marihuany na plicní funkce (tab. 1).

Tab. 1. Vliv kouření samotné marihuany na měřené hodnoty plicních funkcí oproti nekuřákům podle nejnovějších epidemiologických studií

Aldington a spol. [17] zveřejnili v roce 2007 srovnávací studii účinků marihuany a tabáku. Autoři provedli u 339 jedinců (75 kuřáků samotné marihuany, 91 kuřáků marihuany a tabáku, 92 kuřáků samotného tabáku a 81 nekuřáků) z Nového Zélandu vyšetření hrudníku pomocí výpočetní tomografie s vysokým rozlišením (high‑resolution computed tomography, HRCT) a test plicních funkcí. Výsledky studie neukázaly žádné významné změny/pokles FEV1 nebo poměru FEV1/FVC u kuřáků marihuany. Nebyly nalezeny ani žádné důkazy emfyzému pomocí HRCT, ačkoli užívání marihuany bylo spojeno se zvýšeným zastoupením plicní tkáně o nízké hustotě jak v apikálních řezech [poměr šancí (odds ratio, OR): 3,3], tak ve třech středních řezech (OR: 2,4), což je známkou hyperinflace.

Podobně nedostatečná souvislost mezi kouřením mari­huany a obstrukcí dýchacích cest byla zjištěna také ve studii u věkové kohorty z novozélandského města Dunedin [19]. Plicní funkce byly hodnoceny u účastníků longitudinální studie Dunedin Multidisciplinary Health and Development Study na Novém Zélandu. Při každém hodnocení účastníků od 9 do 32 let věku se pravidelně provádělo spirometrické vyšetření. Po korekci na expozici tabáku nebylo užívání konopí spojeno s nižšími hodnotami FEV1 nebo poměru FEV1/FVC, ale bylo spojeno s významně vyšší FVC, s vyššími odpory dýchacích cest (airway resistance, Raw) a s nižší specifickou vodivostí dýchacích cest (specific airway conductance, sGaw) (viz tab. 1).

V nedávno publikované kohortové studii s prodlouženou dobou sledování 20 let byly použity údaje od účastníků studie CARDIA (Coronary Artery Risk Development in Young Adults); u příležitostných kuřáků marihuany nebo u jedinců užívajících nízkou kumulativní dávku marihuany nebyla zjištěna obstrukce dýchacích cest [20••]. U kuřáků tabáku byl zjištěn očekávaný pokles FEV1 a FVC s lineárním vztahem dávka–odezva. Zajímavé je, že u kuřáků marihuany byla nalezena statisticky významná nelinearita se zvýšením FEV1 i FVC při nízkých hodnotách expozice (až sedm jointo‑roků celoživotní expozice) následovaným poklesem FEV1 při vyšší expozici. Ačkoli nedostatkem této studie je malé zastoupení (1 %) silných uživatelů marihuany ve zkoumané populaci, výsledky naznačují možnost obstrukce dýchacích cest při silném užívání marihuany a opravňují ke zvýšené opatrnosti, dokud nebudou provedeny další studie.

Většina lidí, kteří kouří marihuanu, kouří i tabák [21]. Kombinovaný účinek kouření marihuany a tabáku na plicní funkce a na CHOPN popsali Tan a spol. [18] v populační kohortové studii u 878 jedinců z Vancouveru v rámci studie BOLD (Burden of Obstructive Lung Diseases). Souběžné užívání marihuany a tabáku bylo spojeno se zvýšeným rizikem (v porovnání s užíváním samotného tabáku) rozvoje CHOPN [OR: 2,90; 95% interval spolehlivosti (confidence interval, CI): 1,53–5,51], pokud celoživotní dávka mari­huany přesahovala 50 marihuanových cigaret, což naznačuje spolupůsobení marihuany a tabáku. Nebyla nalezena žádná spojitost mezi kouřením samotné marihuany a CHOPN, i když podle poznámky autorů neměla studie dostatečnou statistickou sílu k detekci slabé spojitosti.

Na základě výše uvedených studií je zřejmé, že příležitostné užívání marihuany v nízké kumulativní dávce není rizikovým faktorem pro rozvoj CHOPN. Silné užívání samotné marihuany může eventuálně vést k obstrukci dýchacích cest a kombinované užívání marihuany a tabáku se může spolupodílet na rozvoji CHOPN. K potvrzení těchto poznatků je však nutné uskutečnit další longitudinální studie. Je důležité si uvědomit, že většina zmíněných studií má určité nedostatky, k nimž patří problémy při získávání přesných informací o nelegální droze, kvantifikace užívání a malý podíl kuřáků samotné marihuany (a ještě menší počet velmi silných uživatelů). Dalším zkreslujícím faktorem je to, že vstupní kritérium užívání marihuany kolísalo od 50 jointů za celý život k více než 40 jointo‑rokům (> 10 000 jointů za celý život).

RESPIRAČNÍ PŘÍZNAKY U PRAVIDELNÝCH KUŘÁKŮ MARIHUANY

Navzdory protichůdným výsledkům a zjevnému nedostatku souvislosti kouření marihuany s CHOPN se téměř ve všech studiích analyzovaných v nedávné metaanalýze potvrdil u kuřáků marihuany (ať už samostatně, nebo v kombinaci s tabákem) zvýšený výskyt respiračních příznaků v porovnání s nekuřáky [16]. Pravidelní kuřáci marihuany udávají široké spektrum příznaků zahrnujících kašel, pískoty, dušnost, vykašlávání sputa, pocit tíhy na hrudi, faryngitidu, chrapot a zhoršující se příznaky astmatu [16].

Podle amerického průzkumu NHANES III (National Health and Nutrition Examination Survey III) byla u kuřáků jak marihuany, tak tabáku zvýšená pravděpodobnost respiračních příznaků [21]. Aktuální užívání marihuany bylo definováno jako nejméně 100 hlášených užití během celého života a minimálně jeden den užívání za poslední měsíc. Po korekci na užívání tabáku, věk, pohlaví a probíhající astma byly hodnoty OR pro respirační příznaky u 414 kuřáků mari­huany (průměrný věk 31,2 roku) v porovnání s 4 789 nekuřáky (průměrný věk 41,5 roku) tyto: pro chronický kašel 2,00 (95% CI: 1,32–3,01), pro chronické zahlenění 1,89 (95% CI: 1,35–2,66) a pro pískoty 2,98 (95% CI: 2,05–4,34). Nejpozoruhodnějším výsledkem této studie bylo to, že kuřáci marihuany měli míru respiračních příznaků srovnatelnou s touto mírou u kuřáků tabáku, kteří byli o 10 let starší. Shodné výsledky byly zaznamenány i v nedávno provedených observačních kohortových studiích [17–19], což dokazuje, že kouření marihuany je spojeno se zvýšeným výskytem respiračních příznaků.

Respirační příznaky u kuřáků marihuany vznikají pravdě­podobně v důsledku škodlivého působení marihuanového kouře na bronchiální sliznici. Fligiel a spol. [22] prokázali zánět velkých dýchacích cest na vzorcích z endobronchiální biopsie od pravidelných kuřáků marihuany. Popsanými histopatologickými abnormalitami byly hyperplazie pohárkových buněk, ztráta řasinek epitelových buněk a intra­epiteliální a subepiteliální zánět; autoři usuzují, že kouření samotné marihuany způsobuje přinejmenším stejně rozsáhlé histopato­logické změny tracheobronchiální sliznice jako kouření tabáku, včetně metaplastických a jaderných změn, které by mohly představovat prekancerózu. V jiné studii [23] byly za použití videobronchoskopie a slizniční biopsie u zdravých (relativně asymptomatických) pravidelných kuřáků mari­huany prokázány tracheobronchiální zánětlivé změny. Vizuální bronchoskopická kontrola odhalila u kuřáků samotné marihuany, kuřáků samotného tabáku i u kuřáků obojího významně vyšší bronchitický index (založený na erytému centrálních dýchacích cest, otoku a sekreci dýchacích cest) v porovnání s nekuřáky. Tyto významné zánětlivé změny byly potvrzeny bronchiální biopsií. Ve studii se prokázalo, že užívání marihuany (s tabákem nebo bez něj) způsobuje zánět/poškození velkých dýchacích cest; autoři se domnívají, že rutinní fyzikální vyšetření a spirometrické vyšetření nemusejí být dostatečně citlivými metodami k určení poškození plic způsobeného užíváním konopím u kuřáků bez příznaků.

Zda jsou uvedené histopatologické změny reverzibilní po zanechání kouření marihuany, je třeba ještě prokázat. V nedávno publikované studii Tashkina a spol. [24••] byl prokázán přínos zanechání kouření marihuany vzhledem k preexistujícím příznakům chronické bronchitidy. Celkem 299 ze 446 pacientů, kteří se zúčastnili longitudinální kohortové studie, bylo sledováno průměrně 9,8 roku a byl prokázán významný ústup/zmírnění příznaků po zanechání kouření marihuany. Autoři poukázali na to, že sdělení těchto poznatků pravidelným kuřákům marihuany je může motivovat k zanechání kouření pro úlevu od příznaků.

MARIHUANA A NÁDORY PLIC

Vzhledem k jednoznačnému příčinnému vztahu mezi kouřením tabáku a nádory plic je oprávněná obava, že kouření marihuany může být rovněž rizikovým faktorem pro vznik nádorů plic a jiných orgánů. V řadě dřívějších studií se prokázalo, že marihuanový kouř obsahuje mnoho kvalitativně podobných chemických sloučenin (karcinogenů a kokarcinogenů) jako tabákový kouř [8,25]. Moir a spol. [9] extenzivně zkoumali chemické složení hlavního i vedlejšího kouře z marihuanových a tabákových cigaret a zjistili mezi nimi kvalitativní podobnosti s některými kvantitativními rozdíly. Histopatologické a imunohistochemické důkazy u uživatelů marihuany, zahrnující bronchiální dlaždicovou metaplazii a zvýšenou expresi molekulárních markerů pretumorózní progrese, navíc naznačují, že kouření marihuany je rizikovým faktorem pro vznik nádorů plic [22,26,27].

Maertens a spol. [28•] využili zmíněné důkazy a postoupili ještě o krok dále – uplatnili toxikogenomický přístup a použili epitelové buňky myších plic k porovnání toxikologických molekulárních drah ovlivněných kondenzátem marihuanového kouře a kondenzátem tabákového kouře. Oba druhy expozice byly spojeny s expresí genů podílejících se na metabolismu xenobiotik, oxidačního stresu, zánětu a odpovědi na poškození DNA. Je zajímavé, že na většinu běžných drah měl kondenzát marihuanového kouře silnější účinek než kondenzát tabákového kouře v analýze závislosti na velikosti dávky. Zjištěné údaje jasně ukazují, že dráhy ovlivněné kondenzátem marihuanového kouře jsou podobné dráhám ovlivněným kondenzátem tabákového kouře. Výsledky studie podpořily tvrzení, že kouření marihuany je rizikovým faktorem pro vznik nádorů plic.

Současné epidemiologické důkazy spojující kouření marihuany s nádory plic nejsou dostačující [17,29,30]. Kromě toho bývají výsledky epidemiologických studií o marihuaně zkresleny souběžným užíváním tabáku a limitovány malou velikostí zkoumaných populací, nízkým věkem účastníků a především podhodnocováním hlášení [31]. Souhrnnou analýzou studií případů a kontrol provedených v Tunisku, Maroku a Alžírsku se zjistilo, že OR pro nádory plic je pro kouření konopí 2,4 (95% CI: 1,6–3,8) po korekci na počet tabákových balíčko‑roků za celý život [32], což zvýšilo obavy z onkogenicity.

Nejnovější zveřejněná švédská populační kohortová studie má váhu z toho důvodu, že je jednak nejrozsáhlejší studií zkoumající danou spojitost (49 321 pacientů ve věku 18–20 let) a jednak má prodlouženou dobu sledování [33••]. Bylo v ní zjištěno, že silné kouření konopí (definované jako celoživotní užívání více než 50krát za dobu trvání studie) bylo spojeno s více než dvojnásobným rizikem vzniku nádoru plic během 40letého sledování [33••]. Závěry studie jsou podpořeny výsledky předchozích malých epidemiologických studií, v nichž se zjistila pozitivní spojitost mezi kouřením marihuany a vznikem nádorů plic. Ačkoli bylo obtížné stanovit epidemiologicky jasný vztah mezi kouřením mari­huany a vznikem nádorů, existují důkazy o tom, že je určitě namístě opatrnost ohledně pravidelného silného (a možná i mírného) užívání marihuany.

EMFYZEMATÓZNÍ BULY, BAROTRAUMA (PNEUMOTHORAX) A INTERSTICIÁLNÍ PLICNÍ ONEMOCNĚNÍ U KUŘÁKŮ MARIHUANY?

Beshay a spol. [34] pozorovali na své chirurgické ambulanci ve Švýcarsku neobvyklý nárůst počtu mladých pacientů, kteří byli vyšetřeni pro pneumothorax a v anamnéze měli kouření marihuany. Analyzovali a ohlásili svá pozorování jako první a největší sérii případů spontánního pneumothoraxu u silných kuřáků marihuany [34]. Byli také první, kteří zavedli termín „jointo‑rok“ ke kvantifikaci kouření marihuany. Radiografické nálezy z CT vyšetření hrudníku ukázaly velké apikální buly, až 12 cm, které nebyly přítomny u kontrol (pacienti s pneumothoraxem a negativní anamnézou kouření marihuany) během stejného časového období (2002–2004). V nedávné zprávě bylo hlášeno 36 případů apikálního bulózního plicního onemocnění připisovaného silnému kouření konopí u mladých dospělých [10]. Je zřejmé, že kuřáci marihuany provádějí hlubší nádechy a zadržují dech až čtyřikrát déle než kuřáci cigaret, někdy doprovázené Valsalvovými manévry, čímž mohou predisponovat k barotraumatu [35]. Předpokládalo se, že tato technika kouření (spíše než konopí samotné) je zodpovědné za případy spontánního pneumothoraxu a bulózní plicní nemoci hlášené u mladých kuřáků marihuany [10,34,35]. Nicméně vzhledem k rozšířenému užívání marihuany, ale pouze několika případům apikálních bul a pneumothoraxu uvedených v literatuře, je zřejmé, že se jedná o vzácné komplikace (pokud vůbec) kouření marihuany.

Kouření marihuany prokazatelně způsobuje intersticiální změny v plicích primátů [36], ale nenašli jsme žádné studie prokazující tento vliv u lidí. Fligiel a spol. [36] nalezli intersticiální fibrózu při pitvě u 24 opic rhesus, které inhalovaly marihuanu. Je zajímavé, že intersticiální změny hlášené u kuřáků marihuany byly připisovány znečištění drogy mastkem, což je známá příčina pneumokoniózy a intersticiálních změn [37•].

LÉKAŘSKÉ VYUŽITÍ A MIMOPLICNÍ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY MARIHUANY

Podrobná diskuse o mimoplicních nežádoucích účincích a o lékařském využití marihuany přesahuje rámec tohoto přehledového článku. Nicméně stručně se dotkneme některých z nich, neboť jsou v problematice užívání marihuany podstatné. Marihuana a další kanabinoidy (včetně syntetických kanabinoidů) mají mírný účinek v tlumení příznaků u pacientů s nádorovým onemocněním [38•]. Jednou z prvních uznávaných indikací pro použití kanabinoidů byla chemoterapií vyvolaná nauzea a zvracení [39]. V dostupných odborných publikacích se uvádí také účinnost při zmírňování bolesti spojené s nádorovým onemocněním, zejména neuropatické bolesti [38•,40•]. Marihuana povzbuzuje chuť k jídlu u pacientů s kachexií spojenou s AIDS, ale má minimální účinek u pacientů s nádorovým onemocněním trpících anorexií [38•]. Zajímavé je, že zkoumáním experimentálních tkáňových kultur byla v řadě studií zjištěna antitumorigenní aktivita [41–44,45•]. Navzdory těmto až 30 let starým preklinickým údajům pro protinádorovou aktivitu zprostředkovanou kanabinoidy jsme našli pouze jednu malou anglicky psanou publikovanou studii (pilotní studie I. fáze) [46]. Primárním sledovaným parametrem této studie byla bezpečnost intrakraniálního podávání THC u devíti pacientů s refrakterním glioblastomem. Podávání kanabinoidů se zdálo být dobře snášené, ale všech devět pacientů zemřelo (podle očekávání na základní onemocnění) a medián přežití byl 24 týdnů od zahájení podávání kanabinoidů.

Při prohledávání literatury jsme nenalezli žádné důkazy o tom, že by rekreační užívání konopí zlepšovalo celkový zdravotní stav. Hlavní nežádoucí účinky u uživatelů marihuany zahrnují tachykardii, úzkost a paniku, zvláště u příležitostných a nových uživatelů [47,48]. Marihuanu je možné považovat za návykovou, zejména pokud se začíná užívat v době dospívání [48]. Kouření marihuany může vést ke zhoršení kognitivních funkcí, koordinace a soudnosti a může vést k automobilovým nehodám [49,50•]. Systematický přehled velmi kvalitních studií Asbridge a spol. [51••] vede k závěru, že akutní užití konopí téměř zdvojnásobuje riziko srážky mající za následek závažné poranění nebo úmrtí. Objevují se údaje naznačující dlouhodobé škodlivé účinky konopí na neuropsychologické funkce [52•]. Z nedávno publikované studie Dunedin Study, ve které byli jedinci sledováni od narození do věku 38 let, vyplývá, že trvalé užívání konopí je spojeno se zhoršením neuropsychologických funkcí víceméně v několika oblastech fungování [53••].

ZÁVĚR

Užívání marihuany je komplexní problém. Marihuana se užívá po celém světě již tisíce let. Naše vědomosti o jejím biochemickém spektru vedly k určitému „ospravedlnění“ pro dlouhotrvající multikulturní oceňování této drogy. Víme, že určité složky pomáhají (nebo mohou pomáhat) v léčbě nauzey, anorexie, chronické bolesti, deprese a snad i nádorového onemocnění. Právní hanobení marihuany postavilo ty, kteří chtějí marihuanu předepisovat nebo ji používat, do konfliktu se zákonem a způsobilo, že je obtížné zkoumat její možné přínosy. Jakákoli toxicita marihuany je podstatně menší v porovnání s největším legálním zabijákem současného světa – tabákem.

Marihuana je halucinogenní droga. Její užívání vede k psychomotorickým poruchám. Chronické užívání může vést k neurokognitivním deficitům. Část chronických uživatelů ji nadále užívá i přes její nepříznivý vliv na sociální funkce a produktivitu, což je racionální definice závislosti. Zvláště citlivá je mládež. Tyto aspekty užívání jsou podobné některým aspektům konzumace alkoholu a – podobně jako u alkoholu – je více než rozumné chránit mládež před marihuanou a pokusit se omezit její užívání v jakékoli souvislosti, ve které může její užívání vést k poškození ostatních.

Inhalační způsob užívání drog je velmi účinný, neboť obchází filtraci a nese produkty, které mohou být absorbovány přes kapilární membránu, přímo do mozku. Pokud je k mikronizaci použito spalování těchto produktů, generuje se velmi mnoho částic, které nemají žádný známý užitek a mohou škodit. Třídění stovek produktů spalování a jejich dopad (negativní nebo pozitivní) na dýchací systém je překážkou při zkoumání marihuanových a tabákových výrobků. Pokud přeskočíme „drobné písmo“, je zřejmé, že inhalace kouře má potenciál dráždit a poškozovat plíce a průdušky. Ačkoli různé kultury používaly inhalaci různých produktů spalování po tisíce let, dnes můžeme být považováni za společnost excesů; příležitostné kouření nemusí vést k žádnému nebo jen k minimálnímu poškození, zatímco trvalé chronické užívání k poškození vést může.

Současné údaje naznačují, že inhalace spalované marihuany skutečně dráždí dýchací ústrojí. Může způsobit obtíže jako kašel, zahlenění a pískoty. Na druhou stranu bylo zjištěno, že marihuana má bronchodilatační účinky; v současné době nejsou k dispozici žádné údaje, které by spojovaly užívání samotné marihuany s CHOPN. Jsou ale dostupné údaje, které svědčí o poškození při užívání marihuany společně s tabákem. Jsou také důkazy o tom, že silné užívání marihuany může vyvolat vznik nádorového onemocnění (a několik experimentálních důkazů toho, že některé složky marihuany působí proti některým druhům nádorů).

Výše jsou uvedeny dva způsoby „řešení“ této problematiky. První spočívá v nabízení marihuany v nehořlavých formách, které jsou vnímány jako medicínsky užitečné. A druhým, již probíhajícím řešením je identifikace a izolace složek rostliny se specifickými příznivými účinky, umožnění jejich dostupnosti ve známém množství a jejich podávání cestou, která nezpůsobuje poškození.

Souhrnně řečeno, existují jednoznačné důkazy o tom, že příležitostné nebo pravidelné kouření marihuany není neškodné a způsobuje dýchací obtíže. Varování před pravidelným silným (a pravděpodobně i mírným) kouřením marihuany je tedy rozumné z důvodu poškození samotného uživatele i ostatních lidí projevujícího se kognitivními a psychomotorickými poruchami. Lékařské užívání v nízké kumulativní dávce pravděpodobně není škodlivé pro plíce. Rekreační užívání však není totéž co lékařské užívání a mělo by se na základě současných důkazů potlačovat, zejména u mladých jedinců.

Prohlášení

Žádné.

Střet zájmů

Autoři neuvedli žádný střet zájmů.

Adresa pro korespondenci:

Manish Joshi, MD, FCCP,

Associate Professor of Medicine,

Pulmonary Clinic, University of Arkansas for Medical Sciences,

4301 W. Markham Street, Mail Slot #555,

Little Rock, AR 72205, USA

E‑mail: mjoshi@uams.edu

Literatura

Zvláště významné práce zveřejněné během roku přípravy tohoto přehledového článku jsou označeny takto:
• = významné,
•• = mimořádně významné.
1. American Cancer Society. Marijuana. http://www.cancer.org/treatment/treatmentsandsideeffects/complementaryandalternativemedicine/herbsvitaminsandminerals/marijuana [přístup 18. září 2013].
2. Aggarwal SK, Carter GT, Sullivan MD, et al. Medicinal use of cannabis in the United States: historical perspectives, current trends, and future directions. J Opioid Manag 2009; 5:153–168.
3. Zuardi AW. History of cannabis as a medicine: a review. Rev Bras Psiquiatr 2006; 28:153–157.
4. United Nations Office on Drugs and Crime. World Drug Report 2013. United Nations publication, Sales No. E.13.XI.6. www.unodc.org/unodc/secured/wdr/wdr2013/World_Drug_Report_2013.pdf [přístup 17. září 2013].
5. Van Sickle MD, Duncan M, Kingsley PJ, et al. Identification and functional characterization of brainstem cannabinoid CB2 receptors. Science 2005; 310:329–332.
6. National Institute on Drug Abuse, US National Institutes of Health. Research Reports. Marijuana. http://www.drugabuse.gov/publications/research‑reports/marijuana [přístup 30. září 2013].
7. Grotenhermen F. Pharmacokinetics and pharmacodynamics of cannabinoids. Clin Pharmacokinet 2003; 42:327–360.
8. Lee ML, Novotny M, Bartle KD. Gas chromatography/mass spectrometric and nuclear magnetic resonance spectrometric studies of carcinogenic polynuclear aromatic hydrocarbons in tobacco and marijuana smoke condensates. Anal Chem 1976; 48:405–416.
9. Moir D, Rickert WS, Levasseur G, et al. A comparison of mainstream and sidestream marijuana and tobacco cigarette smoke produced under two machine smoking conditions. Chem Res Toxicol 2008; 21:494–502.
10. Lee MH, Hancox RJ. Effects of smoking cannabis on lung function. Expert Rev Respir Med 2011; 5:537–546.
11. Tashkin DP, Shapiro BJ, Frank IM. Acute pulmonary physiologic effects of smoked marijuana and oral ∆9‑tetrahydrocannabinol in healthy young men. N Engl J Med 1973; 289:336–341.
12. Vachon L, Fitzgerald. Solliday NH, et al. Single‑dose effect of marijuana smoke: bronchial dynamics and respiratory center sensitivity in normal subjects. N Engl J Med 1973; 288:985–989.
13. Tashkin DP, Shapiro BJ, Frank IM. Acute effects of smoked marijuana and oral ∆D9‑tetrahydrocannabinol on specific airway conductance in asthmatic subjects. Am Rev Respir Dis 1974; 109:420–428.
14. Tashkin DP, Shapiro BJ, Frank IM. Acute effects of marijuana on airway dynamics in spontaneous and experimentally induced bronchial asthma. In: Braude M, Szara S, editors. Pharmacology of marijuana. New York: Raven Press; 1976. pp. 785–801.
15. Tetrault JM, Crothers K, Moore BA, et al. Effects of marijuana smoking on pulmonary function and respiratory complications: a systematic review. Arch Intern Med 2007; 167:221–228.
16. Henderson RL, Tennant FS, Guerry R. Respiratory manifestations of hashish smoking. Arch Otolaryngol 1972; 95:248–251.
17. Aldington S, Williams M, Nowitz M, et al. Effects of cannabis on pulmonary structure, function and symptoms. Thorax 2007; 62:1058–1063.
18. Tan WC, Lo C, Jong A, Xing L, et al. Vancouver Burden of Obstructive Lung Disease (BOLD) Research Group. Marijuana and chronic obstructive lung disease‑a population‑based study. CMAJ 2009; 180:814–820.
19. Hancox RJ, Poulton R, Ely M, et al. Effects of cannabis on lung function: a population‑based cohort study. Eur Respir J 2010; 35:42–47.
20. Pletcher MJ, Vittinghoff E, Kalhan R, et al. Association between marijuana exposure and pulmonary function over 20 years. JAMA 2012; 307:173–181.
•• Nejnovější zveřejněná longitudinální kohortová studie – naznačuje možnost obstrukce dýchacích cest u silných kuřáků marihuany, ale nepřítomnost změn u příležitostných kuřáků. Toto zjištění může mít významné důsledky pro užívání marihuany, a to jak rekreační, tak pro lékařské účely.
21. Moore BA, Augustson EM, Moser RP, Budney AJ. Respiratory effects of marijuana and tobacco use in a US sample. J Gen Intern Med 2004; 20:33–37.
22. Fligiel SEG, Roth MD, Kleerup EC, et al. Tracheobronchial histopathology in habitual smokers of cocaine, marijuana, and/or tobacco. Chest 1997; 112:319–326.
23. Roth MD, Arora A, Barsky SH, et al. Airway inflammation in young marijuana and tobacco smokers. Am J Respir Crit Care Med 1998; 157:928–937.
24. Tashkin DP, Simmons M, Tseng C‑H. Impact of changes in regular use of marijuana and/or tobacco on chronic bronchitis. COPD 2012; 9:367–374.
•• Jedinečná studie, která ukazuje přínos zanechání kouření marihuany s ohle­dem na zvládání chronické bronchitidy. Zdůrazňuje význam zanechání kouření marihuany pro úlevu od příznaků.
25. Hoffmann D, Brunneman DK, Gori GB, Wynder EL. On the carcinogenicity of marijuana smoke. Recent Adv Phytochem 1975; 9:63–81.
26. Barsky SH, Roth MD, Kleerup EC, et al. Histopathologic and molecular alterations in bronchial epithelium in habitual smokers of marijuana, cocaine and/or tobacco. J Natl Cancer Inst 1998; 90:1198–1205.
27. Tashkin DP, Baldwin GC, Sarafian T, et al. Respiratory and immunologic consequences of marijuana smoking. J Clin Pharmacol 2002; 42:71S–81S.
28. Maertens RM, White PA, Williams A, Yauk CL. A global toxicogenomic analysis investigating the mechanistic differences between tobacco and marijuana smoke condensates in vitro. Toxicology 2013; 308:60–73.
• Studie porovnávala kondenzáty tabákového a marihuanového kouře za použití toxikogenomického přístupu a prokázala, že dráhy ovlivněné kondenzátem marihuanového kouře se podobají dráhám ovlivněným kondenzátem tabákového kouře. Toto tvrzení podpořilo tezi, že kouření marihuany je rizikovým faktorem pro vznik nádorového onemocnění.
29. Hashibe M, Morgenstern H, Cui Y, et al. Marijuana use and the risk of lung and upper aerodigestive tract cancers: results of a population‑based case‑control study. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2006; 15:1829–1834.
30. Hashibe M, Straif K, Tashkin DP. Epidemiologic review of marijuana use and cancer risk. Alcohol 2005; 35:265–275.
31. Mehra R, Moore BA, Crothers K, et al. The association between marijuana smoking and lung cancer. Arch Intern Med 2006; 166:1359–1367.
32. Berthiller J, Straif K, Boniol M, et al. Cannabis smoking and risk of lung cancer in men: a pooled analysis of three studies in Maghreb. J Thorac Oncol 2008; 3:1398–1403.
33. Callaghan RC, Allebeck P, Sdorchuk A. Marijuana use and risk of lung cancer: a 40‑year cohort study. Cancer Causes Control 2013; 24:1811–1820.
•• Rozsáhlá studie s nejdelší dobou sledování naznačující dvojnásobné riziko vzniku nádorů plic u silných kuřáků marihuany. Toto pozorování varuje před silným užíváním marihuany.
34. Beshay M, Kaiser H, Niedhart D, et al. Emphysema and secondary pneumothorax in young adults smoking marijuana. Eur J Cardiothorac Surg 2007; 32:834–838.
35. Wu TC, Tashkin DP, Djahed B, et al. Pulmonary hazards of smoking marijuana as compared with tobacco. N Engl J Med 1988; 318:347–351.
36. Fligiel SE, Beals TF, Tashkin DP, et al. Marijuana exposure and pulmonary alterations in primates. Pharmacol Biochem Behav 1991; 40:637–642.
37. Scheel AH, Krause D, Haars H, et al. Talcum induced pneumoconiosis following inhalation of adulterated marijuana, a case report. Diagn Pathol 2012; 7:26.
• Studie zdůrazňující možný škodlivý vliv znečištěných marihuanových jointů.
38. Bowles DW, O’Bryant CL, Camidge DR, Jimeno A. The intersection between cannabis and cancer in the United States. Crit Rev Oncol Hematol 2012; 83:1–10.
• Dobrý přehled zaměřený na možnou úlohu konopí při vzniku nádorových onemocnění a také na jeho úlohu u pacientů s nádorovým onemocněním.
39. Vinciguerra V, Moore T, Brennan E. Inhalation marijuana as an antiemetic for cancer chemotherapy. N Y State J Med 1988; 88:525–527.
40. Borgelt LM, Franson KL, Nussbaum AM, Wang GS. The pharmacologic and clinical effects of medical cannabis. Pharmacotherapy 2013; 33:195–209.
• Dobrý přehled popisující farmakologické vlastnosti konopí.
41. Munson AE, Harris LS, Friedman MA, et al. Antineoplastic activity of cannabinoids. J Natl Cancer Inst 1975; 55:597–602.
42. Blázquez C, González‑Feria L, Lvarez L, et al. Cannabinoids inhibit the vascular endothelial growth factor pathway in gliomas. Cancer Res 2004; 64:5617–5623.
43. Yamada T, Ueda T, Shibata Y, et al. TRPV2 activation induces apoptotic cell death in human T24 bladder cancer cells: a potential therapeutic target for bladder cancer. Urology 2010; 76:509 e1–e7.
44. Vara D, Salazar M, Olea‑Herrero N, et al. Antitumoral action of cannabinoids on hepatocellular carcinoma: role of AMPK‑dependent activation of autophagy. Cell Death Differ 2011; 18:1099–1111.
45. Massi P, Solinas M, Cinquina V, Parolaro D. Cannabidiol as potential anticancer drug. Br J Clin Pharmacol 2013; 75:303–312.
• Studie experimentálních tkáňových kultur ukazující protinádorový účinek kanabinoidů.
46. Guzman M, Duarte MJ, Blazquez C. A pilot clinical study of Delta9‑tetrahydrocannabinol in patients with recurrent glioblastoma multiforme. Br J Cancer 2006; 95:197–203.
47. Crean RD, Crane NA, Mason BJ. An evidence based review of acute and long‑term effects of cannabis use on executive cognitive functions. J Addict Med 2011; 5:1–8.
48. Hall W, Degenhardt L. Adverse health effects of nonmedical cannabis use. Lancet 2009; 374:1383–1391.
49. Blows S, Ivers RQ, Connor J, et al. Marijuana use and car crash injury. Addiction 2005; 100:605–611.
50. Hartman RL, Huestis MA. Cannabis effects on driving skills. Clin Chem 2013; 59:478–492.
• Dobrý přehled, který upozorňuje na zhoršení řidičských schopností u kuřáků marihuany.
51. Asbridge M, Hayden JA, Cartwright JL. Acute cannabis consumption and motor vehicle collision risk: systematic review of observational studies and meta‑analysis. Br Med J 2012; 344:e536.
•• První systematický přehled velmi kvalitních studií, z něhož vyplývá, že akutní spotřeba konopí téměř zdvojnásobuje riziko dopravních nehod s následkem závažných poranění nebo úmrtí.
52. Gonzalez R, Swansonb JM. Long‑term effects of adolescent‑onset and persistent use of cannabis. Proc Natl Acad Sci USA 2012; 109:15970–15971.
• Editorial shrnující nové důkazy o poškození neurokognitivních funkcí u trvalých kuřáků marihuany.
53. Meier MH, Caspi A, Ambler A, et al. Persistent cannabis users show neuropsychological decline from childhood to midlife. Proc Natl Acad Sci USA 2012; 109:E2657–E2664.
•• Nedávno publikovaná studie, v níž byli jedinci sledováni od narození do věku 38 let. Výsledky studie zdůrazňují, že trvalé užívání marihuany je spojeno se zhoršením neuropsychologických funkcí.

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     2,6/5, hodnoceno 124x
 
 

Kreditovaný kurz

 

Chronická obstrukční plicní nemoc

Autor kurzu: MUDr. Lucie Heribanová
Kurz je ohodnocen 4 kredity ČLK

 
 
 
 
 
 
 

nejčtenější články