#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Tradiční medicína a současnost: terapie dny


Traditional medicine and the present: the therapy of gout

The authors describe the history of treatment of gout by using colchicine (colchicum; the active substance of Colchicum autumnale). The references to this plant and its effects (incl. several recipes for the preparation of remedies) in the gout treatment date back already from the antiquity, but the indisputable evidence of its use in the therapy of the disease in question comes only from the 6th century AD, by Alexander of Tralles. At present, colchicine became an officially preferred drug.

Some other examples of medicines of plant origin (e.g. verbena), which were used already by ancient civilizations and are often chosen for therapy even today. The potential of medicinal drugs hasn’t been completely exhausted yet.

Keywords:
traditional medicine, antiquity, colchicine, artemisinin, Alexander of Tralles


Autoři: Tomáš Alušík 1;  Štefan Alušík 2
Působiště autorů: Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK v Praze 1;  Katedra vnitřního lékařství IPVZ, Praha 2
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2017; 156: 454-457
Kategorie: Dějiny lékařství

Souhrn

Autoři popisují historii léčby dny kolchicinem (což je účinná látka ocúnu jesenního – Colchicum autumnale). Již v antice se objevují popisy této rostliny a jejích účinků při léčbě dny, ale nesporný doklad o jejím užití v terapii této choroby, včetně několika receptů k přípravě léčiv, pochází až ze 6. století n. l. od Alexandra z Tralleis. V současnosti se kolchicin stal oficiálně preferovaným lékem.

Dále jsou v článku uvedeny některé další příklady léčiv rostlinného původu (např. verbena), které byly užívány již v dávných civilizacích a jsou častou terapeutickou volbou v léčbě ještě dnes. Potenciál léčivých bylin dosud nebyl zcela vyčerpán.

Klíčová slova:
tradiční medicína, antika, kolchicin, artemisinin, Alexandros z Tralleis

ANALÝZA ORGANICKÝCH REZIDUÍ Z DOBY BRONZOVÉ

Použití rostlin pro léčebné účely sahá hluboko do pravěku. Nejstarší písemné záznamy pocházejí již z doby bronzové (ze 3.–2. tisíciletí př. n. l.), a to ze starého Egypta (1, 2), Mezopotámie (1), ale i Evropy. Skvělý příklad užití léčivých rostlin k přípravě léčivých prostředků pochází již od nejstarší evropské civilizace, tzv. minojské kultury na Krétě, která vzkvétala v době bronzové. Analýza organických reziduí na 12 keramických střepech z přelomu rané a střední doby bronzové (asi 2200–1900 př. n. l.) z lokality Chrysokamino (obr. 1) ve východní Krétě (3) metodou plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie prokázala přítomnost látek typických pro 9 hlavních léčivých rostlin: šafrán, verbenu (Verbena officinalis – sporýš lékařský), kmín, anýz, koriandr, fenykl, peganum stepní (Peganum harmala), lékořici a routu (3–6).

Na většině analyzovaných nádob (resp. jejich střepů) je doložena kombinace více rostlin. Z některých (např. anýz, koriandr, fenykl) byla užívána semena či celé sušené kusy, v několika případech je však v reziduích přítomen i vosk z listů, což znamená, že byly užívány čerstvé. Látky typické pro pryskyřici borovice nasvědčují rozpuštění léčivých rostlin ve víně ochuceném pryskyřicí (ta se k ochucování používá v Řecku dodnes, např. při produkci známé retsiny). Výsledný léčivý roztok byl poté zalit vrstvičkou olivového oleje, aby tak bylo zabráněno oxidaci. Na jednom střepu byl doložen také olej a nespecifikované tuky živočišného i rostlinného (zelenina) původu. Na dalším bylo kromě jiného zjištěno mléko nebo máslo. Je velice pravděpodobné, že poslední dva případy svědčí o produkci léčiva k externí aplikaci ve formě masti či krému.

Lokalita Chrysokamino (východní Kréta).
Obr. 1. Lokalita Chrysokamino (východní Kréta).
Foto: Tomáš Alušík

OCÚN JESENNÍ – TRVALKA DÁVNÉ I DNEŠNÍ FYTOFARMAKOLOGIE

Mezi nejdéle používané rostliny k léčbě dny patří ocún jesenní (Colchicum autumnale), jehož účinnou látkou je kolchicin (obr. 2). Jméno této rostliny je odvozeno od Kolchidy, království na východním pobřeží Černého moře (zhruba území dnešní Gruzie) známého z řeckých bájí o výpravě Argonautů (jakéhosi „dream teamu“ řeckých hrdinů) za zlatým rounem. V jednotlivých historických obdobích se pro název této rostliny používaly i jiné názvy: efemeron, hermodaktyl, surugen (zejména v arabských zemích) a herbstzeitlose (zejména ve střední Evropě) (7). Níkandros z Kolofónu (2. století př. n. l.) ve svém díle Alexifarmaka píše, že „ephemeron je destrukční oheň kolchidské Médey“ (bájné čarodějnice a silné řecké hrdinky, oblíbené i dnes v literatuře a dramatickém umění) (7–9).

V roce 2016 schválila Evropská liga proti revmatismu (EULAR) doporučený postup pro léčbu dny. Preferovaným lékem pro léčbu akutního dnavého záchvatu se stal kolchicin před nesteroidními antirevmatiky a glukokortikoidy (10). Ve Francii byl kolchicin preferovaným lékem permanentně, na rozdíl od ostatních zemí, kde byl většinou nahrazen nesteroidními antirevmatiky. Na tom by nebylo nic divného, jenže u kolchicinu máme první písemný doklad o jeho použití již velmi dávno.

Pedanius Dioskoridés (asi 40–90 n. l.) byl autorem pětidílné encyklopedie o bylinném lékařství „Peri hýlés iatrikés/De materia medica“, která se používala jako lékopis více než 1500 let (11, 12). Je proto nejslavnějším farmakologem antiky. Poznal a popsal toxický účinek ocúnu, a proto k léčebným účelům nedoporučoval používat jeho kořen (IV, 84) (obr. 3.). V léčbě dny navrhoval užití jiné rostliny – asfodelu (pravděpodobně Asphodelus ramosus, případně Asphodelus foemina apod.), která, jak se ukázalo později, také obsahuje kolchicin. Dioskoridés dále uvádí (II, 199), že již Krateuas (120–63 př. n. l.), dvorní lékař pontského krále Mithridata VI. (132–63 př. n. l.) (13, 14), doporučoval k potlačení bolestí u dny jednu drachmu (3,4 g) šťávy z kořene této rostliny. Vzhledem k těmto nejasnostem se ale nesporný písemný doklad o použití kolchicinu v léčbě dny posouvá až do 6. století n. l.

Podrobný popis několika receptů s kolchicinem pro léčbu dny pochází ze 6. století n. l. od Alexandra z Tralleis (asi 525–605), jednoho z nejlepších lékařů raného středověku (15–19). Poslední kniha jeho nejdůležitějšího díla „Iatrú biblia dyokaideka/Medici libri duodecim“ („Dvanáct knih o medicíně“; v angličtině je nejčastěji uváděn název „Therapeutics“; digitalizované středověké a novověké edice jsou zpřístupněny na internetu, např. v rámci projektu Münchener Digitalisierungs Zentrum: Digitale Bibliothek). Poslední kniha je věnována dně a najdeme v ní podrobný popis přípravy receptů z ocúnu jesenního.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale).
Obr. 2. Ocún jesenní (Colchicum autumnale).
Kresba: Pavla Alušíková Dostalíková (podle: Hegi G. Illustrierte Flora von Mittel-Europa. Wien, 1908)

Ocún v raně novověké edici Dioskoridova díla.
Obr. 3. Ocún v raně novověké edici Dioskoridova díla.
Kresba: Pavla Alušíková Dostalíková (podle: Ruel J., Ryff W. H. Pedanii Dioscoridis Anazarbei De Medicinali Materia. Libri Sex. 1549)

JSME V TERAPII DNY TAM, KDE RANĚ STŘEDOVĚCÍ LÉKAŘI?

EULAR zdůvodnil svoji preferenci menší toxicitou kolchicinu v porovnání s ostatními léky, což je zvlášť pikantní, protože kolchicin se v antice používal i jako jed, respektive později jako projímadlo (20, 21). Mimochodem – již raně novověký lékař a alchymista Theophrastus von Hohenheim, známější jako Paracelsus (1493–1541), uváděl, že jed a lék se liší jenom dávkou (22–24). Preference kolchicinu vyvolala řadu otázek, zejména proč farmaceutický průmysl dosud nedokázal vyprodukovat nic lepšího a zda jsme i po tolika letech v terapii dny tam, kde byl Alexandros z Tralleis a jeho předchůdci. Odpověď má ovšem minimálně dva aspekty.

  1. Je třeba připomenout, že u léku se nejedná jen o jeho účinnost, ale také bezpečnost. Farmaceutický průmysl obecně vyprodukoval a produkuje množství nových látek, jež jsou mnohem účinnější než doposud používané, ale nejsou méně toxické. Proto nebyly a nejsou zaváděny do praxe, což platí i v případě léčby dny. Uvádí se, že ze všech testovaných látek uspěje jenom kolem 12 % přípravků, které budou používány v praxi (25). I z těch jsou některé z nich staženy z trhu zanedlouho po zavedení do léčby pro závažné nežádoucí účinky. Přitom klinické zkoušení léků je dnes zaměřeno hlavně na účinnost.
  2. Naskýtá se otázka, zda výsledky získané v klinických studiích provedené na několika stovkách pacientů mají být nadřazeny klinické zkušenosti nabyté v terapii milionů pacientů – uživatelů daného léčiva. Zatímco účinek kolchicinu je při nitrožilním podávání (u nás naštěstí nedostupný) okamžitý a při podávání v tabletách působí za pár minut, u jiných přípravků rostlinného původu se účinnost prokazuje obtížněji. Moderní léčivo má přesně definovanou chemickou strukturu, kdežto přípravky z rostlin obvykle obsahují směs různých látek. Například populární extrakt z Gingko biloba obsahuje kolem 40 různých látek (26). Důležitá je i standardizace koncentrací těchto látek, což u Gingko biloba představuje standardizovaný roztok označovaný jako ECB 761.

NIC NOVÉHO POD SLUNCEM

Avšak kolchicin není jediným lékem přetrvávajícím ze starověku v současné terapeutické praxi. I v dnešní medicíně se uplatňují léky mající rostlinný původ, které v léčbě používali už lékaři (či léčitelé) dávných civilizací. U některých rostlin již byla izolovaná účinná látka, ze které byl připraven moderní lék. Například v roce 2015 byla udělena Nobelova cena za fyziologii/medicínu čínské vědkyni Tchu Jou-jou, která je profesorkou na Čínské akademii čínských medicínských věd (China Academy of Chinese Medical Sciences). Cena jí byla udělena za přípravek artemisinin (izolovaný z rostliny Artemisia annua – pelyněk roční) používaný v léčbě malárie (27–30). V době narůstající rezistence na antimalarika a poklesu jejich účinků je dnes artemisinin pokládán za nejúčinnější antimalarikum s udávanou úspěšností léčby > 95 %, dokonce i v případech rezistence na ostatní přípravky. Malárie se přítom v Číně vyskytuje už více než 3 tisíce let. Písemný doklad o použití Artemisia annua v tradiční čínské medicíně (ale k léčbě hemoroidů) je z roku 168 n. l. (v textu „Wu Shi Er Bing Fang“ z hrobky Mawangdui) a u malárie z roku 340 n. l. (v textu „Zhou Hou Bei Ji Fang“) (29–31).

Poděkování

Tento text vznikl s podporou programu Univerzity Karlovy Progres Q23 (Dějiny univerzitní vědy a vzdělanosti).

Autoři práce prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Tomáš Alušík, Ph.D., MCIfA

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

U Nemocnice 4

121 08  Praha 2

Tel.: 224 965 621


Zdroje

1. Říhová M et al. Kapitoly z dějin lékařství. Karolinum, Praha, 2005.

2. Strouhal E, Vachala B, Vymazalová H. Lékařství starých Egypťanů I: Staroegyptská chirurgie, péče o ženu a dítě. Academia, Praha, 2013.

3. Betancourt PP, Armpis EA, Bassiakos Y et al. The Chrysokamino metallurgy workshop and its territory. Hesperia Supplement 36, The American School of Classical Studies, Princeton, 2006.

4. Arnott R. Chrysokamino: occupational health and the earliest medicines on Crete. In: Tzedakis Y, Martlew H, Jones MK (eds.). Archaeology Meets Science: Biomolecular Investigations in Bronze Age Greece. The Primary Scientific Evidence 1997–2003. Oxbow Books, Oxford, 2008: 108–120.

5. Beeston RF, Palatinus J, Beck CW. Organic residue analysis: Chrysokamino. In: Tzedakis Y, Martlew H, Jones MK (eds.). Archaeology Meets Science: Biomolecular Investigations in Bronze Age Greece. The Primary Scientific Evidence 1997–2003. Oxbow Books, Oxford, 2008: 87–107.

6. Betancourt PP. Chrysokamino, an early Minoan smelting site on the northeast coast of Crete. In: Tzedakis Y, Martlew H, Jones MK (eds.). Archaeology Meets Science: Biomolecular Investigations in Bronze Age Greece. The Primary Scientific Evidence 1997–2003. Oxbow Books, Oxford, 2008: 245–248.

7. Hartung EF. History of the use of colchicum and related medicaments in gout. Ann Rheum Dis 1954; 13: 190–200.

8. Wentzel G. Die Göttinger Scholien zu Nikanders Alexipharmaka. In: Abhandlungen der königlichen Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen, Historisch-philologische Klasse, vol. XXXVIII. Dieterichsche Buchhandlung, Berlin, 1892: 131–226.

9. Gow ASF, Scholfield AF. Nicander: The Poems and Poetical Fragments. Cambridge University Press, Cambridge, 1953.

10. Richette P, Doherty M, Pascual E et al. 2016 updated EULAR evidence based recommendations for the management of gout. Ann Rheum Dis 2017; 78: 29–42.

11. Nutton V. Ancient Medicine (2nd ed.). Routledge, London and New York, 2013.

12. Beck LY. De materia medica by Pedanius Dioscorides. Olms-Weidmann, Hildesheim, 2005.

13. Riddle JH. The medicines of Greco-Roman Antiquity as a source of medicines for today. In: Holland BK (ed.). Prospecting for drugs in Medieval European texts: a scientific approach. Overseas Publishers Association, Amsterdam, 1996: 7–18.

14. Wellmann M. Krateuas. In: Abhandlungen der königlichen Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-historische Klasse,Neue Folge, Band 2, No. 1. Weidmann, Berlin, 1897: 1–32.

15. Puschmann T. Alexander von Tralles: Original-Text und Übersetzung nebst einer einleitenden Abhandlung: ein Beitrag zur Geschichte der Medicin. Wilhelm Braumüller, Wien, 1878–1879.

16. Scarborough J. The life and times of Alexander of Tralles. Expedition Magazine 1997; 39(2): 51–60.

17. Guardasole A. Alessandro di Tralle. In: Garzya A. (ed.). Medici Bizantini. Unione tipografico-editrice torinese, Torino, 2006: 557–570.

18. Langslow D. The Latin Alexander Trallianus. Society for the Promotion of Roman Studies, London, 2006.

19. Bouras-Vallianatos P. Clinical experience in Late Antiquity: Alexander of Tralles and the therapy of epilepsy. Med Hist 2014; 58(3): 337–353.

20. Mann J. Murder, magic and medicine. Oxford University Press, Oxford, 1992.

21. Bellamy D, Pfister A. World Medicine: Plants, Patients and People. Blackwell Publishers, Oxford, 1992.

22. Rippe O et al. Paracelsovo lékařství: filosofie, astrologie, alchymie, léčebné postupy. Volvox Globator, Praha, 2004.

23. Karpenko V. Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností. Academia, Praha, 2007.

24. Ball P. Ďáblův doktor. Paracelsus a svět renesanční magie a vědy. Academia, Praha, 2009.

25. DiMasi JA, Grabowski GH, Hansen RW. Innovation in the pharmaceutical industry: new estimates of R&D costs. J Health Econ 2016; 47: 20–33.

26. Ude C, Schubert-Zsilavecz, Wurglicz M. Gingko biloba extracts: a review of the pharmacokinetics of the active ingredients. Clin Pharmacokinet 2013; 52: 727–749.

27. van Agtmael MA, Eggelte TA, van Boxtel CJ. Artemisinin drugs in the treatment of malaria: from medicinal herb to registered medication. Trends Pharmacol Sci 1999; 20(5): 199–205.

28. McGovern PE, Christofidou-Solomidou M, Wang W et al. Anticancer activity of botanical compounds in ancient fermented beverages (review). Int J Oncol 2010; 37(1): 5–14.

29. Navrátilová Z, Patočka J. Bioaktivní látky pelyňku ročního (Artemisia annua L.) a jejich uplatnění v terapii malárie. Kontakt 2012; 14(4): 505–513.

30. Rombauts K, Heyerick A. CAM-Cancer Consortium. Artemisia annua. Dostupné na: www.cam-cancer.org/The-Summaries/Herbal-products/Artemisia-annua

31. Hsu E. The history of qing hao in the Chinese materia medica. Trans Royal Soc Tropical Med Hyg 2006; 100(6): 505–508.

32. Veeresham C. Natural products derived from plants as a source of drugs. J Adv Pharm Technol Res 2012; 3(4): 200–201.United States: maternal and pediatric health outcomes and costs. Matern Child Nutr 2017; 13: e12366.

33. Renfrew MJ, Pokhrel S, Quigley M et al. Preventing disease and saving resources: the potential contribution of increasing breastfeeding rates in the UK. UNICEF, 2012. Dostupné na: www.unicef.org.uk/Documents/Baby_Friendly/Research/Preventing_disease_saving_resources.pdf

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých

Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#