Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Betablokátory v léčbě hypertenze: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Vliv beta-blokátorů na funkci endotelu – není čeho se obávat

Specializace: praktické lékařství pro dospělé
Téma: Betablokátory v léčbě hypertenze

Vydáno: 4.7.2016

Vliv beta-blokátorů na funkci endotelu – není čeho se obávat

Křehká rovnováha cévní permeability a vazoaktivních, hemokoagulačních a proliferačních pochodů v cévním endotelu je základem kardiovaskulárního zdraví. Léčiva mohou tuto rovnováhu významně ovlivňovat – k lepšímu i k horšímu. Jak si v tomto ohledu stojí beta-blokátory?

Proč sledovat endotelovou dysfunkci?

Endotelová dysfunkce je první, klinicky němou fází aterosklerózy. Je silným rizikovým faktorem jak kardiovaskulárních chorob obecně, tak závažných kardiovaskulárních příhod (MACE – major adverse cardiac events). V posledních letech se objevují obavy, že beta-blokátory jakožto antihypertenziva jsou v prevenci kardiovaskulárních příhod méně účinné než ostatní třídy antihypertenziv. Studie věnující se této otázce však mnohdy přinášejí protichůdné výsledky. Proto byla recentně provedena metaanalýza vlivu beta-blokátorů na endotelovou dysfunkci.

Měření funkce endotelu

Metodou pro stanovení funkce endotelu byla ve všech metaanalýzou hodnocených studiích dilatace tepny zprostředkovaná průtokem (FMD – flow-mediated dilation). Jde o nejběžnější neinvazivní metodu pro diagnostiku endotelové dysfunkce. Komprese tepny manžetou tonometru a její následné uvolnění vyvolá zvýšení průtoku krve. Ten za fyziologického stavu spustí sérii chemických pochodů ústících v produkci oxidu dusnatého (NO) a v dilataci tepny. Tato endotel-dependentní postischemická vazodilatace je měřena sonograficky na tepnách dobře přístupných ultrazvukovému vyšetření, nejčastěji na a. brachialis. Pracuje se s předpokladem, že endotelová dysfunkce je systémový děj, a že získané výsledky tak lze aplikovat i na další, hůře vyšetřitelné a klinicky významnější části cévního systému – konkrétně na koronární tepny.

Výběr prací do metaanalýzy

Při výběru studií byla pro autory metaanalýzy zásadní mimo jiné jejich randomizace, zaslepenost, testovaná skupina užívající beta-blokátor, kontrolní skupina užívající placebo či jiné léčivo nebo minimálně dvojí měření FMD. Těmto přísným kritériím metaanalýzy nakonec vyhovovalo 16 studií, publikovaných mezi lednem 1992 a březnem 2014. Většina z nich byla autory vyhodnocena jako velmi kvalitní. Dohromady čítaly téměř 1300 pacientů. Studie pak byly statisticky vyhodnoceny ve skupinách podle toho, které léčivo porovnávaly s beta-blokátorem.

Je tedy třeba poznamenat, že ačkoliv se jedná o metaanalýzu, množství studií za jejími výsledky je relativně malé − pohybuje se v rozmezí od 7 studií porovnávajících beta-blokátory druhé a třetí generace až po jedinou studii používající v kontrolní skupině ivabradin.

Výsledky a závěr

Beta-blokátory vyšly z metaanalýzy statisticky významně lépe než placebo. A nejen to – jejich pozitivní vliv na funkci endotelu je srovnatelný s vlivem většiny ostatních tříd antihypertenziv. Srovnatelné hodnoty vazodilatace při testu FMD mají antagonisté receptoru AT1, blokátory kalciového kanálu a diuretika (hydrochlorothiazid). Beta-blokátory třetí generace vykazují vyšší (tedy lepší) hodnoty FMD než druhá generace. Statisticky významně lepší než beta-blokátory jsou jen inhibitory ACE, naopak hůře ze studií vychází ivabradin.

(luko)

Zdroje:
1. Peller M., Ozierański K., Balsam P. et al. Influence of beta-blockers on endothelial function: a meta-analysis of randomized controlled trials. Cardiol J 2015; 22 (6): 708–716.
2. Harris R. A., Nishiyama S. K., Wray D. W., Richardson R. S. Ultrasound assessment of flow-mediated dilation. Hypertension 2010; 55 (5): 1075–1085.
3. Karásek D., Vaverková H. a kol. Endoteliální dysfunkce, možnosti její detekce a využití v klinické praxi. Interní medicína pro praxi 2014; 16 (9): 450–453.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     2,8/5, hodnoceno 12x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Účinnost selektivních beta1-blokátorů v léčbě primární hypertenze

Beta-blokátory jsou široce používanou lékovou skupinou v terapii hypertenze. Autoři v níže prezentovaném souhrnném článku analyzují data získaná z různých databází. Cílem hodnocení bylo prokázat a kvantifikovat účinek různých beta-blokátorů na snižování systolického a diastolického tlaku v závislosti na dávce a v porovnání s placebem.

Beta-blokátory chrání před vznikem srdečního selhání u rizikových hypertoniků

Dlouhodobá léčba beta-blokátory je spojena s nižším výskytem nově vzniklého symptomatického srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí levé komory (EF LK) u nemocných s hypertenzí, diastolickou dysfunkcí a hypertrofií levé komory. Ukázala to nedávno publikovaná retrospektivní analýza dat téměř 1500 pacientů.

Efekt léčby beta-blokátory na odpověď srdeční frekvence u pacientů s hypertenzí a nově diagnostikovaným neléčeným syndromem obstrukční spánkové apnoe

Beta-blokátory (BB) patří mezi zavedené léky u mnoha kardiovaskulárních onemocnění. Podle velkých klinických studií je bez ohledu na komorbidity 47−57 % pacientů s hypertenzí léčeno právě pomocí BB. U nemocných se syndromem obstrukční spánkové apnoe (OSA) je využití BB otázkou, a to pro možné prohloubení reflexních bradykardií indukovaných apnoickými pauzami. Cílem práce polských autorů bylo zhodnotit vliv beta-blokátorů na kolísání srdeční frekvence během apnoe u pacientů s nově diagnostikovanou neléčenou OSA.



Všechny novinky