#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Přehled definic, etiologie, patofyziologie a epidemiologie benigní hyperplazie prostaty

5. 2. 2015

V roce 2014 sumarizovali čeští autoři epidemiologické, etiologické a patofyziologické údaje o benigní hyperplazii prostaty (BHP) a příznacích dolních močových cest (LUTS) u mužů z publikované literatury. K průzkumu použili databázi PubMed. Své souhrnné sdělení publikovali v časopise Praktický lékař.

Vzhledem ke stále neobjasněné etiologii a patofyziologii BHP a LUTS je terapeutický pohled na tato onemocnění v současné době spíše symptomatický. Podle doporučení Americké urologické společnosti z roku 2011 rozlišujeme LUTS na podkladě BHP a LUTS nezávislé na BHP. Definice symptomů a dysfunkcí dolních močových cest souvisejících s BHP vychází z definic vydaných Standardizačním podvýborem Mezinárodní společnosti pro kontinenci z roku 2002:

  1. LUTS svědčící pro obstrukci dolních močových cest (mikční symptomy v nepřítomnosti infekce či jiné zjevné patologie),
  2. obstrukce dolních močových cest (zvýšený detruzorový tlak a snížený průtok moči při vyprazdňování),
  3. benigní prostatická obstrukce (příčinou obstrukce dolních močových cest je zvětšení prostaty),
  4. benigní zvětšení prostaty (s histologicky doloženým benigním nálezem),
  5. benigní hyperplazie prostaty (termín pro histologický obraz).

Klinická BHP obvykle zahrnuje všechny uvedené definice.

Přesná etiologie a patofyziologie BHP nejsou známy. Stávající teorie zahrnují dihydrotestosteronovou teorii, nerovnováhu mezi androgeny a estrogeny, teorii poruchy interakce stromálních a epiteliálních buněk, teorii prostatických buněk a teorii redukované apoptózy. Mechanismus vzniku LUTS při BHP začíná zmnožením stromální i epiteliální složky prostaty v tranzitorní zóně, která obklopuje prostatickou uretru. Zvětšení tranzitorní zóny vede k obstrukci močových cest jednak staticky v důsledku zmnožení tkáně a posléze i dynamicky v důsledku zvýšení napětí zmnožené hladké svaloviny. Projevem obstrukce jsou evakuační příznaky. Následná hyperaktivita močového měchýře vede k jímacím příznakům. Poté dochází k dekompenzaci močového měchýře a posledním stadiem je akutní močová retence. BHP je tedy progresivní onemocnění. Doloženými rizikovými faktory progrese jsou vyšší hladina PSA a větší objem prostaty. Význam dalších faktorů, jako jsou vstupní skóre prostatických symptomů, močový proud a postmikční reziduum, je nejednoznačný.

Vzhledem k nejednotné definici BHP a různým kritériím výběru mužů v epidemiologických studiích se publikované údaje o epidemiologii tohoto onemocnění pohybují v širokém rozmezí. Souhrn epidemiologických studií z roku 2002, ve kterých definice nejvíce odpovídala klinické BHP (mezinárodní skóre prostatických příznaků [IPSS] > 7, maximální proud moči [Qmax] < 15 ml/s, objem prostaty > 20 ml), ukázal s věkem stoupající prevalenci bez významných geografických rozdílů (viz obrázek).

Obr.: Prevalence klinické BHP dle souhrnu epidemiologických studií z roku 2002

Klinická BHP: IPSS >7, Qmax < 15 ml/s, objem prostaty > 20 ml

(zza)

Zdroj: Záleský M., Zachoval R. Benigní hyperplazie prostaty a symptomy dolních močových cest u mužů: etiologie, patofyziologie a epidemiologie. Prakt Lek. 2014; 94 (5): 217–222.



Štítky
Urologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#