#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Metody in vitro fertilizace podle dostupných literárních informací

18. 11. 2014

In vitro fertilizace (IVF) je jedna z metod asistované reprodukce. K oplodnění oocytu dochází v laboratorních podmínkách. Indikací k podstoupení umělého oplodnění touto cestou je většinou neschopnost otěhotnět přirozenou cestou či možnost využít preimplantačního genetického testování.

I když došlo v poslední době v metodice IVF ke značnému pokroku, zatím nedosaženým cílem je identifikovat a transferovat právě takové embryo, které se uchytí a jehož vývoj povede k narození zdravého dítěte. Současné metody umožňují pouze vybrat z fertilizovaných oocytů euploidní embryo, které je pak transferováno, a ostatní lze zamrazit pro možnost pozdějšího transferu. Výsledky po transferu zmrazených embryí jsou přitom mnohdy lepší než při transferu nezmrazených embryí, procento zdravě narozených dětí je v těchto cyklech vyšší a méně často dochází k ektopické graviditě.

V počátcích vývoje metody IVF se k zajištění větší účinnosti využívala technika současného transferu více embryí a vyšší procento vícečetných gravidit včetně všech komplikací byly brány jako nutné zlo. Postupné zdokonalování metody s sebou neslo i zlepšení výsledků. Posledním pokrokem je posun od transferu embrya ze 3. dne po oplodnění k transferu až ve stadiu blastocysty v 5. dnu. Tento postup vychází z fyziologie normálního těhotenství, kdy 3. den po oplodnění se embryo nachází ve vejcovodu a podmínky k nidaci v děloze ještě nejsou ideální. Závěry 9 prospektivních studií potvrdily, že při transferu až 5. den po oplodnění jsou výsledky lepší; 3 studie na toto téma nenašly rozdíl v úspěšnosti implantace a u jedné byly lepší výsledky při transferu 3. den po fertilizaci. Bohužel existují i cykly, ve kterých se do stadia blastocysty nedostane žádné z odebraných embryí. Toto nastává v 5–6 % případů. Navíc šance na úspěšnou implantaci takovýchto embryí po transferu ve dni 3 jsou pravděpodobně rovněž velmi nízké.

Otázky stále panují i ohledně preimplantačního genetického testování. Původní pokusy s preimplantační genetikou zahrnovaly biopsii 3. den, to se nicméně ukázalo jako rizikové. Odběr materiálu ke genetickému testování je v tomto ohledu ve dni 5 bezpečnější. V dobře kontrolované randomizované studii se ukázalo, že transfer jedné selektované euploidní blastocysty je co do účinnosti srovnatelný s transferem dvou nepředvybraných embryí. Jen výskyt dvojčat je nesrovnatelný – zatímco při přenosu dvou embryí se objeví 53,4 % dvojčat, ve skupině s přenosem pouze jedné blastocysty je to 0 %. Vyšší výskyt dvojčat pochopitelně vede k vyššímu procentu komplikací (předčasný porod, výskyt mozkové obrny, perinatální úmrtí), nezanedbatelné jsou i vysoké finanční náklady na péči o tyto děti.

Pokud je cílem narození jednoho zdravého dítěte, potom je genetické testování následované transferem pouze jednoho embrya velice vhodné. Zdá se, že budoucnost IVF leží v kombinaci genetického screeningu, biopsii 5. den po fertilizaci a transferu zmražených embryí.

(epa)

Zdroj: Grifo J., Kofinas J., Schoolcraft W. B. The practice of in vitro fertilization according to the published literature. Fertility and Sterility. 2014 Sep; 102 (3): 658–9.



Štítky
Reprodukční medicína
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#