Účinek trojkombinací založených na antagonistech receptoru NK1 v prevenci chemoterapií indukované nevolnosti a zvracení – metaanalýza
Recentní metaanalýza srovnávající efektivitu a vedlejší účinky trojkombinací založených na inhibitorech receptorů NK1 s kombinacemi dvou léčiv v antiemetické léčbě prokázala nejen vyšší efektivitu trojkombinací v případě vysoce emetogenní terapie, ale také možnost dosažení stejných léčebných výsledků s použitím nižších dávek dexamethasonu.
Prevence CINV
Běžnou komplikací onkologické léčby je chemoterapií indukovaná nevolnosti a zvracení (CINV), které mají zásadní vliv na kvalitu života a compliance pacientů. Začátkem 90. let 20. století se k prevenci těchto potíží začaly používat kortikosteroidy, především dexamethason. Později byla prokázána vyšší účinnost léčby s použitím antagonistů serotoninových receptorů (5HT3RAs) v kombinaci s dexamethasonem v prevenci akutní CINV (tj. projevy nastupující do 24 hodin od podání chemoterapie). Další výzkum pak prokázal, že opožděné projevy CINV (nastupující 24−120 hodin od podání chemoterapie) jsou lépe zvladatelné pomocí antagonistů receptoru pro neurokinin 1 (NK1RA). Léčiva patřící do skupiny NK1RA blokují účinek substance P na emetické centrum v CNS a zmírňují projevy akutní i opožděné fáze CINV.
Aktuální doporučení
V současnosti je k prevenci nauzey a zvracení indukovaných vysoce emetogenní chemoterapií doporučováno podávání následující trojkombinace: dexamethason, některé z léčiv ze skupiny 5HT3RA (1. generace – ondansetron a granisetron, 2. generace – palonosetron) a některý zástupce skupiny NK1RA (aprepitant, kasopitant, fosaprepitant, netupitant, rolapitant). V případě středně emetogenní terapie je doporučována kombinace dexamethasonu s některým ze zástupců skupiny 5HT3RA.
Vzhledem k tomu, že je k dispozici několik různých antiemetických protokolů kombinujících léčiva z výše uvedených skupin, bylo cílem následující metaanalýzy zhodnotit efektivitu a výskyt vedlejších účinků jednotlivých režimů a rovněž se zaměřit na účinek jednotlivých dávek dexamethasonu. Zatím totiž ohledně vhodných dávek kortikosteroidů v antiemetické léčbě nebylo dosaženo konsenzu.
Metodika analýzy
Do statistické analýzy bylo zahrnuto celkem 18 889 pacientů ze 35 studií publikovaných v letech 2003–2016. Data byla nejprve analyzována pomocí párových Z-testů, hodnocen byl účinek terapie v profylaxi akutní, opožděné a celkové CINV a výskyt terapií indukovaných nežádoucích účinků. Dále byla provedena síťová metaanalýza založená na bayesovském statistickém modelu. Vedle srovnání účinků trojkombinací a konvenčních dvojkombinací byl také hodnocen efekt podávání palonosetronu ve srovnání s léčivy z první generace 5HT3RA. Dále byl analyzován účinek jednotlivých dávek dexamethasonu s cílem ověřit, zda vyšší dávky kortikosteroidů mají lepší účinky v prevenci CINV.
Výsledky a závěr
Statistická analýza prokázala vyšší efektivitu trojkombinací založených na NK1RA ve srovnání s dvojkombinacemi v případě vysoce emetogenní terapie (relativní riziko [RR] 0,47–0,66). U středně emetogenní chemoterapie byly významně efektivnější pouze trojkombinace obsahující aprepitant (RR 0,52; 95% CI 0,34–0,68). Dále se ukázalo, že vyšší dávky dexamethasonu nemají lepší účinek v profylaxi CINV, a naopak v kombinaci s léčivy ze skupiny NK1RA by měly být upřednostňovány nižší dávky. Někteří zástupci skupiny NK1RA jsou totiž inhibitory CYP3A4. Síťová metaanalýza neprokázala ani významně lepší účinky trojkombinací obsahujících palonosetron ve srovnání s trojkombinacemi obsahujícími zástupce 1. generace 5HT3RA (ondansetron a granisetron).
(alz)
Zdroj: Zhang Y., Yang Y., Zhang Z. et al. Neurokinin-1 receptor antagonist-based triple regimens in preventing chemotherapy-induced nausea and vomiting: a network meta-analysis. J Natl Cancer Inst 2017; 109: 1–11, doi: 10.1093/jnci/djw217.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.